Odvykací stav u závislosti na alkoholu a jeho léčba

From WikiSkripta

Alkoholový odvykací stav neboli syndrom z vysazení (abstinenční syndrom) se vyskytuje především u osob s dlouhodobým a intenzivním abúzem alkoholu. Může mít podobu od nekomplikovaných odvykacích příznaků až po život ohrožující stav – delirium tremens. Rozvíjí se během 6–48 hodin po přerušení nebo podstatném snížení příjmu alkoholu.

Příznaky nekomplikovaného alkoholového odvykacího stavu[edit | edit source]

  • Třes (nejčastěji rukou), zvýšené pocení, tachykardie, zvýšení tlaku krve, úzkost, vnitřní neklid, podrážděnost, malátnost či slabost, parestezie končetin, nauzea, zvracení, poruchy spánku, děsivé sny, prchavé halucinace.
  • Odeznívá během 3–5 dnů.

Terapie alkoholového odvykacího stavu[edit | edit source]

  • režimová opatření – klidový režim, odstranění nadbytečných podnětů, klidná polotmavá místnost, monitorování tlaku krve a pulzu,
  • benzodiazepiny, tiapridStátní úřad pro kontrolu léčiv: tiaprid, clomethiazolStátní úřad pro kontrolu léčiv: clomethiazol v kapslích u těžších průběhů (jen během hospitalizace), thiamin, hořčík,
  • dostatečná hydratace a zajištění elektrolytové rovnováhy.

Komplikace alkoholového odvykacího stavu[edit | edit source]

  • Epileptické záchvaty – lékem volby jsou benzodiazepiny, především diazepamStátní úřad pro kontrolu léčiv: diazepam; dále pak MgSO4 10% či 20% v intravenózním či intramuskulárním podání.
  • Progrese do deliria.

Delirium tremens[edit | edit source]

Jedná se o nejtěžší formu abstinenčního syndromu. Rozvíjí se u 5–6 % závislých na alkoholu, typicky 2.–3. den abstinence. Někdy začíná už při odeznívající ebrietě, vzácně i během pijáckého excesu (intoxikační delirium). Úmrtnost se dříve udávala 5–10 %, dle novějších studií nepřesahuje 1 %.

Soubor příznaků delirantního stavu[edit | edit source]

  1. Psychické: velký psychomotorický neklid s agitovaností, poruchy vědomí se zmateností, časová a místní desorientace, zrakové či taktilní halucinace, poruchy spánku (často inverze), inkoherentní myšlení, emoční nepřiléhavost, strach, úzkost.
  2. Somatické a vegetativní: tachykardie, zvýšení krevního tlaku, horečka, zrychlené dýchání, poruchy vnitřního prostředí (dehydratace, elektrolytová dysbalance), dilatované zornice, překrvené spojivky, inkontinence.
  3. Neurologické: třes (prstů, někdy dokonce celých končetin, hlavy), ataxie, hyperkineze, hyperreflexie, epileptické paroxysmy.

Terapie delirantního stavu[edit | edit source]

Tišení akutního neklidu: clomethiazol (Heminevrin), v dávkách do 4,8 g/den, je kontraindikován při bronchopulmonálním postižení, v tom případě jsou doporučována antipsychotika (risperidon, tiaprid), dále pak benzodiazepiny.
Úprava a udržování homeostázy vnitřního prostředí: doplňovat tekutiny a minerály, podávat MgSO4, vitaminy skupiny B, glukózu.
Prevence a léčba somatických komplikací: nejčastěji poruchy jaterních funkcí, pneumonie, krvácení do GIT, aj.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • RABOCH, Jiří, a Pavel, PAVLOVSKÝ. Psychiatrie. 1.. vydání. Karolinum Press, 2013. 468 s. ISBN 9788024619859.

Převzato z[edit | edit source]