Poruchy imunity
Snížená imunita[edit | edit source]
Snížení imunity, tedy imunodeficience se projevují zvýšenou náchylností k infekcím (poruchou obranyschopnosti vůči patogenním, případně i oportunním mikroorganizmům), mohou se podílet i na vzniku nádorových chorob, chronických zánětů.
Rozlišujeme imunodeficience:
- vrozené, způsobené genetickou poruchou,
- získané v důsledku řady příčin (metabolické poruchy jako diabetes mellitus, ionizující záření, ztráty bílkovin – proteinurie, popáleniny, operační stres, nádorová onemocnění, léčba imunosupresivními látkami, chemoterapií, infekce HIV, aj.).
Klinické projevy jak primárních, tak sekundárních imunodeficiencí závisí na tom, který systém je postižen.
- U protilátkových imunodeficiencí (lymfocyty B, protilátky) je nápadný sklon k mikrobiálním infekcím (otitidy, sinusitidy, pneumonie).
- U buněčných (lymfocyty T) se objevují plísňové, parazitární a virové infekce.
- Poruchy fagocytárního systému (granulocyty, makrofágy) se projevují sklonem k recidivujícím povrchovým kožním infekcím, ale i septikémii.
- Imunodeficience v komplementovém systému jsou recidivující pyogenní infekce nebo atypický průběh systémových chorob.
Sekundárním imunodeficience jsou podstatně méně závažné než primární, a jejich rozlišování na jednotlivé typy (protilátkové, buněčné, fagocytární, komplementu) není jednoznačně možné, většinou jsou komplexní.
- Opakující se běžné infekce – záněty dýchacích cest, angíny,…
- Oportunní patogeni:
- mykózy: povrchové, hluboké (candida, aspergillus),
- virové: encefalitidy, pneumonie (herpes simplex virus, cytomegalovirus)-
- Laboratorní vyšetření – leukocytopenie, trombocytopenie.
- Příklady
- Deficit imunoglobulinu A,
- Agranulocytóza, neutropenie,
- AIDS.
Zvýšená imunita[edit | edit source]
= hypersenzitivita, přecitlivělost.
Jde o nepřiměřenou a nadměrnou reakci na exogenní antigen (alergie) nebo endogenní antigen (autoimunita), která poškozuje organizmus.
- Označuje se také jako hypersenzitivní reakce nebo přecitlivělost, dříve jako alergická reakce (v některých učebnicích trvá označení alergie).
Hyperreaktivita může být vázána jen
- na tvorbu protilátek, např. u atopických jedinců tvorba IgE na exogenní antigeny – alergeny, které u osob bez atopie vyvolávají normální protilátkovou odpověď (IgM, IgG, IgA).
- Jindy je přecitlivělost (hyperreaktivita) vázána na nadměrnou tvorbu protilátek nebo autoprotilátek vůči specifickému autoantigenu.
- Tyto specifické protilátky po vazbě na příslušné autoantigeny spouští poškozující reakci prostřednictvím komplementu nebo NK buněk, či hromaděním imunokomplexů následované opět poškozením s aktivací fagocytózy.
- Jedna z reakcí přecitlivělosti je vázána na specifické autoreaktivní T lymfocyty, které způsobí přímé poškození buněk s odpovídajícím autoantigenem za spolupráce makrofágů.
Existují 4 typy:
Anafylaktický, bezprostřední[edit | edit source]
Po opakovaném styku s antigenem je tvořen nadbytek IgE protilátek. Ty se po vytvoření komplexu antigen-protilátka váží na receptory žírných buněk. Žírné buňky uvolní mediátory, které způsobí zvýšenou propustnost cév a stahy hladké svaloviny.
Projevy: kopřivka, zčervenání kůže, bronchokonstrikce, otok hrtanu, průjmy, zvracení. Smrt může nastat udušením nebo anafylaktickým šokem z propustnosti kapilár.
Příklady: alergie na penicilin, anestetikum, senná rýma, astma,...
Cytotoxický protilátkový[edit | edit source]
Antigen „sedí“ na nějakém místě v organizmu (např. glomerulus) a protilátka, která koluje v krvi, se na něj naváže. Protilátka může aktivovat nebo blokovat buněčnou činnost, spustit komplementovou reakci nebo cytotoxicitu zprostředkovanou buňkami a protilátkami.
Příklady: hemolytická anémie, glomerulonefritida Goodpasture, myasthenia gravis, Graves-Basedowova choroba
Imunokomplexový[edit | edit source]
Imunokomplexy aktivují neutrofily, které vypustí lytické enzymy. Ve výsledku dojde ke zničení tkáně v okolí antigenu a fibrinoidní nekróze.
Příklady: poststreptokoková glomerulonefritida, revmatoidní artritida, vaskulitidy, sérová nemoc, SLE
Buněčně zprostředkovaný[edit | edit source]
Aktivované makrofágy a T-lymfocyty uvolňují toxické produkty do okolí. Výsledkem je ničení antigenu i okolní tkáně.
Příklady: Tbc, kontaktní ekzém, odhojování transplantátu
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Použitá literatura[edit | edit source]
- STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. 1. vydání. 2001. ISBN 80-86297-06-3.
- ŽÁK, Aleš a Jan PETRÁŠEK. Základy vnitřního lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, c2011. s. 89-111. ISBN 978-80-7262-697-7.