Odontogenní cysty

Z WikiSkript

Odontogenní cysta je patologická dutina, má vlastní stěnu a výstelku čili epitel a je vyplněna obsahem (tekutým, kašovitým, plynným). Cystický epitel odvozen od epitelových struktur souvisejících s vývojem zubu. Mezi epitelové struktury řadíme lamina dentalis, sklovinný orgán, Malassezova epitelová hnízda jako zbytky Hertwigovy pochvy.

Vznik a výskyt[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cysty vznikají nejčastěji zadržením obsahu. Častým jevem jsou v orofaciální oblasti. Cysty se nacházejí jak v měkkých tkáních, tak i v kostech. Příčinou vzniku mohou být vývojové poruchy, traumata, zánět.

Rozdělení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cysta vývojová[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Primordiální cysta – zub se nevytvoří a na jeho místě vzniká cysta. Popřípadně vzniká z nadpočetného základu zubu. Tři procenta odontogeních cyst jsou primordiální.
  • Folikulární cysta – vzniká, když tvrdé tkáně jsou již vytvořeny.

Cysta zánětlivá[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzniká vlivem zánětlivého dráždění u již vyvinutého zubu.

Zástupci odontogenních cyst[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Radikulární cysta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • je zánětlivá, nejčastější, tvoří asi 75 % všech odontogenních cyst;
  • je buď apikální nebo laterální, podmínkou je přítomnost avitálního zubu;
  • obsahem je čirá, serózní tekutina s drobnými cholesterolovými hlatěmi produkovaná epitelem a zmnožovaná transsudací z okolí;
  • klinický obraz: většinou nebolestivá, sliznice nad ní nezměněná, má pomalý, expanzivní růst, někdy vestibulárně nacházíme zduření alveolárního výběžku, které má zpočátku tuhou konzistenci, v pokročilém stavu dochází k vyklenutí a deformace anatomického tvaru, palpačně ohraničený nádorovitý útvar krytý kůží nebo sliznicí, který má fluktulující charakter nebo v místě největšího vyklenutí se prolamuje, Dupuytrenův příznak - při výrazném ztenčení kosti lze palpací vyvolat krepitace, které vznikají elastickým převalováním stěny cysty, konvergentní postavení korunek v důsledku roztlačení kořenů sousedních zubů, patologické fraktury (vzácně);
  • RTG nález:
  1.  Nativní RTG - projasnění pravidelného kruhovitého / vejčitého tvaru ostře ohraničené od okolí, které komunikuje s periodontální štěrbinou; RTG doplňujeme vyšetřením vitality zubů, které napomáhá určit přesnou lokalizaci
  2.  Kontrastní RTG (olejovitá tekutina - Lipiodol) - punkcí částečně vypustíme obsah cysty a aplikujeme kontrastní tekutinu; přímá / nepřímá metoda ;
  • vzácně dochází ke vzniku karcinomu
  • etiologie: zub s gangrenózní dření, z které pronikají do periapikální oblasti mikroorganismy a jejich toxiny, čímž vzniká granulom. Do granulomu mohou vrůstat zbytky epitelových Malassezových buněk, tím se granulom mění na cystogranulom a poté na radikulární cystu. Může také vznikat z chronického dentoalveolárního abscesu;
  • stavba cysty - má dvě části:
  1.  vak, ten se skládá ze tří vrstev, epitelové (sekreční, granulační a vazivové)
  2.  obsah, zde se nacházejí epitelové buňky, serózní transsudát (nažloutlá tekutina s krevními elementy a krystalky cholesterolu, která vniká do cysty následkem osmotických změn);
  • růst cysty - má dvě fáze:
  1.  aktivní fáze je důsledkem produkce zánětlivého exsudátu, okolní tkáně jsou utlačovány a atrofují
  2.  pasivní fáze je důsledkem osmotických změn, kdy stěna cyst absorbuje tekutý transsudát z okolí. Růst je pomalý, ve směru nejmenšího odporu. Nejčastější směr šíření je v horní čelisti do [antrum Highmori|sinus maxillaris], v dolní čelisti do mandibulárního kanálu;
  • terapie - závisí na velikosti a uložení cysty:
  1. exkochleace extrakční ránou – indikace jen u cystogranulomů do 1 cm (riziko vzniku reziduální cysty); extrakce a exkochleace lžičkou až na kost
  2. resekce koreňového hrotu - u jednokořenových zubů, po předcházející kořenové výplni; kořen – resekovaný až na dně cystické dutiny
  3. cystektomie (exstirpace, Partsch II.) – indikováno u malých cyst do 3 cm; postup – lokální anestezie, řez (horizontálně v úrovni volné gingivy a kolmé pokračovaní do výšky přechodní řasy), odstranění kosti, exstirpace cysty, zašití
  4. cystostomie (marsupilizace, Partsch I.) – indikováno u velkých cyst; princip - snížení tlaku v cystě, čímž se vytvoří podmínky pro kostní regeneraci; postup - řez sliznicí a mukoperiostem, odstranění kosti, široké otevření cysty do DÚ, evakuace, vchlípení mukoperiostu do dutiny a jeho fixace k vaku cysty / přidržení tamponem; tampon se mění každý druhý den, později, když se celá dutina pokryje granulační pokrývkou, podle otisku zhotovíme obturátor (fixovaný k protéze / volný), který postupně zmenšujeme; asi po 1,5 - 2 letech dochází k vytvoření nové kosti
  • diferenciální diagnostika:
  1.  cysty zbytků ductus nasopalatinus (nesouvisí s periodonciem)
  2.  laterální parodontální cysty (zub je vitální, jsou přítomné hluboké parodontální choboty).

Folikulární cysta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • 20 % cyst;
  • vývojová cysta;
  • vzniká z epitelu zubního zárodku ve třech možných stádiích (pokud korunka ještě nebyla vyvinuta (primordiální cysta) / pokud korunka byla vyvinuta, ale kořen ne / pokud je vyvinutý zub retinovaný (korunka je ve vaku cysty, směřuje centrálně a kořen je mimo vak a je uložen ve spongióze);
  • obklopuje korunku nebo je laterálně;
  • postiženy jen zuby stálé, nejčastěji třetí molár nebo druhý premolár v mandibule a špičák nebo třetí molár v maxille;
  • nejčastěji postihuje děti a mladistvé;
  • často spojovány s retinovanými či neprořezanými zuby
  • klinický obraz: chybí zub (případně perzistuje mléčný zub), na RTG ostře ohraničené okrouhlé nebo vejčité projasnění, které je přerušené stínem retinovaného zubu;
  • terapie: extirpace vaku a odstranění vyvinutého zubu, případně zachování zubu (pokud při operaci zárodek nebyl poškozen a jeho vývoj ještě nebyl ukončen).

Parodontální cysta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • 5 % cyst;
  • zánětlivé, vznikají z Malassezových hnízd;
  • původ z dráždění marginálního parodontu, často vznikají z abscesů;
  • je to ohraničený proces, nemající v dutině ústní paralelu;
  • RTG v počátcích bez známek destrukce kostní tkáně;
  • není zde souvislost s vitalitou zubu.

Odontogenní keratocysta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odontogenní keratocysta
  • vzniká na základě primárních poruch vývoje zubní lišty;
  • jsou vzácné, asi v 1 % případů;
  • často mezi 20.–30. rokem, častěji v dolní čelisti;
  • často je dlouho asymptomatická, výduť čelisti nebývá;
  • mnohočetné bývají u Gorlinově-Goltzově syndromu;
  • na RTG vypadá jako vícekomorový útvar;
  • často recidivuje
  • MI: stěna tvořená jemnou vazivovou tkání, na níž nasedá dlaždicobuněčný epitel (hranice je rovná), na povrchu epitelu parakeratóza (či ortokeratóza), zánětlivý infiltrát ve stěně nevýrazný nebo chybí úplně

Reziduální cysta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zahrnuje cysty radikulární, folikulární eventuelně i parodontální, které zůstaly v čelisti po odstranění zubu.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1983. 
  • TOMAN, Jaroslav. Stomatologická chirurgie. 1. vydání. 1984. 
  • SATKO, Ivan. Stomatochirurgia. 2. diel, Maxilofaciálna chirurgia. 1. vydání. 2006. ISBN 80-223-2120-6.