Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/91. Otázka

			91. Otázka
			Zevní pohlavní orgány ženy, perineum
			Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)

Pohlavní systém ženy (Organa genitalia feminina)

• umožňuje pohlavní spojení
• zajišťuje vývoj nového jedince
• zajišťuje tvorbu pohlavních buněk vajíček a pohlavních hormonů
• pohlavní žlázou je vaječník → navazuje vejcovod → děloha → pochva

Vnitřní pohlavní orgány

Vnitřní ženské pohlavní orgány

Uterus, tuba uterina, ovarium a jejich cévy.

Vaječník (Ovarium)

Vaječník je párový orgán velikosti švestky, který najdeme uložený při bočních stěnách malé pánve zavěšen na zadní straně širokého vazu děložního. Vzhled a velikost vaječníku se mění spolu s věkem – v mládí má povrch hladký, po nástupu menstruačního cyklu můžeme pozorovat postupně zbrázděný vzhled (drobné jizvičky po uvolňování vajíček)

Ovarium má dvě vrstvy – dřeňová (výživa vaječníků, obsahuje nervová vlákna vegetativního systému) a korová (v ní jsou ženské pohlavní buňky). Každá pohlavní buňka je obklopena vrstvou epitelových buněk, ve kterých se vytváří Graafův folikul (tvorba pohlavních hormonů)

Vejcovod (Tuba uterina)

Vejcovod je přibližně 13 cm dlouhý, nálevkovitého tvaru. Jeho začátek je volně otevřen do dutiny břišní. Pohyb vajíček je způsoben třásněmi, které se v období ovulace kladou na povrch vejcovodu. Druhý konec tohoto ženského orgánu ústí do dělohy v místě děložních rohů. Vnitřní povrch vystýlá sliznice s řasinkami, pod sliznicí se nachází hladká svalovina. Vaječníky a vejcovody nazýváme souhrnně přívěsky děložní adnexa.

Děloha (Uterus)

Uterus je nepárový orgán hruškovitého tvaru uložený mezi močovým měchýřem a konečníkem. Dělí se na děložní hrdlo (cervix uteri) a děložní tělo (corpus uteri). Do děložních rohů ústí vejcovody, mezi kterými se vyklenuje dno děložní. Dutina děložní je u netěhotných žen úzká – přední a zadní stěna na sebe naléhají. V těhotenství se děloha několikanásobně zvětší a na konci těhotenství sahá děložní dno až k bránici. Fyziologicky je děloha ohnutá dopředu a současně i dopředu skloněná (AVF − anteflexe, anteverze). Sliznice těla má dvě vrstvy:

• pars functionalis – prodělává v reprodukčním období změny pod vlivem hormonů z vaječníku – menstruační cyklus
• pars basalis – obnova sliznice pokud nedojde k oplodnění

Pochva (Vagina)

Sliznice pochvy je tvořena dlaždicovým epitelem. Jsou zde přítomny bakterie, které zkvašují glukózu na kyselinu mléčnou → kyselé prostředí → ochrana proti zánětům. U panen slizniční řasa (hymen) – panenská blána – s otvorem umožňující odtok menstruační krve.

Zevní pohlavní orgány

Venušin pahorek (Mons pubis)

Jedná se o tukový polštář před sponou stydkou. Kůže nad ním je porostlá chlupy.

Velké stydké pysky

Velké stydké pysky jsou tvořeny podlouhlými kožními valy vyplněné tukovým vazivem. Obsahují houbovitou žilní pleteň. Zevní strana je porostlá ochlupením.

Malé stydké pysky

Ploché vnitřní slizniční řasy (tvořeny sliznicí) obkružující poševní předsíň.

Vestibulární žlázy

Vestibulární žlázy se nachází pod sliznicí poševního vchodu. Největší je párová Bartholiniho žláza velikosti hrášku, která vyúsťuje na dolní stranu malých stydkých pysků.

Topořivé tkáně

• klitoris (=poštěváček) - nepárový. Uložen nad ústím močové trubice. Stavbou odpovídá topořivým tělesům penisu.
• bulbi vestibuli - párový. Uložen okolo ostium vaginae a ostium urethrae externum kraniálně od párové Bartholiniho žlázy pod malými stydkými pysky.

Svalové dno pánevní

Pánevní dno je tvořeno vazivově–svalovými strukturami (diaphragma pelvis a diaphragma urogenitale). Upínají se na kostěný podklad malé pánve, čímž uzavírají pánevní východ a zajišťují tak nezbytnou podporu pánevních orgánů.

Obě membrány se stýkají v oblasti centrum perineale, které je klíčovým bodem pro zajištění integrity pánevního dna. Ačkoliv se jedná o struktury s odlišnými funkcemi a inervací, jejich vzájemná kooperace je nezbytná pro správnou funkci svěračů (zajištění kontinence) a umožnění průchodu plodu porodními cestami (extrémní dilatací porodních cest rozvolněním svalů pánevního dna).

Diaphragma pelvis

Membrána ve tvaru ploché nálevky, která odstupuje od stěn malé pánve a upíná se do hiatus analis, kudy prochází konečník.

Skládá se z m. levator ani a m. coccygeus. Rozpíná se od stěn malé pánve až k hiatus analis. Štěrbina, mezi oběma mm. levatori ani tvoří průchod zvaný hiatus urogenitalis, kterým prochází uretra a (u žen spolu s pochvou). Kraniálně jsou svaly pánevní membrány překryty fascií diaphragmatis pelvis superior (pokračování f. pelvis parietalis), kaudálně fascií diaphragmatis pelvis inferior.

Hlavní funkcí diaphragma pelvis je podpora pánevních orgánů. Všechny svaly pánevní membrány inervují přímé větve z plexus sacralis (S3–S4)..

M. levator ani

Párový sval, který tvoří ventrolaterální část diaphragma pelvis. Skládá se z m. pubococcygeus (pars pubica), m. iliococcygeus (pars iliaca) a m. puborectalis.

Svaly pánevního dna

M. pubococcygeus

Tvoří ventrální část pánevního dna. Začíná ve společném začátku na os pubis, (1 cm od symfýzy) a v průběhu se rozdělí na (m. pubovaginalis, m. puboperinealis a m. puboanalis).

Svalové snopce se v průběhu vzájemně kříží, za vzniku smyčky, která tvoří aktivní podporu pánevních orgánů.

Snopce se následně upínají do různých struktur (druhostranný sval, hiatus urogenitalis, lig. anococcygeum, až na kostrč).

M. iliococcygeus

Tvoří laterální část pánevního dna. Začíná jako vazivový pruh na arcus tendineus m. levatoris ani a upíná se na lig. anococcygeum a okraje kostrče.

M. puborectalis

Tvoří dolní hranici pánevního dna. Odstupuje z dorzální plochy os pubis, probíhá mediálně od m. pubococcygeus do oblasti anorektální junkce, kde se upíná do snopců druhostranného svalu. Úpon svalů vytváří manžetu obkružující rektum, která ho tlačí ventrálně a změnou kontrakce reguluje kontinenci stolice (relaxace svalu vede k defekaci). Zároveň ovlivňuje pánevní sklon a určuje tak hodnotu anorektálního úhlu.

M. coccygeus

Tvoří zadní část pánevního dna. Začíná na spina ischiadica a upíná se do oblasti sacrococcygeálního spojení.

Diaphragma urogenitale

Vazivová část se rozpíná ve tvaru trojúhelníku, mezi tubera ischiadica a symfýzou. Uzavírá hiatus urogenitalis kterým prochází uretra (u žen i pochva) a v oblasti centrum perinei se spojuje s diaphragma pelvis. Na spodní stranu naléhají topořivá tělesa a žlázy.

Svalová část je u mužů tvořena m. transversus perinei profundus a variabilním m. transversus perinei superficialis. U žen je tvořena svaly m. sphincter urethrovaginalis a m. compressor urethrae.

Povrchové svaly perinea

Upínají se k zevnímu genitálu a tvoří podklad hráze. Vytvářejí dva útvary, podle kterých je rozdělujeme na svaly urogenitálního a análního trojúhelníku.

Anální trojúhelník tvoří m. sphincter ani externus, vazivová membrána a lig. anococcygeum, které připevňuje anální oblast rekta ke kostrči.

Svaly urogenitálního trojúhelníku

• m. sphincter urethrae externus;
• m. ischiocavernosus (u mužů připojen ke crus penis, účastní se erekce a ejakulace, u žen připojen ke crus clitoridis);
• m. bulbospongiosus (u mužů závěr mikce a ejakulace, u žen kontrakce vestibula pochvy, komprese vestibulárních žláz a erekce klitorisu).