Ovariální cysty

Rozdělení ovariálních cyst

Ovariální cysty jsou nenádorové změny ovaria (tzv. pseudotumory), které mají význam zejména v diferenciální diagnostice ovariálních nádorů. Mohou být solitární nebo mnohočetné a postihovat jedno či obě ovaria.

Podle původu se rozlišují:

inkluzní cysty – vznikají vchlípením povrchového epitelu;
funkční cysty – zahrnují folikulární cysty a cysty žlutého tělíska;
endometroidní cysty – vznikají na podkladě endometriózy.

Jde o tzv. retenční cysty, které vznikají následkem hromadění sekretu bez proliferaci tkáně.

Inkluzní cysty[upravit | editovat zdroj]

Inkluzní cysty vznikají vchlípením povrchového ovariálního mezotelu nebo epitelu vejcovodu do stromatu ovaria. K tomu může dojít během ovulace, kdy praská folikul a uvolňuje se oocyt. Při tomto procesu se mohou malé skupiny povrchových buněk vchlípit do hloubky ovaria a vytvořit tzv. inkluze. Z nich se následně mohou vyvinout dutinky vyplněné tekutinou, tedy inkluzní cysty.

Typicky jsou jednokomorové, mají hladkou stěnu a obsahují čirou serózní tekutinu. Morfologicky se prakticky neliší od serózního cystadenomu. K jejich rozlišení se proto používá velikost – inkluzní cysty bývají menší než 1 cm, zatímco serózní cystadenomy obvykle přesahují 1 cm. V obou případech jde o benigní léze.

Funkční cysty[upravit | editovat zdroj]

Folikulární cysty[upravit | editovat zdroj]

Folikulární cysta ovaria

Folikulární cysta ovaria na ultrazvuku

Folikulární cysty vznikají pravděpodobně v důsledku hyperstimulace FSH a nadměrné sekrece folikulární tekutiny. Jde o jednokomorové tenkostěnné cysty vyplněné čirou nebo hemoragickou tekutinou. Stěna folikulární cysty je tvořena buňkami granulózy, na periferii často doplněnými buňkami theky. Tunica albuginea folikulu je ztluštělá, a proto nedojde k prasknutí folikulu při ovulaci. Ve své podstatě jde o neprasklý folikul, který dále roste a může dosáhnout velikosti až 5 cm.^[1]

Folikulární cysty mohou být inertní nebo hormonálně aktivní. Aktivní cysty obsahují žlutavou tekutinu s vysokým obsahem estrogenů. Zvýšená produkce estrogenů může vést k hyperplazii endometria a nepravidelnému děložnímu krvácení.

Cysta může spontánně prasknout, po jejím zániku se často dostaví opožděná menstruace. Proto se při nálezu zvětšeného ovaria doporučuje kontrolní vyšetření až po menstruaci. Pokud zvětšení přetrvává i nadále, je vhodné zvážit chirurgické řešení.

Luteinní cysty[upravit | editovat zdroj]

Luteinní cysty vznikají z corpus luteum v důsledku jeho nadměrné sekrece, která je podmíněna poruchou cévního zásobení, vždy po ovulaci. Jejich výstelku tvoří luteinizované buňky s bohatou eozinofilní cytoplazmou. Typický ultrazvukový obraz zahrnuje difuzně zesílenou stěnu cysty a periferní vaskularizaci kolem útvaru, známou jako hypervaskulární „ring of fire“.

Perzistující sekrece žlutého tělíska může vést k poruchám menstruačního cyklu, zejména k prodlouženému krvácení nebo amenoree. Cysta může produkovat progesteron, což dále ovlivňuje cyklické krvácení.

V případě gravidity žluté tělísko postupně regreduje, obvykle do konce prvního trimestru. Pokud však k regresi nedojde, útvar se nadále zvětšuje a tak vzniká luteinní cysta. Ve většině případů cysta pak spontánně mizí na konci druhého trimestru.

Luteomy jsou vzácné, solidnější a hormonálně aktivní útvary z luteální tkáně. Vznikají v důsledku hyperstimulace ovarií hCG při poruchách trofoblastu (např. mola hydatidosa a choriokarcinom), ale mohou se objevit i v normálním těhotenství. Tyto léze mohou dosahovat až 30 cm, rostou rychle a často jsou prvním projevem trofoblastického onemocnění. Obsahují hnědavou tekutinu a při mnohočetném výskytu vedou k výraznému zvětšení ovaria. Stěnu tvoří ovariální stroma, výstelku pak thekální luteinové buňky. Po ukončení těhotenství nebo léčbě moly či karcinomu postupně regredují, obvykle během šesti a více měsíců.

Polycystická ovaria (malocystická degenerace ovárií)[upravit | editovat zdroj]

Ultrazvukový obraz PCOS: ovaria s větším množstvím drobných (do 10 mm v průměru) cyst

Vyskytují se u syndromu polycystických ovarií (Stein-Leventhalův syndrom, PCOS). Postihuje asi 5–10 %^[2] žen v reprodukčním věku a je častou příčinou anovulace a neplodnosti. Nejspíše vzniká na podkladě poruchy syntézy steroidních hormonů v ovariích.

Ovaria bývají oboustranně zvětšená (obvykle velikosti slepičího vejce). Na povrchu mají šedavě bílou tuniku albugineu (porcelánová ovaria) s modře prosvítajícími mnohočetnými cystičkami (až 1 cm). V 70 % bývá přítomna i vyšší produkce androgenů, projevující se jako hirsutismus, dále metabolický syndrom, obezita (40 %), diabetes mellitus II. typu s inzulinovou rezistencí, kardiovaskulární onemocnění a zvýšené riziko vzniku karcinomu endometria.

Základem léčby je korekce hyperandrogenémie, úprava cyklu a léčba poruch plodnosti. V těhotenství je potřeba adekvátní péče pro donošení plodu, stav je obvykle spojen s mnohočetnými komplikacemi v graviditě. Chirurgickou léčbu zvažujeme u pacientek, u kterých nevedou konzervativní metody k úpravě symptomatiky. Obvykle volíme bodovou vícečetnou koagulaci cyst monopolární jehlou z laparoskopického přístupu^[2].

Podrobnější informace naleznete na stránce Syndrom polycystických ovarií.

Endometroidní cysty[upravit | editovat zdroj]

Endometriom na ultrazvuku – jednokomorová cysta s obsahem „ground-glass“ echogenity (matné sklo)

Perforace endometriomu s odtokem „čokoládového“ obsahu

Endometroidní (tzv. čokoládové, Sampsonovy) cysty představují ovariální formu endometriózy. Jsou vyplněny hemolyzovanou krví a jejich obsah je typicky vazký, nahnědlý, což je důvod označení „čokoládové cysty“.

Velikost se může výrazně lišit – od drobných ložisek až po cysty o průměru nad 10 cm. Tyto léze mohou být také považovány za potenciální prekancerózu, protože v některých případech mohou být spojeny s rozvojem endometroidního karcinomu ovaria.

Podrobnější informace naleznete na stránce Endometrióza.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

V diagnostice ovariálních cyst se uplatňuje odběr anamnézy, fyzikální vyšetření včetně palpace, stanovení klinického stavu a laboratorní vyšetření, zejména sérové hladiny hormonů a nádorových markerů.

Zásadní roli však hraje ultrazvukové vyšetření, které umožňuje detailní zhodnocení charakteru ovariálních lézí. Na jeho základě byl vyvinut systém IOTA (International Ovarian Tumor Analysis) Simple Rules, což je pětibodová ultrazvuková klasifikace používaná před operací k rozlišení benigních (B-vlastnosti) a maligních (M-vlastnosti) ovariálních nádorů. Při správné aplikaci dosahuje vysoké diagnostické přesnosti – přibližně 90 % senzitivity a 95 % specificity.

Jednoduchá ultrazvuková pravidla – IOTA Simple Rules^[3]
Benigní (B-vlastnosti)	Popis	Maligní (M-vlastnosti)	Popis
B1	unilokulární cysta	M1	nepravidelný solidní tumor
B2	solidní složky < 7 mm	M2	přítomnost ascitu
B3	akustické stíny	M3	≥ 4 papilární prominence
B4	hladký multilokulární tumor < 100 mm	M4	nepravidelný multilokulárně-solidní tumor ≥ 100 mm
B5	bez perfuze (CS 1)	M5	bohatá perfuze (CS 4)

Terapie[upravit | editovat zdroj]

V případě malého, nesuspektního nálezu na vaječnících se obvykle volí expektační postup. Pacientka je pravidelně sledována v kontrolních intervalech, přičemž se hodnotí zejména změny velikosti útvaru a případný vývoj klinických obtíží.

Pokud je nutný zásah, lze zvolit konzervativní chirurgický výkon (resekci) nebo radikální chirurgický výkon (ovarektomii či adnexektomii). V některých případech může být součástí léčby také hormonální terapie.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

GRUBER, Sarah. Gynäkologie und Geburtshilfe : BASICS. 5. vydání. München : Elsevier, 2014. 189 s. s. 59. ISBN 978-3-437-42155-6.

POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.

ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Pavel VENTRUBA, et al. Gynekologie. 3. vydání. Praha : Grada, 2019. 356 s. ISBN 978-80-7492-426-2.

ZÁMEČNÍK, Josef, et al. Patologie. 1. vydání. Praha : LD, s.r.o. - Prager publishing, 2019. 915 s. sv. 3. ISBN 978-80-270-6457-1.

ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s. ISBN 978-80-271-2005-5.

Reference[upravit | editovat zdroj]

↑ POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
↑ ^a ^b ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Pavel VENTRUBA, et al. Gynekologie. 3. vydání. Praha : Grada, 2019. 356 s. ISBN 978-80-7492-426-2.
↑ JYOTHI, Shetty, Saradha ARUNA a Pandey DEEKSHA. IOTA Simple Ultrasound Rules for Triage of Adnexal Mass: Experience from South India. J Obstet Gynaecol India [online]. 2019, roč. 69, vol. 4, s. 356-362, dostupné také z <https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6661039/>. DOI: 10.1007/s13224-019-01229-z.

[1] POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.

[Gynekologie-2] ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Pavel VENTRUBA, et al. Gynekologie. 3. vydání. Praha : Grada, 2019. 356 s. ISBN 978-80-7492-426-2.

[IOTA-3] JYOTHI, Shetty, Saradha ARUNA a Pandey DEEKSHA. IOTA Simple Ultrasound Rules for Triage of Adnexal Mass: Experience from South India. J Obstet Gynaecol India [online]. 2019, roč. 69, vol. 4, s. 356-362, dostupné také z <https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6661039/>. DOI: 10.1007/s13224-019-01229-z.

[1]

[2]

[3]