Zajištění žilního přístupu

From WikiSkripta

Centrální žilní katetr

Přístup do žilního řečiště je možný trojím způsobem:

  1. Venepunkce – nabodnutí žíly a zavedení kanyly nebo katetru:
    1. periferní žíly – v loketní jamce (v. basilica, v. cephalica), na předloktí a hřbetu ruky;
    2. centrální žíly – v. subclavia, v. jugularis externa nebo interna, vzácně v. femoralis (centrální žilní katetr = katetr, jehož konec leží v duté žíle).
  2. Venesekce – chirurgické obnažení žíly, její otevření a zavedení kanyly (není-li možné provést venepunkci, např. jsou-li žíly kolabovány při velké krevní ztrátě) – v. basilica, v. cephalica, v. jugularis externa, v. saphena magna.
  3. Intraoseální žilní přístup – je-li pokus o kanylaci žíly neúspěšný, speciální jehla se závitem se zavádí do dřeně dlouhých kostí (tibie pod tuberositas tibiae, distální část femuru, nad vnitřním kotníkem, do spina iliaca)

Žilní přístupy slouží k aplikaci intravenosních infuzí (indikace: podávání náhradních roztoků při krevní ztrátě, při anestézii, dlouhodobé podávání antibiotik, parenterální výživy…) nebo krevních transfúzí, případně k monitorování hemodynamiky (měření centrálního žilního tlaku…).

Při rozhodování o venepunkci nebo venesekci dáváme přednost HK nebo krku (na DK je riziko vzniku flebotrombózy) a provádíme ji co nejperiferněji (aby bylo možno stejnou žílu napíchnout vícekrát) a pokud možno ne nad kloubem (aby pacient nebyl omezován v pohybu).

Výhody a nevýhody jednotlivých typů přístupů[edit | edit source]

Typ vstupu Výhody Nevýhody Maximální doba zavedení
Periferní kanyla Rychle a snadno přístupná
Malé riziko komplikací
Velké periferní kanyly umožní největší průtok při masivní volumosubstituci
Malé riziko komplikací
Nelze aplikovat všechny typy léků (vazoaktivní látky, parenterální výživa)
Periferie nemusí mít kvalitní žíly pro punkci
Záleží na přítomnosti lokálních komplikací (zánět, bolest, ...), pokynech výrobce, typu katetru a zvyku pracoviště.
Obvykle cca 5 dní
Centrální žilní katetr Možno podat všechna léčiva
Umožňuje měření centrálního žilního tlaku
Lze zavést i při špatných periferních žilách
Musí zavádět vyškolený lékař
Riziko koplikací (PNO, punkce arterie)
Záleží na přítomnosti lokálních komplikací (zánět, bolest, ...), pokynech výrobce, typu katetru a zvyku pracoviště.
Obvykle u netunelizovaných katetrů cca 14 dní
Tunelizované katetry a podkožní porty mohou být používány v řádu měsíců až let
Intraoseální vstup Rychlé zavedení i zdravotnickým záchranářem
Jistota vstupu při špatné periferii
Možno podat všechna léčiva
Rychlý nástup účinku
Vysoké riziko infekce
Obtížná manipulace
Riziko dislokace a krvácení
12 hodin, výjimečně 24
Venesekce Výjimečný přístup při nemožnosti punkčního zavedení katetru, obvykle úspěšný Operační přístup s nutností anestezie a s ní spojených komplikací, vyšší riziko místních komplikací Záleží na typu zavedeného katetru

Techniky punkčních přístupů[edit | edit source]

IV kanyla
IV kanyla – umístění
  1. Katetr přes jehlu;
  2. katetr skrze jehlu;
  3. katetr skrze kanylu;
  4. po drátěném vodiči (Seldingerova technika).

Komplikace žilních přístupů[edit | edit source]

  1. Propíchnutí žíly;
  2. paravenosní aplikace léku;
  3. vzduchová embolie;
  4. zánět a trombóza v místě vpichu;
  5. pneumotorax, hemotorax;
  6. u dlouhodobě zavedených katetrů: trombóza, infekce až katetrová sepse.


Z důvodu především infekčních komplikací je třeba odstranit každý katetr, který nebude dále používán, u kterého se vyskytly komplikace (otok, zarudnutí, bolest, ...) a také do 48 hodin vyměnit katetr, který byl zaveden za nestandardních podmínek (například RZP).

Postup při zajištění periferní žíly[edit | edit source]

Provádíme na přístupné periferní žíle. Nejčastěji v. basilica, v. cephalica, vény na předloktí, hřbetu ruky. Ve výjimečných případech lze použít i žíly dolních končetin případně krku. Postupujeme obdobně jako při odběru žilní krve. Pracujeme vždy v rukavicích.

  1. Nasazení škrtidla (turniketu);
  2. vyhledání vhodné žíly;
  3. pečlivá desinfekce místa vpichu;
  4. zavedení kanyly do žíly;
  5. uvolnění turniketu;
  6. zajištění kanyly proti pohybu;
  7. vyjmutí jehly a ponechání plastového katetru;
  8. napojení na příslušnou infuzi.

Barevné značení periferních žilních kanyl[edit | edit source]

Intravenózní katetry
Barevné značení žilních kanyl
Velikost v Gauge 24 22 20 18 17 16 14
Barva žlutá modrá růžová zelená bílá šedá oranžová
Zevní průměr

(mm)

0,7 0,9 1,1 1,3 1,5 1,7 2,2
Vnitřní průměr

(mm)

0,4 0,6 0,8 1,0 1,1 1,3 1,7
Průtok

(ml/min)

13 36 61 103/96 128 196 343
Délka vpichu

(mm)

19 25 33 33/45 45 50 50

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]