Schistosomóza

Z WikiSkript
Schistosoma

Schistosomóza (též schistosomiáza‎) je onemocnění, které vyvolává parazitická motolice schistosoma – Schistosoma haematobium, S. mansoni, S. japonicum. Schistosomy žijí až 35 let a patří mezi medicínsky nejvýznamnější rod motolic. Jsou to drobní tencí červi, kteří mají oddělené pohlaví. Žijí pouze ve sladkých vodách tropů a subtropů, ve kterých se vyskytují jejich typičtí přenašeči – plži. Na toto onemocnění každý rok zemře více než 200 tisíc lidí [1] a celosvětově je nejčastější příčinou rozvoje plicní hypertenze. [2]

Formy
  • Střevní: S. mansoni, S. japonicum, S. mekongi.
  • Močová: S. haematobium.
  • Rektální: S. intercalatum.

Výskyt[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Výskyt schistosomiázy

Schistosomy se vyskytují převážně v tropech a subtropech, pouze ve sladké vodě, kde žijí jejich mezihostitelé. Celosvětově infikováno 200 milionů lidí. 85 % infekcí je v subsaharské Africe [3] a z toho 20 % jsou gravidní ženy. [4]

  • S. mansoni: Afrika, JV Amerika.
  • S. haematobium: Afrika, Střední východ.
  • S. intercalatum: Afrika.
  • S. japonicum: Čína, Filipíny, ojediněle Japonsko a Indonésie.
  • S. mekongi: JV Asie.

CAVE!!! Rizikové místo infekce: jezero Malawi, kde je více než 75% šance na infekci.

Životní cyklus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Životní cyklus schostosom

Vajíčko se z hostitele dostává do vody, kde se vylíhne miracidium, což je plovoucí larvička s brvami, která aktivně proniká do sladkovodních plžů. Jednotlivé druhy plžů jsou specifické pro jednotlivé druhy schistosom. V plžích se mění na sporocystu, která se mnohonásobně množí. Následně se mění na furkocerkárii, larvu se zdvojeným ocáskem, která plže opouští. Tyto larvy při styku s člověkem pronikají do kůže nebo do sliznic. V krvi poté fukocerkárie ztrácí ocásek a mění se na schistosomuly, které se uhnízdí v plicích a dále rostou. Aby dozrály v dospělce, musí se krví dopravit do portálního řečiště. Zde se dospělci spojí a společně se přesunou do pro ně typické lokalizace. Samička pak začne produkovat vajíčka, která odchází buď stolicí, nebo močí znovu do vody.

  • Ve stěně urogenitální traktu se uhnízdí samička S. haematobium.
  • Ve stěně střeva a v játrech jsou samičky S. mansoni, S. japonicum a S. mekongi.
  • Ve stěně tlustého střeva a rekta cizopasí S. intercalatum.

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Granulom kolem vajíčka

Vnímavost k infekci není ovlivněna věkem ani pohlavím osob. Infekce není přenosná z člověka na člověka.

  • Infekční stadium: cerkárie, které stačí minuty, aby pronikla kůží.
  • Patogenní agens: vajíčka.

Samička cizopasí v žilním systému, kde klade vajíčka. Vajíčka produkují lytické enzymy pro průnik z žil do stěny GIT (hl. střeva) nebo urogenitálního traktu (hl. močový měchýř), kde se hromadí a způsobují lokální obstrukci. Vajíčka se navíc cirkulací dostávají do jater, plic a jiných orgánů (hematogenní rozsev), a tím se onemocnění dostává do chronické fáze. Dospělci jsou schopni žít a produkovat vajíčka až 35 let. Na druhou stranu vajíčka mají omezenou životnost (1 měsíc), a proto ve tkáních často nacházíme viabilní i mrtvá vajíčka, která kalcifikují. [3]

Antigeny a enzymy uvolňované z vajíček aktivují imunitní systém hostitele. Kolem vajíček se rozvíjí lokální zánětlivá reakce, při které se tvoří granulomy, fibróza.

CAVE!!! U S. haematobium může lokální reakce vyústit v dysplastické změny epitelu i karcinom močového měchýře.

Klinické příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cerkárie

Klinické příznaky závisí na intenzitě infekce a na fázi infekce. Počátek je často asymptomatický, klinické příznaky se rozvíjejí pozvolna. Onemocnění má vážnou prognózu. Faktory ovlivňující závažnost infekce: délka trvání, množství motolic, lokalizace parazitů a stav imunity daného jedince.

Kožní fáze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tzv. cekáriová dermatitida.
  • Vyrážka se objevuje do 12–48 hodin po pobytu v rizikových vodách („vyrážka po koupání“).
  • Lokalizace vyrážky je pouze v místě kontaktu kůže s cerkáriemi.
  • Doprovodné příznaky: velmi intenzivní svědění, edém, zduřelé lymfatické uzliny, teplota.
  • Vymizení příznaků i bez terapie během 14 dní po infekci (pro zmírnění příznaků: antihistaminika).

CAVE!!! Kožní projevy vyvolané cerkáriemi ptačích a lidských schistosom nelze od sebe odlišit.

Subakutní a akutní schistosomóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

RTG snímek močové schistosomiázy
  • Tzv. toxické stadium.
  • Objevuje se 2–16 týdnů po infekci a projevuje se jako tzv. Katajama syndrom (hyperergická reakce):

Chronická schistosomóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Plakát varující před schistosomiázou
  • Tzv. traumatické stadium.
  • Projevuje se 3–6 měsícůněkolik let po infekci. Je důsledkem akumulace vajíček ve tkáních, proto záleží, který druh pacienta infikoval.
    • S. mansoni, S. japonicum, S. mekongi a S. intercalatum: střevo + ektopické lokalizace (játra, slezina, ledvina, plíce, srdce, CNS).
    • S. haematobium: močový měchýř, močová trubice, pohlavní orgány + ektopická lokalizace.
  • Zánětlivá reakce kolem vajíček se může projevit jako:

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Důležitá je cestovatelská anamnéza. Schistosomy mají dlouhou inkubační dobu, proto jsou důležité i několik let staré anamnestické údaje.

  • Mikroskopie: nativní preparát stolice (3 vzorky), močový sediment.
  • Biopsie: u cerkáriové dermatitidy lze udělat do 3 dnů po infekci, biopsie močového měchýře a střeva může dát falešně negativní výsledek.
  • Sérologie: ELISA.
  • Detekce patologických změn na RTG, SONO, kolposkopie cervixu a stěny vaginy.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Praziquantel je účinný proti všem druhům schistosom. [3]
  • Oxamnichin účinný jen na S. mansoni [5]


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. ŠINDELÁŘ, R. Parazitární onemocnění [online]. FVZ UP Katedra epidemiologie Hradec Králové, [cit. 2017-05-14]. <http://www.pmfhk.cz/Prednasky/%C5%A0indel%C3%A1%C5%99-Parazit%C3%A1ln%C3%AD_onemocn%C4%9Bn%C3%AD.pdf>.
  2. ASCHERMANN, Michael. Nová verze klasifikace plicní hypertenze [online]. Česká internistická společnost, ©8. 4. 2015. [cit. 2017-05-14]. <http://wp.interna-cz.eu/nova-verze-klasifikace-plicni-hypertenze/>.
  3. a b c d NĚMEČKOVÁ, Veronika a Libuše KOLÁŘOVÁ. Schistosoma – motolice v lékařské praxi. Interní medicína pro praxi. 2004, roč. 6, vol. 5, s. 235, ISSN 1803-5256. 
  4. KOLÁŘOVÁ, Libuše. Schistosomóza a schistosomózy [přednáška k předmětu Parazitlogie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 2. 12. 2015. Dostupné také z <http://tropy.lf1.cuni.cz/Data/files/TROPY/Prezentace_EN/schistosomoza.pdf>. 
  5. FÖRSTL, Miroslav, Vladimír BUCHTA a Libuše KOLÁŘOVÁ. Přehled diagnostiky a terapie střevních parazitóz. Interní medicína pro praxi. 2004, roč. 6, vol. 4, s. 206, ISSN 1803-5256. 

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
  • NOHÝNKOVÁ, Eva. Nákazy vyvolané motolicemi (Fasciola, Paragonymus, Clonorchis, Opisthorchis, Schistosoma) [přednáška k předmětu Parazitologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 23. 11. 2015.