Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
Stránka byla naposledy aktualizována ve středu 6. května 2026 v 08:50.
Pacienti na jednotkách intenzivní péče patří mezi nejohroženější skupiny.
Nozokomiální nákazy (NN) jsou infekční onemocnění exogenního nebo endogenní původu, která vznikají v příčinné souvislosti s hospitalizací pacientů v nemocničním zařízení. Patří sem i nákazy, které se projeví po propuštění pacienta, nikoliv tzv. zavlečené nemoci se kterými byl pacient do nemocnice přijat a profesionální nákazy zdravotnického personálu při výkonu povolání. Pro nemocniční kmeny mikroorganismů je charakteristická vyšší rezistence na antimikrobní preparáty a dezinfekce, kvůli čemuž jsou nozokomiální nákazy příčinou vyšší morbidity i mortality.
exogenní – agens je do organismu zavlečeno zvenčí; zdrojem nákazy může být jiný pacient, zdravotník nebo návštěva
endogenní – zdrojem nákazy je samotný pacient, jehož za normálních okolností nepatogenní mikroflora se za určitých stavů (např. operační a invazivní výkony, imunosupresivní léčba) přemnožuje a putuje z původně kolonizovaného místa do jiných systémů
Podle epidemiologického hlediska:
nespecifické – odrážejí epidemiologickou situaci ve spádové oblasti zdravotnického zařízení nebo jsou ukazatelem hygienické úrovně daného zařízení;
specifické – důsledek diagnostických a terapeutických výkonů, jejich výskyt lze ovlivnit asepsí, sterilizací, dezinfekcí, hygienicko-epidemiologickým režimem.
Podle postiženého systému:
respirační;
katetrové – z krevního řečiště;
uroinfekce;
gastrointestinální;
ranné infekce;
pohlavního ústrojí;
Podle formy nákazy:
manifestní – méně nebezpečná, dobře diagnostikovatelná a léčitelná.
nosičství – nosiči přechovávají a vylučují infekční agens bez zjevných známek onemocnění.
Mechanismus přenosu
Podmínkou pro šíření nozokomiální infekce je přítomnost zdroje původce a vnímavého jedince. Rozlišuje se dvě cesty nákazy. Přímá cesta přenosu zahrňuje např. kontakt s nosičem (např. polibek/sexuální styk), přenos rukama zdravotnického personálu, alimentární cestou nebo kapénkami, styk plodu s vaginální sliznicí při porodu atd. Nepřímá cesta se spočívá v kontaktu s prostředkem, v němž došlo k pomnožení etiologického agens mikroorganismů se schopnosti přežít mimo tělo hostitele.
V důsledku dlouhodobého a častého používání v lékařství antibiotik většina kmenů způsobujících nozokomiální infekce získala rezistenci, což má negativní dopad na šíření nákaz a ekonomické náklady. Nejčastěji rezistenci získávají mikroorganismy šířící se v prostředí JIP a ARO, kde se aplikuje více druhů antimikrobiálních léků.
Nejdůležitější mikroorganizmy: grampozitivní bakterie
V USA se zvýšila incidence z 2,4 % v 1975 na 30–60 % po 1990.
Skandinávie – ještě v 1990 1 %.
Španělsko a Francie – více než 30 %.
1990 v střední Evropě – prevalence z 1,7 % na 8,7 %.
Anglie – ze 3 % v 1989 na 34 % v 1998.
Opatření – izolace a dodržování hygienicko-epidemiologického režimu, včetně mytí rukou.
Rezistence MRSA v ČR
Přesná čísla nejsou k dispozici;
70 nemocnic vyšetřilo v rámci projektu EARSS (European Antimikrobial Resistence Surveillance Systém) invazivní izoláty;
četnost MRSA – ve 2000 3,8 % zvýšena ve 2004 na 8,8 %.
Mechanismy vzniku rezistence
Produkcí bakteriálních enzymů, které rozrušují nebo modifikují strukturu ATB;
alterací bakteriální stěny – snížení její permeability;
modifikací cílových míst ATB;
zvýšeným vylučováním ATB z bakteriálních buněk jako prevence jeho intracelulární kumulace.
Prevence a opatření
Mytí rukou
V rámci prevence nozokomiálních nákaz se sbírají všechny údaje o vzniku a šíření NN, což je součástí programu „Surveillance“. Infekční onemocnění, při nichž se nařizuje izolace v lůžkových zařízeních a jejichž léčení je povinné, vyjmenovává vyhláška 195/2005 Sb. Další zákon související s prevencí NN je zákon „O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů“ – 258/2000 Sb., poslední novela – zákon č. 274/2003 Sb.
Případ nozokomiální nákazy musí být nahlášen. Úkolem je likvidace ohniska již vzniklé nákazy (izolace, léčba a bariérová ošetřovatelská péče o pacienta, dezinfekce v ohnisku nákazy), vyhledávání kontaktů a zdroje infekce, zvýšení odolnosti organismu vnímavých pacientů a kontrola nařízených opatření, vč. důkladné dokumentace.
Nozokomiální nákazy močových cest
Tvoří 30–40 % podíl NN;
60–90 % – souvislost s permanentním močovým katétrem;
10 % – urologicko-endoskopický zákrok;
méně finančně nákladné NN, ale prodloužení hospitalizace zvyšuje náklady na léčbu.
Prevence
Vždy sterilní katétr;
důkladná dezinfekce periuretrální oblasti;
dezinfekce rukou, použití sterilních rukavic;
fixace katétru – zabránění pohybu v močové trubici.
Infekce v místě chirurgického výkonu
Chirugické výkony vždy s sebou nesou riziko infekce
Infekce v místě chirurgického výkonu (SSI – surgical site infection), tvoří až 40% infekcí ve zdravotních zařízeních, vedou k významnému prodloužení hospitalizace a mají zásadní dopad na morbiditu a mortalitu.
SSI dělíme na:
povrchové incizní SSI – postihuje kůži, podkoží až k aponeurózám svalů
SII orgánu / orgánového prostoru – zasahuje jakoukoli anatomickou část orgánu
Pro klasifikaci infekce jako SSI, následující kritéria:
Infekce se objeví 30 dní po operaci, jestliže nebyly v místě ponechány cizorodé materiály nebo do 1 roku v případě, že byly.
Přítomnost purulentníhp výtoku z incize nebo drénu v místě výkonu.
Jsou přítomné známky zánětu, dehiscence, absces.
Prevence v předoperačním období
Prevence v předoperačním obdodobí spočívá ve snaze zabránit vzniku infekce následujícími postupy:
Snahou identifikovat a přeléčit infekce v místě výkonu.
Důkladné dodržování osobní hygieny pacienta před výkonem, osprchování za použitích aseptických prostředků noc před výkonem. neholit (riziko poranění a následné infekce)
Pouze v indikovaných případech využít antibiotikové profylaxe.
Při použití antibiotikové profylaxe je nutné dodržení zásad správného používání antibiotik, aby nedošlo k selekci rezistentních kmenů. Mezi tyto zásadny patří například: iv. podání, dostatečně vysoká dávka a správné načasování (nutné k dosažení účinné koncentrace), případné peroperačně podání, neprodlužování profylaxe max 48h.
Intraoperační prevence
Zásady asepse a bariérové ošetřovatelské techniky;
použití ochranných pomůcek sálového personálu;
jednorázové rouškování;
dezinfekce místa operačního pole se správnou expozicí dezinfekčního prostředku;
neholit (riziko poranění a následné infekce)
