Arteriální katetr

Z WikiSkript

Arteriální katetr se používá jako vstup do tepenného řečiště pacienta – nejčastěji do arteria radialis nebo arteria femoralis, v některých případech i do arteria dorsalis pedis.

Indikace[upravit | editovat zdroj]

Jednou z indikací je nutnost nepřetržitého invasivního měření krevního tlaku u oběhově nestabilních pacientů, především při nutnosti podávat vazoaktivní látky – invazivní měření tak umožňuje okamžitou reakci na rychlé změny tlaku a zhodnocení vlivu podávaných farmak. Katetr také umožňuje odhad tepového objemu a tím i srdečního výdeje. Dále je katetr indikován u složitých operačních výkonů, u kterých můžeme předpokládat kardiovaskulární komplikace. Dále je indikován u operací v řízené hypotenzi, kardiochirurgii a intraoperativním svorkování velkých cév. Druhou skupinou indikací je umožnění přístupu do arteriálního řečiště při nutnosti opakovaných odběrů arteriální krve na vyšetření (např. krevní plyny). Také je využíván u polytraumat, popáleninových úrazů nebo pokud není možno krevní tlak měřit neinvazivně. Vstup do tepenného řečiště se také používá v intervenční radiologii a kardiologii.

Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

Mezi ně patří infekce v místě vpichu, poranění tepny nebo končetiny proximálně od místa vpichu, nádorové onemocnění na končetině nebo snížení lymfatické drenáže končetiny (např. po mastektomii s axilární lymfadenektomií) či arteriální insuficience nebo uzávěr arterie.

Princip měření TK[upravit | editovat zdroj]

Tlak v tepně se přímo přenáší na sloupec tekutiny v dutině katetru. Není-li právě z katetru odebírána krev, aplikován proplachovací roztok nebo jinak snímání znemožněno, tlak je konvertován tlakovým převodníkem na elektrický signál, který je zesílen a převeden na obrazovku monitoru.

Hodnocení křivky invazivního TK[upravit | editovat zdroj]

Tvar křivky arteriálního tlaku

Průběh tlakové křivky se liší dle snímané cévy – v proximální aortě je patrný menší rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem, mění se tvar a umístění dikrotického zářezu (uzávěr aortální chlopně). Čím distálněji, tím jsou měřené tlaky obvykle paradoxně vyšší (ačkoliv z fyzikálního hlediska teče krev z místa o vyšším tlaku do místa o nižším tlaku) – zvyšuje se odpor cév, a navíc se přidává komponenta gravitace – v dolních končetinách je vlivem gravitace tlak vyšší. Pro hodnocení tlaku je třeba dbát na polohu tlakového snímače – pokud je pod úrovní srdce, měříme hodnoty falešně vysoké a naopak.

Topografie a přístupy[upravit | editovat zdroj]


Pro lepší orientaci je možné použít ultrazvukovou kontrolu.

Technicky je arteriálním vstupem i Swan-Ganzův katetr, který se zavádí přes žilní systém zaplavením přes pravostranné srdeční oddíly do a. pulmonalis. Jeho využití je však popsáno v samostatném článku a jeho indikace jsou odlišné od indikace systémového arteriálního katetru.

V těchto topografických místech lze odebrat arteriální krev i jednorázově punkcí jehlou bez katetru, především pro vyšetření krevních plynů.

Vybavení pro punkci arterie[upravit | editovat zdroj]

Arteriální katetr pro Seldingerovu techniku
Arteriální katetr pro „over the needle“ techniku

Pro punkci potřebujeme pomůcky pro sterilní punkci arterie (desinfekční roztok, sterilní roušky, sterilní rukavice, lokální anestetikum a injekční stříkačku s jehlou k jeho aplikaci), přetlakový set k napojení arterie na měřič krevního tlaku (infuse a tlaková manžeta) a vlastní punkční set, který se liší podle použité techniky:

  • pro Seldingerovu techniku (punkční jehla, vodicí drát, vlastní katetr),
  • pro over the needle techniku speciální punkční jehlu podobnou kanylám pro zajištění periferní žíly,
  • pro intervenční techniky speciální zavaděč, který umožní introdukci katetrizačních nástrojů do lumina cévy – vlastní punkce probíhá obvykle Seldingerovou technikou.

Postup zavádění katetru[upravit | editovat zdroj]

Aseptická technika – desinfekce, sterilní krytí, rouška přes ústa, sterilní rukavice. Nutné je dostatečné lokální umrtvení (Lidokain 1%, Mepivakain), dále ověření správnosti punkce (při pulsové vlně z katetru vytéká krev) a pečlivá dokumentace (datum a čas zavedení, místo vpichu, použití lokálních anestetik).

Postup krok za krokem[upravit | editovat zdroj]

  • Indikace výkonu,
  • poučení pacienta,
  • polohování pacienta,
  • palpace arterie a ozřejmení vedoucích anatomických struktur,
  • příprava operačního pole (desinfekce a sterilní zarouškování),
  • lokální umrtvení pomocí lokálního anestetika,
  • vlastní punkce arterie,
    • při Seldingerově metodě – zavedení katetru po vodiči přes předem dilatovaný punkční kanál a následné vynětí vodiče,
  • napojení na infuzní set,
  • pečlivá fixace zavedeného katetru stehem nebo sterilní páskou,
  • napojení na senzor a monitor pro arteriální měření krevního tlaku CAVE!!! Senzor musí být umístěn v úrovni levé srdeční komory! ,
  • po kalibraci měříme krevní tlak.


Při jakékoli další manipulaci s celým systémem se snažíme dodržet sterilní postup.

Vyjmutí katetru[upravit | editovat zdroj]

Katetr vyjmeme:

  • pokud již není dále indikován.
  • Při komplikacích jako je infekce nebo nejistá poloha katetru (např. vysunutí při špatné fixaci).

Postup při odstranění katetru[upravit | editovat zdroj]

  • Odstranění fixace katetru,
  • desinfekce místa vpichu,
  • vyjmutí katetru,
  • sterilní krytí,
  • aplikace tlaku na ránu,
  • dokumentace (čas vyjmutí, vzhled místa vpichu, komplikace).

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Mezi možné komplikace při použití arteriálního katetru patří perforace arterie a následné krvácení a hematom, infekce, trombóza a embolizace, otok, zalomení nebo ucpání jehly, špatná fixace katetru se změnou jeho polohy a možnosti tepenného krvácení.

Video[upravit | editovat zdroj]

Toto video zobrazuje punkci a. radialis Seldingerovou technikou. (V části videa s vlastní punkcí je použit simulátor, proto je „krev“ světlá a teče velmi pomalu oproti obyklé reálné situaci.)

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Play.pngZavedení katetru – YouTube instruktáž (anglicky)

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použité materiály a literatura[upravit | editovat zdroj]

  • DOEFFINGER, Joachim a Franz JESCH, et al. Intensivmedizinisches Notizbuch. 4. vydání. Wiesbaden : Abbott GMBH, 2002. ISBN 3-926035-35-8.
  • ŠEVČÍK, Pavel, et al. Intenzivní medicína. 3. vydání. Galén, 2014. 1195 s. s. 154–155. ISBN 9788074920660.