Fraktury lebky

Z WikiSkript

Fraktura lebky dítěte

Fraktury lebky představují zlomeniny lebních kostí vznikající v důsledku traumatického poranění. Mohou se vyskytovat izolovaně, nebo být spojeny s poškozením mozku, cév či tvrdé pleny mozkové (dura mater), což ovlivňuje závažnost klinického stavu.

K poranění mozkové tkáně dochází nejčastěji v místě přímého nárazu (tzv. coup), ale také na protilehlé straně lebky v důsledku přenosu mechanické síly (tzv. contre-coup).[1] Ovšem samotná přítomnost fraktury nemusí nutně znamenat poškození mozku.

Klasifikace fraktur[upravit | editovat zdroj]

Fraktury lebky představují různorodou skupinu poranění, která se liší podle mechanismu vzniku, lokalizace, morfologie i vztahu ke strukturám měkkých tkání a mozkových obalů. Následující tabulka shrnuje základní typy fraktur lebky podle hlavních klasifikačních kritérií:

Kritérium Typ fraktury a charakteristika
Lokalizace
Mechanismus vzniku
  • přímé – úder na hlavu, lokální poranění
  • nepřímé – přenos síly z jiných částí těla na lebku
Morfologie zlomeniny
  • lineární – jednoduchá prasklina, bez dislokace; nejčastější typ, nízké riziko komplikací
  • impresivní (vpáčená) – kost vtažena dovnitř; riziko kontuze mozku a lacerace dura mater
  • tříštivá – mnohočetné úlomky; často spojeno s vážným poraněním
  • diastatická – rozšíření lebečních švů; častější u dětí
Vztah k měkkým tkáním a dura mater
  • uzavřená – neporušený kožní kryt
  • otevřená – porušený kožní kryt
  • nepenetrující – dura mater neporušena; nižší riziko infekce
  • penetrující – dura mater porušena / komunikace s dutinami; vysoké riziko infekce (meningitida, absces)
  • komplikovaná – spojena s poraněním mozku, cév nebo nervů

Zlomeniny klenby lební[upravit | editovat zdroj]

Lineární fraktura kalvy (fisura)
Impresivní zlomenina kalvy

Zlomeniny klenby lební jsou poranění kostí kalvy, tedy horní části lebky. Rozlišují se zlomeniny:

  • lineární (fisury, pukliny);
  • kominutivní (tříštivé);
  • impresivní (vpáčené).

Fisury (pukliny)[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o lineární zlomeniny lební kosti. Pokud není současně poraněna mozková tkáň, mívají tyto fraktury minimální klinický význam a obvykle nevyžadují speciální léčbu. Výjimku tvoří situace, kdy puklina kříží průběh meningeálních tepen – hrozí zde vznik epidurálního hematomu.

Při otevřené zlomenině, například v důsledku poranění kůže nad puklinou nebo zásahu paranasálních dutin, je nutné profylaktické podání antibiotik kvůli riziku infekce.

Diagnostika se provádí pomocí nativního RTG nebo CT vyšetření.

Kominutivní (tříštivé) zlomeniny[upravit | editovat zdroj]

Vznikají při působení silného tlaku nebo nárazu, často bývají spojeny s poraněním mozkové tkáně. Typickým mechanizmem je stlačení hlavy mezi dvěma pevnými překážkami – lebka se může „rozprasknout“ bez nutnosti velké rychlosti pohybu. V některých případech je překvapivě rozsah poškození mozku menší, pokud převažoval tlak nad kinetickou energií.

Impresivní (vpáčené) zlomeniny[upravit | editovat zdroj]

Charakterizovány vpáčením kostního fragmentu směrem do dutiny lební. Tento fragment může utlačovat mozkovou tkáň a být tak zdrojem epilepsie.[2] V případě komprese mozku je nutná chirurgická elevace (vyzvednutí) úlomku.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat vpáčeninám v oblasti žilních splavů – manipulace může vést k masivnímu subdurálnímu krvácení.

Diagnostika opět zahrnuje nativní RTG nebo CT.

Zlomeniny baze lební[upravit | editovat zdroj]

Brýlový hematom (raccoon eyes) - příznak zlomeniny baze.
Krev (případně mozkomíšní mok) ze zlomenin může vytékat z nosu či z uší, projeví se formou brýlového hematomu nebo hematomu za uchem.

Zlomeniny baze lební jsou poranění spodiny lebeční, tedy dolní části lebky, která nese mozek a tvoří přechod mezi lebkou a páteří. Jsou to závažná poranění, která často postihují důležité struktury, jako jsou bazální ganglia nebo mozkový kmen.

Obvykle vznikají nepřímým mechanismem – působením silného nárazu na jinou část lebky. Bývají často obtížně detekovatelné na běžném RTG snímku, a proto je k diagnostice obvykle nutné využít CT vyšetření.

Zlomeniny přední jámy lební[upravit | editovat zdroj]

Zlomeniny přední jámy lební často vznikají jako pokračování fraktury z oblasti čela, tzv. frontobazální poranění. Lom zasahuje oblast lamina cribrosa, paranazální dutiny a orbitu. Typicky dochází k porušení dury, sliznice paranazálních dutin nebo lamina cribrosa, což vede k otevřené zlomenině a patologické komunikaci s vnějším prostředím.

Významným příznakem je nazální likvorea (rinorea), tedy únik mozkomíšního moku nosem. Tento stav způsobuje nitrolební hypotenzi a při ležení může mozkomíšní mok stékat do nosohltanu. Pacienti proto často pociťují nasládlou nebo slano-sladkou chuť v krku. Diagnostika spočívá v průkazu glukózy a beta-trace proteinu v sekretu, případně imunologickém průkazu β₂-transferinu. Při zlomenině pyramidy může mozkomíšní mok téct také do středouší a dále eustachovou trubicí do nosohltanu.

V případě likvorey je nutná chirurgická léčba, která obvykle zahrnuje bifrontální kraniotomii a opravu defektů pomocí fascie (temporální nebo fascia lata), svalových laloků, případně lepidla či alogenních štěpů. Antibiotická profylaxe je nezbytná kvůli zvýšenému riziku infekce.

Mezi další postižené struktury patří lobus frontalis, diencephalon, nervus opticus, chiasma opticum, nervus olfactorius, sinus cavernosus a arteria carotis interna. Typickým vnějším znakem je brýlový hematom kolem očí. Může se také vyskytovat poranění víček nebo komunikace mezi nitrolebím a vnějším prostředím.

Dále mezi časté komplikace patří pneumocefalus a intrakraniální infekce (např. purulentní meningitida).[2]

Zlomeniny střední jámy lební[upravit | editovat zdroj]

Zlomenina zasahuje kost skalní, někdy i kost temporální, pak nazýváme stav temporobazální poranění. Postižena bývá také oblast středního ucha, včetně tympanu a zevního zvukovodu.

Mezi časté příznaky patří retroaurikulární hematom, krvácení z ucha nebo ušní likvorea (otorea), která se objeví při současném poškození dury i bubínku. Pokud je bubínek neporušený, mozkomíšní mok odchází Eustachovou trubicí, což se označuje jako paradoxní rinorea.[2]

Likvorová píštěl se obvykle rychle zacelí a ušní likvorea většinou sama ustoupí, avšak vzniklá jizva je nehodnotná.

Zlomeniny zadní jámy lební[upravit | editovat zdroj]

Battleovo znamení

Zlomeniny postihují oblast okcipitální (týlní) kosti a může zasahovat až k foramen magnum. Často bývá doprovázen poraněním mozečku, mozkového kmene a hlavových nervů, především IX–XII.

Typickým klinickým projevem je retroaurikulární hematom, známý jako Battleovo znamení. Může se objevit také likvorea nebo krvácení z ucha. Pokud dojde k poranění dura mater, hrozí riziko vzniku infekce a rozvoje meningitidy.

Při méně závažném poškození se likvorová píštěl často spontánně uzavírá. V těžších případech je však nutná chirurgická intervence.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163–170. ISBN 80-7262-160-2.
  2. ↑ a b c AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-433-4.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163–170. ISBN 80-7262-160-2.
  • AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 171–181. ISBN 80-7262-433-4.
  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Fraktury_lebky&oldid=510233“