Fyzikální příčiny patologických stavů

Termické poškození

Termická poškození mohou vznikat jak vlivem chladu tak i vlivem přílišně vysokých teplot. Teplota na organismus může půsbit lokálně či celkově, proto rozlišujeme celkové působení chladu/teploty a místní působení chladu/vysoké teploty. Celkové působení chladu má za nádledek zpomalení kevního oběhu, následně pak zmatenost a svalové křeče. Při poklesu teploty těla pod 28°C nastává koma. Nejčastější příčinnou úmrtí na působení nízkých teplot je náhlá srdeční zástava z důvodu aritmie.

Místní působení chladu má za následek omrzliny způsobené vazokonstrikcí a krystalizace vody v tkáních. Místní působení chladu též může poškozovat endotel krevních cév, díky čemuž dojde ke zvíšené permeabilitě a je zde riziko vzniku trombóz. Při následném opětovném ohřátí těla může dojít ke tvorbě edému s tvorbou puchýřů.

Popálenina

Celkové působení vysoké teploty nejčastěji způsobuje úpal a úžeh. Úpal je tedy následkem celkového přehřátí organismu. Dochází při něm ke ztrátám iontů a vody. V těžkých případech může dojít až k rozpadu příčněpruhovaného svalstva (rhabdomyolýza) a hemolýze s šokem. Často se u postižených objevuje horečka. Narozdíl od úpalu je úžeh nejčasteji způsoben působením slunečního záření na nekrytou hlavu. Může vyvolat poruchy krevního oběhu mozku s rozvojem mozkového edému. Při úžehu bývá u postižených přítomna teplota a bolest hlavy.

Následkem lokálního působení vysoké teploty na kůži jsou popáleniny (combustiones). Při popáleninách velké plochy hrozí rozvoj popáleninového šoku a v důsledku ztrát plazmy a hemokoncentrace. Komplikací při vzniku popálenin je vznik infekce a rozvoj sepse. Rozlišujeme 4 stupně popálenin:

• 1. stupeň → erytém
• 2. stupeň → nekróza povrchových vrstev epidermis, intersticiální edém, subepidermální puchýře
• 3. stupeň → kompletní nekróza epidermis a koria
• 4. stupeň → zuhelnatění tkáně, nekróza podkožních tkání

Vdechnutí horkého vzduchu má za následek nekrózu epitelu dýchacích cest, při přežití dojde k rozvoji syndromu respirační tísně v důsledku nekrózy epitelu distálních dýchacích cest (ARDS).

Poškození elektrickým proudem

Poškození elektrickým proudem může mít následky celkové či lokální. V případě celkových následků dochází k dysfunkci převodního systému srdečního s následnou smrtí. Smrt je v tomto případě zapříčiněna komorovou fibrilací. Oproti tomu lokální následky se manifestují formou popálenin.

Poškození tlakem

Poškození tlakem je způsobeno změnami atmosferického tlaku, jenž na organismus působí. Působení atmosferického tlaku na organismus závisí na tom, zda-li je změna tlaku rychlá či pomalá. Při pomalé změně tlaku, jako je např. výstup do hor, dochází k tzv. výškové nemoci. V tomto případě se může objevit edém plic, vazodilatace a selhávání pravého srdce. Aby k tomuto nedocházelo, snaží se to tělo nějakým způsobem vykompenzovat. V tomto případě je kompenzačním mechanismem sekundární polyglobulie (zmnožení erytrocytů).

V konrtastu k tomu náhle snížení atmosferického tlaku, dekomprese, vede k uvolnění dusíku, který byl v důsledku vysokého tlaku rozpuštěn v plazmě a tuku. To může vést k tvorbě bublinek v cirkulaci a následnému poškození orgánových systémů, zejména CNS. Typicky k náhlémů snížení atmosferického tlaku dochází v případě náhlého výstupu potápěče z hloubky a vzniká tzv. dekompresní (kesonová) nemoc

Mechanické poškození

střelná rána

Za mechanické poškození tkáně označujeme ránu (vulnus). Obecně je to porušení souvislosti kůže, sliznice či jiné tkáně. Podle typu poškození dělíme rány na několik typů abraze, lacerace, kontuze, sečné, bodné a řezné rány viz. níže.

Abraze (oděrka) je označení pro plošné poškození epidermis bez poškození dermis. Hojí se rychle přerůstáním epidermis z okrajů. Lacerace (roztržení) představuje následek natažení tkáně. Na kůži se projevuje nepravidelně klikatou ránou s rozestouplými okraji. Kontuze (zhmoždění) vzniká tupým poraněním. Při kontuzi převládá hemoragické prosáknutí tkáně krví z roztržení kapilár s obrazem krevního výronu. Řezná rána (vulnus scissum) vzniká tlakem a tahem ostrého předmětu. Řezná rána má zpravidla hladké okraje. Sečná rána (vulnus sectum) je násldkem dopadeu ostrého předmětu. V tomto případě mohou být poškozeny i hlubší struktury. Bodná rána (vulnus punctum) je způsobena průnikem ostrého předmětu do hloubky těla. Zde nesmíme opomíjet riziko poškození hlubokých struktur a orgánů a zanesení infekce. Rána kousnutím (vulnus morsum) napodobuje bodnou či zhmožděnou ránu. Častou komplikací je infekce a špatné hojení rány. V případěstřelné rány (vulnus sclopetarium) rozeznáváme vstřel (malý kulovitý defekt na kůži), dále střelný kanál a výstřel, který bývá větší a nepravidelný.

Poškození zářením

ionizující záření

Pronikavost ionizujícího záření.

Ionizující záření je souhrnné označení pro záření, jehož kvanta mají dostatečnou energii pro ionizaci atomů nebo molekul látky, kterou procházejí. Ionizující záření působí na buňky různým způsobem a to somaticky či geneticky. Somatický účinek velk dávky ionizujícího záření může vést k náhlé smrti buněk. Genetické poškození může vést k mutacím a následném přenosu do dalších generací. Při genetickém poškozením buněk hrozí riziko maligní transformace buněk.

Účinky ionizujícího záření rozdělujeme na přímé a nepřímé. Přímé účinky znamenají, že energie ionizujícího záření působí přímo na DNA. A dochází tedy ke genetickému poškození. Naopak nepřímé účinky jsou zprostředkovány toxickými radikály uvolněnými působením energie ionizujícím zářením nikoliv energií záření jako takovou.

Na základě absorbované dávky ionizujícího záření se u pacienta může projevit akutní či chronická nemoc z ozáření. Akutní nemoc z ozáření - 4 klinické formy:

• • • Subklinický (prodromální) syndrom se projevuje nauzeou a zvracením.
    • Hematopoetický syndrom se projevuje útlumem kostní dřeně s pancytopenií.
    • Gastrointestinální syndrom se projevuje zvracením, průjmy a infekcí. Je zde riziko smrti. Ta může nastat v rozmezí 10-14 dnů v důsledku šoku.
    • CNS syndrom se projevuje zmateností, somnolencí a křečemi. Může dojít až ke smrti, která může nastat v několika hodinách po ozáření.

chronická nemoc z ozáření se projevuje zejména jako útlum kostní dřeně, chronická dermatitida a krvácivost.

Ozáření v těhotenství může vést ke zmenšení hlavy, k mentální retardaci či daším růstovým anomáliím. Působení ionizujícího záření se může projevit změnou na orgánech. Jako příklady si můžeme uvés kataraktu, striktury jícnu a tenkého střeva, pancytopenie, intersticiální plicní fibróza, konstriktivní perikarditidu, fibróza myokardu, atrofii varlat a poškození ovarií, radiační nefritidu, cystitidu, radiační dermatitidu a nádorové procesy.

UV záření úředstavuje hlavní složku slunečního záření. Je důležité pro tvorbu vitaminu D. Ovšem dlouhodobá expozice vede k degenerativním změnám kůže (solární elastóza dermis), prekancerózám a malignitám kůže. IR záření vyvolává pocit tepla. Při extrémním působení může způsobit až tepelnou nekrózu tkáně.

Odkazy

Související články

• Obezita • Obezita (pediatrie)
• Tabák
• Vitaminy
• Nemoc z ozáření

Použitá literatura

• POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2.. vydání. Praha : Galén-Karolinum, 2007. s. 297-299. ISBN 978-80-7262-494-2.
• ZÁMEČNÍK, Josef, et al. Patologie I. 1. vydání. Praha : Nakladatelství LD, s.r.o. - PRAGER PUBLISHING, 2019. ISBN 978-80-270-6457-1.