Diagnostika stavu plodu v těhotenství a při porodu

Z WikiSkript

Cílem monitorace plodu v děloze je předejít nitroděložní smrti, rozvoji asfyxie a dalších komplikací, které vedou k neonatální morbiditě.

Nitroděložní hypoxie plodu vzniká v důsledku poruchy oxygenace maternální krve (kardiální insuficience matky, hypotenze, hypertenze, hypovolemie, preeklampsie), poruchou placentární funkce (abrupce placenty), okluzí pupečníku (prolaps, uzel, komprese) a/nebo kardiovaskulární insuficiencí plodu (anemie, srdeční insuficience). Porucha oxygenace plodu vede k akumulaci laktátu, laktátové acidóze a orgánovým poruchám.

Neinvazivní diagnostické metody hypoxie plodu jsou založeny na hodnocení sekundárních a nespecifických projevů změn vnitřního prostředí. Přímou diagnózu fetální hypoxie lze stanovit pouze invazivními metodami na základě vyšetření fetální krve (v těhotenství - kordocentéza, za porodu - odběr krve ze skalpu plodu - poměrně špatný prediktor hypoxie).[1]

Neinvazivní metody monitorování plodu
  • pohyby plodu (klinicky významné je výrazné snížení nebo vymizení pohybů plodu);
  • biofyzikální profil, modifikovaný biofyzikální profil;
  • kardiotokografie - nezátěžový test a kontrakční zátěžový test.[1]

Hlavní kontroverzí těchto metod je jejich nízká specificita (vysoká míra falešně pozitivních nálezů).

Indikace monitorace stavu plodu: diabetes mellitus matky, hypertenze, systémový lupus erytematodes, antifosfolipidový syndrom, srpkovitá anémie, cyanotická srdeční vada, hypertyreóza, vícečetné těhotenství, IUGR, omezení pohybové aktivity plodu, izoimunizace, oligo- či polyhydramnion, předčasný odtok plodové vody, neimunní hydrops atd.[1]

Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]

Kompenzační mechanismy poruchy placentární funkce

Chronický nedostatek kyslíku a nutrice vede k restrikci růstu plodu. Plod mobilizuje kompenzační mechanismy a objeví se energii šetřící fyziologické změny (omezení pohybů plodu, snížení variability srdeční akce plodu). Při delším trvání dochází k redistribuci krevního oběhu (snížení periferního odporu mozkových cév, zvýšení periferního cévního odporu na úrovni umbilikálních arterií a aorty plodu). Rozvíjí se polycytémie plodu, která zvyšuje kapacitu pro přenos kyslíku.[1]

Kardiotokografie (CTG)[upravit | editovat zdroj]

CTG hodnotí charakteristiku ozev plodu ve vztahu ke kontrakční činnosti dělohy.

Krátkodobé jevy
  • oscilace beat-to-beat a variabilita ozev plodu v průběhu jedné minuty;
  • hodnocení: 0-5/min. = silentní, 5-10/min. = zúžené undulatorní, 10-25/min. = undulatorní, > 25/min. = saltatorní; sinusoidní = periodicky se opakující charakteristika vln, 3-5/min.;
Střednědobé jevy
  • akcelerace (zvýšení srdeční frekvence min. o 15/minutu po dobu min. 15 sekund; známka dobrého stavu plodu),
  • decelerace
    • časné - mají nejnižší bod při vrcholu děložní kontrakce a jsou způsobené kompresí hlavy plodu;
    • pozdní - nejnižší bod je zpožděn za vrcholem kontrakce a vznikají důsledkem redistribuce krevního oběhu plodu při rozvoji hypoxie;
    • variabilní decelerace, tedy decelerace s variabilním asymetrickým tvarem jsou způsobené kompresí pupečníku;
Dlouhodobé jevy
  • bazální frekvence - normokardie: 120-160/min.[1]


Antepartální CTG záznam trvající 20 minut, který vykazuje 2 či více akcelerací, zejm. v souvislosti s fetální pohybovou aktivitou (tzv. reaktivní), značí dobrý stav plodu. Pro hypoxii plodu svědčí především ztráta variability oscilací a opakované pozdní decelerace. Sinusoida je typickým nálezem pro fetální anémii či hypoxemii jiného původu. Při hodnocení antepartálního CTG záznamu je nutné zohlednit gestační stáří a ev. ovlivnění srdeční akce onemocněním či farmakoterapií matky a patologiemi plodu (FGR, anemie, dysrytmie).

Převodní systém srdeční se vyvíjí mezi 3. a 6. týdnem gravidity. Srdeční akce je regulována autonomním nervovým systémem v závislosti na krevním tlaku a parciálním tlaku kyslíku a oxidu uhličitého. Parasympatická vlákna inervují cestou nervus vagus sinoatriální a atrioventrikulární nodus. Parasympatikus zpomaluje srdeční akci (chronotropní účinek) a zodpovídá za oscilatorní efekt (variabilita intervalů R-R). Sympatikus stimuluje uvolnění noradrenalinu, zrychlení srdeční akce a zvýšení síly svalové kontrakce (inotropní účinek). Je zodpovědný za periodické akcelerace. Vývoj parasympatiku vede k postupnému snižování srdeční frekvence plodu s gestačním stářím a zvýšení variability srdeční akce po 24. týdnu těhotenství. Po 24. týdnu těhotenství vykazuje akcelerace 50 % zdravých plodů, ve 30. týdnu 95 % plodů. Do 30. týdne těhotenství trvají akcelerace < 10 minut a srdeční akce se zvyšuje o 10/minutu, po 30. týdnu trvají 15 sekund a akce se zvyšuje o 15/minutu.[1]


Hodnocení antepartálního a intrapartálního CTG dle FIGO[1]
Fyziologický Suspektní Patologický
Bazální frekvence 110-150/min. 150-170/min.
100-110/min.		 > 170/min.
< 100/min.
Amplituda variability 10-25/min. 5-10/min. po dobu ≥ 40 min.
> 25/min.		 < 5/min. po dobu ≥ 40 min.
sinusoida po dobu ≥ 20 min.
Decelerace Antepartálně: nepřítomné
Intrapartálně: časné decelerace
v pozdní fázi I. doby porodní, které nemají amplitudu > 50 tepů
 Antepartálně: sporadický výskyt mimo těžké formy decelerací
Intrapartálně: variabilní decelerace
- pokles o méně než 60/min. v trvání < 60s;

přechodná krátkodobá bradykardie

(< 100 tepů/min. v trvání 3 minuty, < 80 tepů/min. v trvání 2 minut)
 Antepartálně: periodicky se vyskytující, těžké formy decelerací
Intrapartálně: závažné opakující se rané decelerace
(o amplitudě > 50 tepů);

závažné variabilní decelerace;
pozdní decelerace

Akcelerace ≥ 2 během 20 min. nepřítomné po dobu ≥ 40 min.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Kardiotokografie.

Biofyzikální profil plodu (BPP)[upravit | editovat zdroj]

BPP je vyšetřovací metoda založená na hodnocení nezátěžového testu a ultrazvukových parametrů stavu plodu. Méně časově náročný je modifikovaný BPP, který kombinuje nezátěžový test a ultrasonografické stanovení objemu plodové vody. BPP zahrnuje hodnocení CTG, množství plodové vody (stanovení průměru nejhlubší „kapsy“ plodové vody; norma je ≥ 2 cm a < 8 cm), dýchací pohyby, pohyby a tonus plodu.[1]

Dopplerovské metody[upravit | editovat zdroj]

  • Dopplerovské vyšetření fetálních cév: arteria cerebri media (dg. anemie plodu), arteria umbilicalis (dg. uteroplacentární insuficience, FGR), ductus venosus (dg. FGR), vena cava inferior.[1]

Počítačová analýza fetálního elektrokardiogramu (EKG) - ST analýza[upravit | editovat zdroj]

Speciální software analyzuje fetální EKG.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Fetální EKG.

Odběr krve ze skalpu plodu (Sahlingova metoda)[upravit | editovat zdroj]

V ČR není v současnosti používána.

Fetální pulsní oxymetrie[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření parciálního tlaku kyslíku fetální krve pomocí sondy přiložené na tvář plodu v průběhu porodu. Normální hodnoty pO2 v I. době porodní: 59 ± 10%, ve II. době: 53 ± 10 %.[1]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Fetální pulzní oxymetrie.

Odkazy

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j STRAŇÁK, Z. Neonatologie. 2. vydání. 2015. s. 17-27. ISBN 978-80-204-3861-4.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Diagnostika_stavu_plodu_v_těhotenství_a_při_porodu&oldid=443141“