Rekonstrukce tepen

Z WikiSkript

Typy zákroků na tepnách

  • Sutura (prostá, se záplatou žilní nebo umělou – plastika);
  • endarterektomie (otevřená, polouzavřená);
  • přímá náhrada – u výdutí;
  • zkrácení – při zalamování příliš dlouhé cévy (kinking karotidy);
  • implantace;
  • embolektomie, trombektomie – Fogartyho katétrem;
  • přemostění (bypass).

Typy cévních náhrad

  1. Biologické (tepna nebo žíla) – autologní, alogenní, xenogenní (bovinní);
    • a. thoracica interna – tepna elastického typu, rezistentní k ateroskleróze;
  2. umělé – pletené (polyester);
    1. tkané;
    2. lité (PTFE) – mikroporosní stěna;
    3. kombinované.

Zásady operace

  • Používají se zásadně jemná atraumatická nevstřebatelná vlákna (např. Prolene®);
  • cévy preparujeme a sešíváme subadventiciálně;
  • před rekonstrukcí podáme heparin (1–2 mg/kg), před obnovením průtoku neutralizujeme protaminem (1,5 mg protaminu / 1 mg heparinu);
  • průtok se obnovuje pomalu z periferie, kontrolujeme a stavíme případné krvácení.

Pooperační komplikace

Používají se tři základní chirurgické metody rekonstrukce průchodu – dezobliterace, záplata nebo bypass.

Trombendarterektomie, dezobliterace (TEA)

  • Odstraňuje se ztluštělá vnitřní vrstva tepny (intima a část medie, na kterou obvykle nasedá trombus).
  • Cíl – rozšířit lumen, získat hladkou plochu, upravit přechod z dezobliterované části v neošetřenou plochu.
  • Nevýhoda:
    • velký trombogenní povrch;
    • proto se užívá u krátkých obliterací s vysokým průtokem – a. carotis, aorta, a. iliaca comm.
  • Hlavní metodou je otevřená TEA.

Záplata

  • Rozšíření lumen všitím záplaty z autologní žíly nebo z umělého materiálu;
  • můžeme kombinovat s TEA.

Bypass


V kardiovaskulární chirurgii se pod pojmem bypass rozumí přemostění zúženého nebo uzavřeného úseku tepny za účelem zkvalitnění/obnovení perfúze tkáně, která se nachází za zúžením.

Historie
[1]
  • 1953 – Murray provedl první experimentální aortokoronární bypass (bez použití mimotělního oběhu).
  • 1953 – Gibbon použil mimotělní oběh.
  • 1968 – Sones a Favarolo začali v mimotělním oběhu operovat aortokoronární bypassy za použití štěpů z v. saphena magna u pacientů s ICHS.
Materiál bypassu

K vytvoření bypassu lze použít:

  • žilní štěp (v. saphena magna, v. saphena parva, povrchové žíly HK);
  • tepenný štěp (a. mammaria dextra, a. mammaria sinistra, a. radialis z nedominantní HK, a. gastroepiploica dextra, a. epigastrica inferior);
  • cévní protézu (cévní protézy se využívají především v místech s větším průtokem krve – aorta, aa. iliacae, aa. femorales; před naložením cévních svorek je nutné pacienta plně heparinizovat, po operaci se heparinizace ruší);
    • porézní protézy – je nutné předsrážet vlastní krví pacienta (silně porézoní Dacron®, méně porézní Dacron®, Sauvageova doublevelourová protéza);
    • neporézní protézy – není nutné předsrážet (Dacron® impregnovaný kolagenem, expandovaný polytetrafluorethylen, ePTFE);
  • xenograft (bovinní a. mammaria).

Cévní protéza nebo xenograft s sebou nesou vyšší riziko komplikací. Používají se tedy pouze v případech, kdy nemáme k dispozici vlastní pacientův štěp (tj. například při opakovaných reoperacích).

Způsob vedení bypassu
  • „anatomicky“ – podél původní cévy (aortofemorální bypass, femoropopliteální);
  • extraanatomicky – mimo průběh původní cévy (axilofemorální, femorofemorální).
Užití žíly in situ vs. reverzní štěp.
  • Užití žíly in situ (podvážeme větší větve; chlopně zrušíme speciálním deletorem; proximální část žíly napojíme na proximální část tepny, distální část žíly na distální část tepny; tato technika se využívá např. u femorokrurálního bypassu).
  • Reverzní štěp (žílu extirpujeme, podvážeme všechny větve, proximální konec žíly napojíme na distální konec tepny a distální konec žíly na proximální konec tepny – aby žilní chlopně nebránily toku krve).
Kardiochirurgická rekonstrukce koronárního řečiště 1
Kardiochirurgická rekonstrukce koronární řečiště 2


Odkazy

Související články

Reference

  1. VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.

Použitá literatura

  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.
  • VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.

Zdroj