Anorganické látky v budovách

Z WikiSkript

Oxidy uhlíku

CO detektor

Při hoření vzniká velké množství oxidu uhelnatého (CO) a uhličitého (CO2). Koncentrace CO2 stoupá, je-li přítomno více lidí, kouří se, nebo je-li v prostoru jiný zdroj zplodin hoření (kamna).

Oxid uhelnatý

Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez zápachu, vznikající při nedokonalém hoření. Má velkou afinitu k hemoglobinu, otrava CO (> 10 % karbonylhemoglobinu) má řadu stupňů a následky jsou závislé na délce expozice a koncentraci. Pokud člověk přežije těžkou otravu, která je obvykle spojená s delším bezvědomím, bývá často postižen CNS a kardiovaskulární systém. Otrava CO je dobře prokazatelná stanovením koncentrace COHb v krvi. Symptomatologie může být menší u kuřáků, u nichž se v krvi nachází koncentrace COHb od 5–10 %. Již koncentrace COHb 2,5 % může zhoršit stav lidí s anginou pectoris. Vazba CO ke krevnímu barvivu je reverzibilní a při otravě se doporučuje postiženého vynést na čerstvý vzduch, popř. aplikace oxygenoterapie. Afinita CO k Hb je asi 210× výšší než u O2. Chronická expozice CO urychluje dle některých autorů rozvoj aterosklerózy[1], tento účinek CO ale nebyl jednoznačně prokázán[2].

Měření koncentrace oxidů uhlíku

  • Měření koncentrace CO se provádí detekčními trubicemi, které mění barvu dle koncentrace plynu, pasivními dozimetry pracujících na principu barevné reakce (jsou vhodné pro kvalitativní hodnocení), a elektrochemickými analyzátory.
  • Měření koncentrace CO2 se provádí kontinuálním spektrofotometrickým stanovením v infračervené oblasti spektra.

Oxidy dusíku

Zdrojem oxidů dusíku je hoření, hlavně při topení a vaření plynem. Vzniká oxid dusnatý NO, který je přeměňován na oxid dusičitý NO2. V budovách, ve kterých se používají plynové spotřebiče, dosahují koncentrace NO2 vyšších koncentrací než ve venkovním prostředí, a to i více než 10×.
Oxid dusnatý
Oxid dusičitý

Oxid dusičitý NO2 je plyn rozpustný ve tkáních. Ve vysokých koncentracích poškozuje plicní tkáň. Alterace plicních funkcí nastává při koncentaci NO2 nad 4 mg/m3, u astmatiků již při 0,2 mg/m3. Děti jsou mnohem citlivější, respirační symptomy se objevují již při koncentraci NO2 0,09–0,5 mg/m3. Objevuje se kašel, pálení a suchost sliznic, dušnost, v těžších případech může vzniknout edém plic, a to i s latencí 72 hodin po expozici.

Oxidy síry

Oxid siřičitý

Hlavním zástupcem je oxid siřičitý SO2. Jeho koncentrace je indikátorem znečištění venkovního ovzduší. Do budovy se ho nejvíce dostane větráním. Dochází k působení na horní cesty dýchací, největší problémy mají lidé s chronickými chorobami kardiovaskulárního a dýchacího systému, staří lidé a děti.

Oxid sírový

Nebezpečnější je oxid sírový SO3. Je dráždivější. Typicky se objevuje při husté mlze. Způsobuje kontrakce hladké svaloviny dýchacích cest, a to už v malých koncentracích.

Azbest

Azbestová vlákna
Antrofylit, jedna z forem azbestu

Azbest, neboli česky osinek, je krystalická forma křemičitanu hořečnatého (MgSiO3). Dříve byl hojně využíván v protipožárních přepážkách nejrůznějších staveb (i bytových). Stále je používán při výrobě žáruvzdorných hasičských obleků.

Poškození zdraví

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Onemocnění z azbestu.

Azbest tvoří velmi jemné vláknité krystaly, které vzhledem připomínají vatu. Ty se při práci s azbestem uvolňují ve formě aerosolu. Nejnebezpečnější jsou úlomky velikosti 5 až 0,5 μm. Při dlouhodobém vdechování těchto krystalků dochází k tzv. azbestóze, těžkému postižení plicního parenchymu. Krystalky o velikosti 1 až 0,5 μm se dostávají až do nejperifernějších částí plíce. Tím dochází k mechanickému dráždění a poškození buněk, které dosahuje až karcinogenního účinku. Nádor, který vzniká, vychází z pleurálních epitelií a je označován jako mezoteliom. Jeho výskyt se s dlouhodobým (i několik desítek let!) vdechováním azbestových úlomků zvyšuje až tisíckrát!

Prevence

Nejlepší cesta, jak zabránit vzniku azbestózy, je používání vhodných respiračních pomůcek a celotělových ochranných obleků. V posledních desetiletích se od využívání azbestu ustupuje, i přes jeho dobré termorezistentní vlastnosti.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 35 – 44. ISBN 80-7184-551-5.
  • PENNEY, D G a J W HOWLEY. Is there a connection between carbon monoxide exposure and hypertension?. Environ Health Perspect [online]. 1991, vol. 95, s. 191-8, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1568409/?tool=pubmed>. ISSN 0091-6765. 
  • SMITH, C J a T J STEICHEN. The atherogenic potential of carbon monoxide. Atherosclerosis [online]. 1993, vol. 99, no. 2, s. 137-49, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8503943>. ISSN 0021-9150.