Vazivo/Buňky vaziva

Buňky fixní
Řadíme mezi ně buňky, které jsou ve vazivu trvale usedlé. Jejich prekurzorem je klasická mezenchymová buňka. Mezi fixní buňky patří: fibroblast, fibrocyt, myofibroblast, retikulární buňka, melanocyt a adipocyt.

Buňky bloudivé (syn. volné buňky)
Buňky, které do vaziva vcestovaly až druhotně. Původem jde především o krevní buňky. Mezi bloudivé buňky patří: heparinocyty, makrofágy a plazmatické buňky.

Klasický způsob výkladu nahrává mylné představě, že buňky fixní se na místo dostaly výhradně během vývoje nebo během hojení chorobného procesu a setrvávají na místě do konce života, nebo do nějaké z pohledu buňky katastrofické události. Ve skutečnosti i buňky fixní mohou podléhat obměně podobně jako buňky volné, tedy buňky plánovaně zanikají nějakou formou plánované buněčné smrti a tvoří se nové. Rozdíl je jen v časové škále obměny a tedy i v podílu nových buněk. Zatímco životnost volných buněk se pohybuje obvykle v řádu dní až několika dní (výjimkou jsou například některé plazmatické buňky), fixní buňky mají životnost v řádu více let až desítek let, významná část fixních buněk tak de facto žije od okamžiku vývoje až do smrti organismu a bývá obtížné zachytit nově diferencované fixní buňky.

Fixní buňky

Fibroblast

Jde o základní buňku, která je mitoticky i synteticky aktivní. Je schopná vytvářet všechny typy vláknité i amorfní mezibuněčné hmoty (kolagen, elastin, GAG, multiadhezivní glykoproteiny atd.) Patří mezi nejrozšířenější buněčný typ ve vazivové tkáni. Stejně jako ostatní fixní buňky vzniká z mezenchymu.
Protáhlý, hvězdicovitý tvar s mnoha nepravidelnými výběžky. Zhruba uprostřed buňky leží velké ovoidní jádro obsahující světlý euchromatin s výrazným bazofilním jadérkem. Uvnitř buňky se nachází mohutně rozvinuté GER a Golgiho komplex. Cytoplazma fibroblastu je bazofilní. Jakmile je fibroblast obklopen nově syntetizovanou extracelulární matrix, stává se z něho fibrocyt.

Fibrocyt

Klidová forma vazivové buňky, která vzniká z fibroblastu obklopeného extracelulární matrix. Ztrácí syntetickou i mitotickou aktivitu a stává se stavební oporou vaziva. Buňka má vřetenovitý tvar a je menší než fibroblast. Obsahuje malé longitudinální jádro, které je menší a tmavší, než u fibroblastu a jeho cytoplazma je acidofilní (méně GER, než u fibroblastu). Fibrocyty se mohou zpětně přeměnit ve fibroblasty (např. při hojení ran).

Myofibroblast

Velmi připomíná fibroblast, ale má některé vlastnosti společné s hladkou svalovinou. Vytváří α-hladkosvalový aktin, který se ukotvuje do denzních tělísek po okraji buňky. Takto ukotvený aktin probíhá buňkou napříč a umožňuje její kontrakci. Od svalové buňky se odlišuje tím, že nemá bazální membránu.

Retikulární buňka

Varianta fibroblastu specializovaná na tvorbu retikulárních vláken, která vznikají z prekurzorů kolagenu typu III. Vzniká z mesenchymu. Má hvězdicovitý tvar s velmi dlouhými výběžky, které se vzájemně dotýkají a vytváří trojrozměrnou síť. Výběžky retikulárních buněk jsou s retikulárními vlákny v kontaktu. Toto spojení vytváří opěrnou síť pro bloudivé buňky (makrofágy, lymfocyty, krvetvorné buňky). Retikulární buňky se vyskytují především v periferních lymfatických orgánech, kromě thymu, ve kterém vytváří nosné vazivo.

Buňky fixní

Melanocyt

Pigmentová buňka nepravidelného tvaru, která vzniká z neuroektodermu (ne mesenchym!!). Uvnitř buňky se syntetizuje a shromažďuje hnědý pigment melanin. Buňky obsažené ve vazivu mají hvězdicovitý tvar. Některé melanocyty pomocí výběžků komunikují s buňkami epitelu (uvolňování pigmentů). Takové buňky tvoří výběžky pouze v části, která s epitelem komunikuje. Na opačné části buňky leží jádro. Dále jsou v buňce obsaženy mitochondrie, GER a SER.

Tuková buňka (adipocyt)

Ve vazivu se nachází buď jednotlivě, nebo v malých skupinách. Prekurzorem je adipoblast (z mezenchymové prekurzorové buňky). Ve vazivu patří k nápadně velkým buňkám. Z krevního oběhu vychytávají neutrální lipidy, které shromažďují (ve formě triglyceridů), umožňují jejich látkovou přeměnu a zpětně uvolňují. Od okolních struktur jsou odděleny zevní laminou, která se podobá bazální lamině epitelu. Adipocyt je základní složkou tukové tkáně a může tvořit až 30 % hmotnosti těla. Na běžných histologických preparátech se adipocyty jeví jako prázdné buňky (tuky byly extrahovány při tvorbě preparátu).

Dle formy uskladnění tuku uvnitř buňky rozdělujeme adipocyty na dvě skupiny – multivakuolární a univakuolární.

Univakuolární adipocyt

Sférická buňka, která je z větší části tvořena jednou velkou tukovou kapénkou. Cytoplazma spolu se silně oploštěným jádrem a ostatními buněčnými organelami je vytlačena na periferii buňky. GER a Golgiho komplex jsou málo vyvinuty, zatímco SER je vyvinuto mohutně. Také obsahuje pinocytotické vezikuly a mikrotubuly. Univakuolární adipocyty tvoří hlavní součást bílé tukové tkáně.

Multivakuolární adipocyt

Buňka obsahující velké množství drobných kapének tuku. Sférické jádro je umístěno nepravidelně, spíše ve středu buňky. V cytoplasmě se nachází velké množství mitochondrií. Tvoří hlavní součást hnědé tukové tkáně. Chemickou energií přeměňují na teplo (termoregulační funkce hnědé tukové tkáně u novorozenců).

• 

  Fibroblasty
• 

  Fibrocyty
• 

  Retikulární buňky
• 

  Melanocyt
• 

  Adipocyty

Buňky bloudivé

Vznikají v červené kostní dřeni. Jejich prekurzorová buňka je hemocytoblast. Do vaziva se dostávají krevním oběhem.

Bloudivé buňky

Makrofág (histiocyt)

Diferencuje se z krevních monocytů, které po průniku do vaziva dozrávají v makrofágy. Tvar buňky je proměnlivý, tvoří velké množství výběžků. Uvnitř buňky se nachází jádro ledvinovitého tvaru, velké množství lysozomů a elementy cytoskeletu. GER a Golgiho komplex jsou mohutně vyvinuty. Histiocyty se pohybují améboidně. Patří do monocytomakrofágového systému, tudíž má schopnost fagocytózy.

Makrofágy jsou součástí imunitního systému. Jsou schopny fagocytovat poškozené nebo odumřelé buňky, případně cizorodé buňky, částice a mikrooganismy. Vytvářejí silně reaktivní částice se schopností pohlcené organismy ničit. Uvolňují protizánětlivé mediátory. Vyskytují se především v řídkém vazivu podél kapilár.

Plazmatická buňka (plazmocyt)

Plazmocyty jsou ovoidní, až sférické buňky. Jejich charakteristický vzhled je způsoben excentricky uloženým jádrem, které je posunuto k jednomu pólu buňky. V jádře se střídá tmavý heterochromatin se světlým euchromatinem a vytvářejí loukoťovité uspořádání. Obsahují velké množství cytoplazmy, která je vyplněna bohatým GER (intenzivní proteosyntéza). V blízkosti jádra se nachází světlá část cytoplazmy, která odpovídá místě výskytu Golgiho aparátu. Vznikají z B-lymfocytů a jsou zodpovědné za humorální imunitu (produkce protilátek). Ve vazivu se vyskytují velmi málo, většinou jsou obsaženy v místech, kde do těla snadno pronikají bakterie a cizorodé látky.

Mastocyt (heparinocyt)

Poměrné velká buňka ovoidního tvaru, také se nazývá jako buňka žírná. Jejich cytoplazma je vyplněna velkými bazofilními granuly. Bazofilní granula jsou naplněná především heparinem a histaminem, které vykazují metachromázii (při barvení je výsledný odstín barvy jiný než použitého barviva), barví se toluidinovou modří. Vyskytují se v řídkém kolagenním vazivu sliznic orgánů trávicího a dýchacího systému. Jsou důležité pro správný průběh zánětlivé reakce. Zprostředkovává alergickou reakci těla na antigen. Membrána mastocytu má afinitu k IgE. Když dojde k navázání antigenu na IgE dochází k vyplavení bazofilních granul (degranulace) do mezibuněčného prostoru. K tomuto jevu může dojít i při podráždění chemickými či fyzikálními vlivy.

• 

  Makrofágy
• 

  Plazmocyt