Poruchy imunity

Z WikiSkript

Snížená imunita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Imunodeficience.

Snížení imunity, tedy imunodeficience se projevují zvýšenou náchylností k infekcím (poruchou obranyschopnosti vůči patogenním, případně i oportunním mikroorganizmům), mohou se podílet i na vzniku nádorových chorob, chronických zánětů.

Rozlišujeme imunodeficience:

  • vrozené, způsobené genetickou poruchou,
  • získané v důsledku řady příčin (metabolické poruchy jako diabetes mellitus, ionizující záření, ztráty bílkovin – proteinurie, popáleniny, operační stres, nádorová onemocnění, léčba imunosupresivními látkami, chemoterapií, radiace, infekce HIV, aj.).

Klinické projevy jak primárních, tak sekundárních imunodeficiencí závisí na tom, který systém je postižen.

  • U protilátkových imunodeficiencí (lymfocyty B, protilátky) je nápadný sklon k mikrobiálním infekcím (otitidy, sinusitidy, pneumonie).
  • U buněčných (lymfocyty T) se objevují plísňové, parazitární a virové infekce.
  • Poruchy fagocytárního systému (granulocyty, makrofágy) se projevují sklonem k recidivujícím povrchovým kožním infekcím, ale i septikémii.
  • Imunodeficience v komplementovém systému jsou recidivující pyogenní infekce nebo atypický průběh systémových chorob.

Sekundárním imunodeficience jsou podstatně méně závažné než primární, a jejich rozlišování na jednotlivé typy (protilátkové, buněčné, fagocytární, komplementu) není jednoznačně možné, většinou jsou komplexní.

Příklady

Zvýšená imunita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

= hypersenzitivita, přecitlivělost.

Jde o nepřiměřenou a nadměrnou reakci na exogenní antigen (alergie) nebo endogenní antigen (autoimunita), která poškozuje organizmus.

  • Označuje se také jako hypersenzitivní reakce nebo přecitlivělost, dříve jako alergická reakce (v některých učebnicích trvá označení alergie).

Hyperreaktivita může být vázána jen

  • na tvorbu protilátek, např. u atopických jedinců tvorba IgE na exogenní antigeny – alergeny, které u osob bez atopie vyvolávají normální protilátkovou odpověď (IgM, IgG, IgA).
  • Jindy je přecitlivělost (hyperreaktivita) vázána na nadměrnou tvorbu protilátek nebo autoprotilátek vůči specifickému autoantigenu.
    • Tyto specifické protilátky po vazbě na příslušné autoantigeny spouští poškozující reakci prostřednictvím komplementu nebo NK buněk, či hromaděním imunokomplexů následované opět poškozením s aktivací fagocytózy.
  • Jedna z reakcí přecitlivělosti je vázána na specifické autoreaktivní T lymfocyty, které způsobí přímé poškození buněk s odpovídajícím autoantigenem za spolupráce makrofágů.

Existují 4 typy:

Anafylaktický, bezprostřední[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Po opakovaném styku s antigenem je tvořen nadbytek IgE protilátek. Ty se po vytvoření komplexu antigen-protilátka váží na receptory žírných buněk. Žírné buňky uvolní mediátory, které způsobí zvýšenou propustnost cév a stahy hladké svaloviny.

Projevy: kopřivka, zčervenání kůže, bronchokonstrikce, otok hrtanu, průjmy, zvracení. Smrt může nastat udušením nebo anafylaktickým šokem z propustnosti kapilár.

Příklady: alergie na penicilin, anestetikum, senná rýma, astma,...

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Imunopatologická reakce I. typu.

Cytotoxický protilátkový[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Antigen „sedí“ na nějakém místě v organizmu (např. glomerulus) a protilátka, která koluje v krvi, se na něj naváže. Protilátka může aktivovat nebo blokovat buněčnou činnost, spustit komplementovou reakci nebo cytotoxicitu zprostředkovanou buňkami a protilátkami.

Příklady: hemolytická anémie, glomerulonefritida Goodpasture, myasthenia gravis, Graves-Basedowova choroba

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Imunopatologická reakce II. typu.

Imunokomplexový[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Imunokomplexy aktivují neutrofily, které vypustí lytické enzymy. Ve výsledku dojde ke zničení tkáně v okolí antigenu a fibrinoidní nekróze.

Příklady: poststreptokoková glomerulonefritida, revmatoidní artritida, vaskulitidy, sérová nemoc, SLE

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Imunopatologická reakce III. typu.

Buněčně zprostředkovaný[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Aktivované makrofágy a T-lymfocyty uvolňují toxické produkty do okolí. Výsledkem je ničení antigenu i okolní tkáně.

Příklady: Tbc, kontaktní ekzém, odhojování transplantátu

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Imunopatologická reakce IV. typu.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŽÁK, Aleš a Jan PETRÁŠEK. Základy vnitřního lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, c2011. s. 89-111. ISBN 978-80-7262-697-7.