Srdeční glykosidy

Z WikiSkript

ampule 0,25mg digoxinu

Srdeční glykosidy představují skupinu látek rostlinného původu, které hrají nezastupitelnou roli v léčbě srdečního selhání. Používají se v případech, kdy je potřeba posílit kontraktilitu selhávajícího srdce, aby bylo dosaženo dostatečného srdečního výdeje.

Hlavním zástupcem této skupiny je digoxinStátní úřad pro kontrolu léčiv: digoxin. Dříve se používal také digitoxin, methyldigoxin a strofantin (oubain).

Chemická struktura[upravit | editovat zdroj]

Stavba molekuly srdečních glykosidů

Molekula srdečních glykosidů sestává ze sterolového jádra, nenasyceného laktonového kruhu a z cukerné složky[1].

Mechanismus působení[upravit | editovat zdroj]

Srdeční glykosidy mají pozitivně inotropní účinky na srdeční svalstvo, dokážou zvyšovat kontraktilitu myokardu. Působení farmaka začíná na buněčné membráně srdeční buňky, kde má léčivo inhibiční účinky na sodno-draselnou pumpu (Na+/K+-ATPáza), která je zodpovědná za normální rozložení iontů mezi buňkou a extracelulárním prostředím. Následkem poklesu aktivity sodíkové pumpy dochází k hromadění sodných kationtů uvnitř buňky, což způsobí nepříznivý gradient pro Na+/Ca2+ výměnnou pumpu, která normálně pumpuje 3 sodné kationty do buňky výměnou za 1 vápníkový kationt. Vlivem zvýšené hladiny sodíku intracelulárně dochází k oslabení práce Na+/Ca2+ výměnné pumpy a tedy k vzestupu intracelulárního vápníku. Inotropie je dána koncentrací nitrobuněčného vápníku, a proto se jeho intracelulární vzestup projeví zvýšenou stažlivostí myokardu.

Srdeční glykosidy též působí nepřímo na zpomalení srdeční frekvence tím, že zvyšují aktivitu vagového nervu.

Účinky[upravit | editovat zdroj]

  • díky vagovému dráždění dochází ke zpomalení srdeční frekvence
  • zpomalení vedení A-V uzlem
  • pozitivně inotropní účinky na srdeční svalstvo, dokážou zvyšovat kontraktilitu myokardu
  • zvýšení citlivosti baroreceptorů
  • zvýšení ejekční frakce levé komory

Díky vagovému dráždění mají digitalisové glykosidy negativně dromotropní a chronotropní účinky. Tradičně se srdeční glykosidy využívají k udržení kontroly fibrilace síní.

Indikace[upravit | editovat zdroj]

Srdeční glykosidy podáváme nejčastěji pacientům se srdečním selháním doprovázeným fibrilací síní nebo flutterem siní.

Kontraindikace[2][upravit | editovat zdroj]

Absolutní:

Relativní:

Dávkování[upravit | editovat zdroj]

U digoxinu a jiných látek této skupiny je velmi malé rozpětí mezi terapeutickou a toxickou dávkou. Doporučení na základě výsledků z observačních studií jsou taková, aby plazmatická koncentrace nepřekročila 2 ng/ml. Pro pacienta s normální hmotností a se sinusovým rytmem je vhodná denní dávka 0,125 mg. Digoxin je z těla eliminován ledvinami, a proto se u pacientů s renální insuficiencí musí podat dávka nižší[3].

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.
  2. WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.
  3. ASCHERMANN, Michael, et al. Kardiologie. 1. vydání. Galén, 2004. 0 s. ISBN 80-7262-290-0.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.


  • VÍTOVEC, Jiří a Jindřich ŠPINAR. Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění. 1. vydání. Praha : Grada, 2000. ISBN 8071695521.