Placenta

Schéma placenty.

Krevní oběh plodu.

Placenta (plodové lůžko) je důležitá součást reprodukčního systému. Vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů, především z choria. Spolu s plodovou vodou zajišťuje správný vývoj a růst plodu.

Anatomie placenty

Zralá placenta je cévnatý orgán diskoidního tvaru o průměru 15–20 cm a tloušťce 2–3 cm, který kryje zhruba 15–30 % vnitřního povrchu dělohy. Její hmotnost je cca 500 g (17 % hmotnosti plodu); z toho 50 % je tvořeno mateřskou krví a 15 % fetální krví.

Od čtvrtého měsíce těhotenství můžeme na placentě rozlišit dvě části: pars fetalis, tvořená chorion frondosum a pars materna, tvořená decidua basalis. Mezi nimi jsou intervilózní prostory vyplněné mateřskou krví. Během čtvrtého a pátého měsíce gravidity vytváří decidua deciduální septa, která předělují intervilózní prostory neúplně, protože nedosahují až k choriové ploténce. Tato septa rozdělují placentu na tzv. kotyledony. Plod roste, s ním se rozšiřuje děloha i placenta. Na konci gravidity hovoříme o placenta discoidalis, placenta má totiž tvar okrouhlého terče. Na jejím fetálním povrchu prosvítají početné velké artérie a vény, choriové cévy, které se sbíhají k úponu pupečníku.

Pupečník (umbilicus) je lokalizovaný přibližně ve středu placenty, má průměr cca 1–2,5 cm a průměrnou délku 50 cm (30–100 cm). Vzácně se jeho úpon nachází v oblasti plodových blan, tehdy hovoříme o insertio velamentosa. Cévy obsažené uvnitř pupečníku (jedna vena umbilicalis, dvě arteriae umbilicales) mají spirálovitý průběh a jsou obklopené Whartonovým rosolem.

Schéma placentární krevní cirkulace

Vývoj placenty

Nejprve dojde ke zbytňování choria na straně přivrácené ke stěně dělohy a vzniku tzv. choriové plotny. Na plodové straně atrofuje a vytváří se amniový kryt přecházející v pupečník.

Cirkulace krve v placentě

Kotyledony jsou zásobované z 80–100 spirálovitých arterií, které pronikají deciduální ploténkou. Krev proudí pod tlakem hluboko do intervilózních prostorů a omývá malé klky, které se do těchto prostorů větví vyrůstáním z kmenových klků. Jak se snižuje tlak, krev se obrací a směřuje zpět od choriové k deciduální ploténce a vstupuje do žil endometria. Placentární membrána, která odděluje krev matky od krve plodu má původně vrstvy:

• endotel fetálních cév,
• vazivové stroma klku,
• vrstva cytotrofoblastu,
• syncytiotrofoblast.

Postupně se však ztenčuje a odbourává se hlavně vazivo a cytotrofoblast, čímž se endotel dostává do těsného kontaktu se syncytiální membránou, a tím je umožněný vyšší stupeň výměny látek mezi krví matky a plodu.

Krev bohatá na živiny a kyslík je z placenty do plodu přiváděna jednou umbilikální vénou. Játra, do kterých je krev směřována, by ale všechny živiny strávila, což je důvod, proč jsou částečně obcházena pomocí bypassu ductus venosus (venosus, protože spojuje 2 vény – vena umbilicalis a vena cava inferior). Tím se část krve dostane do vena cava inferior. Až do jater jde čistá okysličená krev, dále se smísí s venózní krví plodu. Proto se u plodu nepopisuje okysličená a odkysličená krev, okysličená je jen ve vena umbilicalis a ductus venosus. Dále je krev všude smíšená, včetně krve v arteriae umbilicales. Po narození ductus venosus zaniká a stává se z něj ligamentum venosum, které je důležitým mezníkem mezi levým a pravým lalokem jater.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní oběh plodu.

Plodová plocha placenty s marginálním úponem pupečníku (nahoře), mateřská plocha placenty (dole).

Funkce placenty

Placentární trofoblast a cévní endotel fungují jako semipermeabilní membrána s aktivním transportem látek. Propustnost pro jednotlivé látky se v průběhu těhotenství mění – například k významnému přestupu železa, vápníku a imunoglobulinů třídy IgG dochází zejména ve 3. trimestru..

Mezi základní funkce placenty patří:

• Respirační funkce (výměna plynů) – přenos kyslíku a oxidu uhličitého. Transport kyslíku je u plodu usnadněn přítomností fetálního hemoglobinu a vyšší tepovou frekvencí.
• Nutriční funkce – přívod živin a elektrolytů z organismu matky k plodu.
• Exkreční funkce – odvod odpadních produktů metabolismu plodu.
• Endokrinní funkce – produkce hormonů, zejména progesteron a estriol. V rané fázi těhotenství placenta produkuje hCG, který udržuje funkci žlutého tělíska (corpus luteum), a dále somatomammotropin.
• Imunologická funkce – částečná imunologická bariéra, přenos mateřských protilátek (IgG) na plod.

Insuficience placenty

Při insuficienci placenty je plod ohrožen nedostatečným přísunem kyslíku a živin, což může negativně ovlivnit jeho růst a vývoj.

Chronická insuficience placenty trvá podstatnou část gravidity a obvykle je důsledkem onemocnění matky nebo samotné placenty. Mezi nejčastější její příčiny patří:

• gestóza,
• hypertenze matky,
• degenerativní změny placenty..

Akutní insuficience placenty vzniká náhle v souvislosti s komplikacemi před porodem nebo během porodu, může způsobit asfyxii plodu.

Endokrinní funkce placenty

Placenta je zdrojem hormonů udržujících a podporujících těhotenství:

Choriový gonadotropin (hCG)

Potlačuje produkci dalších folikulů ve vaječnících a zároveň stimuluje růst žlutého tělíska, které produkuje estrogeny a progesteron. V kůře nadledvin u plodu stimuluje produkci DHEA, DHEA-S. Průkaz hCG v krvi nebo moči značí těhotenství.

Progesteron

Udržuje u ženy těhotenství a stimuluje růst prsou. Je výchozím substrátem kortizolu, který vzniká ve fetálních nadledvinách. U mužského plodu je ve varlatech přeměňován na testosteron. Produkce progesteronu probíhá nejprve ve žlutém tělísku, následně se přesouvá do placenty. Tento proces se nazývá luteo-placentární zkrat a je ukončen 8. týden těhotenství.

Estrogeny

Tvoří se v závislosti na produkci dehydroepiandrosteronu (DHEA) v nadledvinách plodu. DHEA zde vzniká z progesteronu, který je transportován krví z placenty. V dalším kroku se DHEA vrací zpět do placenty, kde je přeměňován na estrogeny. Účinky jsou zejména na růst prsou, a to jak přímo, tak nepřímo, zvyšováním hladiny prolaktinu. Dále stimulují průtok krve placentou a tvorbu prostaglandinů. Ovlivňují pozitivně počet receptorů pro oxytocin v buňkách děložní svaloviny. Ke konci těhotenství hladina prudce stoupá a působí antagonisticky na progesteron.

Choriový somatotropin (hCS)

Je označován také jako placentární laktogen (HPL) a působí na metabolismus živin. Stimuluje anabolismus bílkovin a katabolismus lipidů (lipolýzu). U ženy stimuluje růst a vývoj prsní žlázy. U plodu zvyšuje dostupnost glukózy.

Kortikoliberin (CRH)

Uplatňuje se zejména při regulaci délky těhotenství a následného porodu. U předčasných porodů stoupá hladina CRH rychleji než u porodu v termínu. Kortikoliberin působí u plodu na sekreci ACTH v hypofýze a ovlivňuje také produkci DHEA, DHEA-S v nadledvinách.

Odkazy

Související články

• Placenta (histologie)
• Patologické uložení placenty
• Ultrazvuková placentografie

Externí odkazy

• JĚŽOVÁ, Marta, Sylva HOTÁRKOVÁ a Katarína MŮČKOVÁ, et al. Hypertextový atlas fetální patologie : Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů [online]. Portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [online], ©2008. Poslední revize 2.2.2010, [cit. 26.11.2011]. ISSN 1801-6103. <http://portal.med.muni.cz/clanek-463-hypertextovy-atlas-fetalni-patologie.html>.

• TONAR,, et al. Plodové obaly. Amnion a jeho expanze, amniová tekutina. Chorion. Placenta. Růst zárodku a plodu. Porod [online]. [cit. 2019-03-14]. <http://www.lfp.cuni.cz/histologie/education/doc/outlines/4_plodove_obaly_placenta_rust_plodu.pdf>.

• SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X.
• KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.