Měď

Měď je mikrobiogenní kovový prvek s chemickou značkou „Cu“ a charakteristickým načervenalým vzhledem.

• 

  Měděný vodič

• 

  Měděný disk

• 

  Socha Svobody je pokryta 2mm vrstvou mědi, nyní i s měděnkou

Vlastnosti mědi a využití

V kovovém stavu se jedná o poměrně málo reaktivní prvek, který však vlivem vzdušné vlhkosti a kyslíku koroduje a pokrývá se modrozelenou vrstvou oxidů a uhličitanů (tzv. měděnka). Kovová měď má vysokou vodivost (druhou nejvyšší ze všech prvků po stříbře), proto se používá hlavně v elektronice. Hlavní využití mědi je výroba vodičů a elektroniky (60 % veškeré mědi), měděného potrubí a střech (20 % veškeré mědi), průmyslové stroje (15 % veškeré mědi). Významné využití mědi je také pro výrobu mincí (ve formě slitin).

Měď se často používá ve slitinách – slitina mědi s cínem se nazývá bronz, slitina se zinkem se nazývá mosaz.

Z chemického hlediska měď tvoří jednomocné měďné (Cu⁺), dvoumocné měďnaté (Cu²⁺), a trojmocné mědité (Cu³⁺) soli. Měďné sloučeniny jsou typicky nerozpustné látky bílého ( chlorid měďný,  bromid měďný,  jodid měďný,  kyanid měďný, … ) nebo červeného vzhledu ( oxid měďný). Dále měďnaté soli často rozpustné ve vodě (jako  síran měďnatý,  chlorid měďnatý,  octan měďnatý,  dusičnan měďnatý) jejichž tetraaqua- komplexy mají modrozelenou barvu. Mědité soli jsou velmi vzácné (například fluorid měditý).

Role mědi v organismu

Měď je mikrobiogenní prvek. V malých dávkách (řádově miligramy) je měď esenciální pro správné fungování lidského těla, ve vysokých dávkách (stovky miligramů a více) je toxická. Měď je klíčová pro fungování řady enzymů:

• Je součástí enzymů v dýchacím řetězci (např. komplex IV) a antioxidačních enzymů (např. superoxiddismutázy);
• Metabolických enzymů, např. lysyloxidáza je nutná k zesíťování kolagenu a elastinu.
• Je nezbytná pro erytropoézu a správný průběh imunitních reakcí;

Měď se vstřebává ze střeva s pomocí high-affinity copper transporteru. Vstřebávání měďi je úzce spjata se vstřebáváním zinku (optimální poměr Zn:Cu = 7:1), vysoký příjem zinku antagonizuje vstřebávání mědi.

V krvi se měď téměř nevyskytuje volně - váže se na albumin a ceruloplasminu (volná měď generuje reaktivní formy kyslíku skrze Fentonovu oxidaci). Fyziologická koncentrace mědi v plasmě (součet mědi ve všech formách) je 11 až 24 μmol/l. Markerem koncentrace mědi je též její přenašeč ceruloplasmin, jehož fyziologická koncentrace bývá od 1 až 4 μmol/l (150 až 600 mg/l). Nadbytečná měď se z těla vylučuje především žlučí.

Doporučené denní dávky

Potraviny bohaté na měď jako ústřice, hovězí a skopová játra, para ořechy, melasa, kakao a černý pepř. Dobré zdroje zahrnují také humra, ořechy a slunečnicová semínka, zelené olivy, avokádo a pšeničné otruby.

Doporučená denní dávka mědi je minimální potřebné množství mědi v potravě / potravinových doplňcích za den, které by mělo u většiny lidí (přes 97%) zajistit zdravé koncentrace mědi v těle. Někteří lidé (např. lidé s velmi vysokým příjmem zinku) mohou potřebovat vyšší dávky, protože hůře vstřebávají měď.

Doporučené denní dávky mědi pro různé věkové kategorie

Věková skupina	Muži	Ženy	Těhotné ženy	Kojící ženy
Do 6 měsíců	200 μg	200 μg
7 až 12 měsíců	220 μg	220 μg
1 rok měsíců do 3 roky	340 μg	340 μg
4 roky až 8 let	440 μg	440 μg
9 let až 13 let	700 μg	700 μg
14 až 18 let	890 μg	890 μg	1000 μg	1300 μg
Nad 19 let	900 μg	900 μg	1000 μg	1300 μg

Nedostatek mědi v organismu

Menkesova choroba, tzv. Kinky-hair syndrom.

Deficit mědi v organismu může být podmíněn její nedostatečnou konzumací v potravě. Dalším důvodem může být dočasná či trvalá (vrozená) neschopnost organismu měď vstřebávat.

Nedostatek se projeví mikrocytární, hypochromní anémií, která nereaguje na podání železa. V plasmě najdeme snížený ceruloplasmin, ještě citlivějším ukazatelem je však pokles aktivity superoxid-dismutázy (Cu-SOD) v erytrocytech.

Dále se vyskytuje leukopénie a s ní spojené poruchy imunity. Dlouhodobě můžeme pozorovat osteoporózu nebo poruchy růstu vlasů a nehtů.

Vrozená neschopnost vstřebávání mědi je charakteristická pro Menkesovu chorobu, neboli tzv. Kinky-hair syndrom.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Menkesova choroba.

Toxicita a nemoci

Nejvyšší doporučený denní příjem je nejvyšší množství mědi v potravě / potravinových doplňcích, které by při dlouhodobém užívání ještě nemělo vést k žádným nežádoucím účinkům.

Nejvyšší doporučený denní dávky mědi pro různé věkové kategorie

Věková skupina	Muži	Ženy	Těhotné ženy	Kojící ženy
Do 6 měsíců	není stanoveno pro nedostatek dat	není stanoveno pro nedostatek dat
7 měsíců do 3 let	1000 μg	1000 μg
4 roky až 8 let	3000 μg	3000 μg
9 let až 13 let	5000 μg	5000 μg
14 až 18 let	8000 μg	8000 μg	8000 μg	8000 μg
Nad 19 let	10000 μg	10000 μg	10000 μg	10000 μg

• při vdechování par mědi při slévání kovů „horečka kovů“ (podobně jako u zinku);
• dlouhodobě zvýšené koncentrace mědi (např. při Wilsonově chorobě v séru poškozují orgány, vznik poškození jater a ikterus, poškození ledvin, často fatální;
• 

  Kayserův-Fleischerův prstenec – zbarvení obvodu rohovky způsobené zvýšeným ukládáním solí mědi.

Wilsonova choroba

Měď se akumuluje v játrech a do rohovky (vzniká Kayser-Fleischerův prstenec) a do mozku (hlavně bazálních ganglií).

Příznaky intoxikací mohou být velmi nespecifické, často ale připomínají cirhózu, akumulace mědi v mozku se může projevovat rigiditou a tremorem.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Wilsonova choroba.

Odkazy

Související články

• Stopové prvky
• Wilsonova choroba
• Menkesova choroba

Externí odkazy

•  Měď

Použitá literatura

• SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.

• MASOPUST, Jaroslav a Richard PRŮŠA. Patobiochemie metabolických drah. 2. vydání. Univerzita Karlova, 2004. 208 s. s. 190−192.