Antropozoonózy

Zajíci mohou být přenašeči tularémie.

Antropozoonózy (též zoonózy) jsou infekční onemocnění, jejichž zdrojem je zvíře. Zvířata mohou a nemusí být zoonózou postižena, často jsou jen rezervoárem mikroorganismu.[1]

Terčem těchto infekcí se člověk může stát při pobytu v přírodě, stykem s nakaženým i uhynulým zvířetem nebo jeho částmi (kožešiny, výkaly). Rovněž domácí mazlíčci jsou významným zdrojem nákazy. Přenašeči mohou být například členovci (klíšťata, komáři, blechy, vši), savci, ptáci, ryby.

Přenos

Ixodes ricinus patří mezi členovce přenášející antropozoonózy.

Infekční agens se do kontaktu s člověkem dostává nejrůznějšími způsoby (krev sající hmyz, kontaminace potravin...). K přenosu dochází přímým kontaktem, polknutím, vdechnutím, prostřednictvím neživých médií (sapronózy) či živých vektorů.

Brány vstupu
  • kůže – přenos pouhým kontaktem nebo průnikem patogena do drobné oděrky,
  • sliznice – nejčastěji dýcháním aerosolu patogena (respirační trakt) a kontaminací potravin (trávicí trakt),
  • krví – krev sající hmyz může při sání krve vypouštět patogeny (Plasmodium ve slinách komárů rodu Anopheles),
  • trauma – při hlubším poranění je patogen zanesen do rány (kousnutí u vztekliny).

Etiologie

Mezi etiologická agens řadíme viry, bakterie, parazity, plísně a priony.

Nejčastější zoonózy u nás:

Kampylobakterióza je nejčastější příčinou bakteriálních průjmů v ČR.

Mezi choroby přenášené členovci řadíme například:

  • lymeskou boreliózu;
  • klíšťovou encefalitidu;
  • ehrlichiózu – 4x častější u mužů než u žen
    • lidská granulocytární ehrlichióza (LGE) – (Anaplasma phagocytophila; přenašeč klíště)
    • lidská monocytární ehrlichióza (LME) – (Anaplasma Chafeensis; přenašeč klíště)
  • tularémii;
  • leishmaniózu – formy kožní, mukokutánní, viscerální. Životní cyklus leishmanií probíhá mezi člověkem a komárem rodu Phlebotomus.

Brucelóza byla u nás (hlavně díky zlepšení hygieny chovů) zcela potlačena. Rovněž vzteklina u nás nebyla od r. 2002 prokázána.[2]


Odkazy

Související články

Reference

  1. HURYCH, Jakub a Roman ŠTÍCHA. Lékařská mikrobiologie : Repetitorium. 3. vydání. Praha : Triton, 2021. s. 277. ISBN 978-80-7553-976-2.
  2. CHALUPA, P. Zoonózy [online]. ©2005. Poslední revize 2006-01-30, [cit. 2009-12-16]. <http://www1.lf1.cuni.cz/~hrozs/zoopch1.htm>.