Obezita (pediatrie)

Z WikiSkript

Dětská obezita

Obezita je nejčastější metabolické onemocnění, které trápí nejen dospělé, ale v narůstající míře i děti. V České republice byla v roce 2000 ve věku 7–11 roků zjištěna obezita u 6 % chlapců a 5,6 % dívek. Výskyt obezity se zvyšuje v populaci každých 10 let o 10–40 %. Výskyt obezity u dětí je za posledních 10–25 let téměř trojnásobný. Většina obézních dětí zůstává obézní i v dospělosti.[1]

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

  • Používáme BMI (body mass index): váha (kg) / výška (m)2 (kg/m2),
  • hodnocení samotného BMI, jak se provádí u dospělých, u dětí použít nelze, neboť BMI se výrazně mění s věkem,
  • k hodnocení hmotnosti dětí používáme percentilový graf BMI dle Bláhy a Vígnerové:
    • 90.–97. percentil BMI představuje nadměrnou hmotnost,
    • BMI nad 97. percentilem představuje obezitu,
    • z grafu lze určit i stupeň obezity.[1]

Další metody:

  • měření podkožního tuku kaliperačními kleštěmi v definovaných bodech – hodnoty se mění s věkem dítěte,[2]
  • obvod pasu (v horizontální rovině uprostřed vzdálenosti mezi hřebenem kosti kyčelní a posledním žebrem) – k posouzení množství abdominálního tuku,
  • obvod boků (v místě nejvyššího vyklenutí hýždí),
  • bioelektrická impedance (BIA) – měří složení těla na podkladě stanovení jeho odporu při průchodu proudu o nízké intenzitě a vysoké frekvenci, nemusí být zcela přesná, zejména u obézních osob,
  • duální rentgenová absorpciometrie (DXA) – spolehlivější, dostupná ve specializovaných centrech, zatím spíše pro výzkumné účely či k posouzení tělesného složení u těžkých obezit.[3]

Základní příčiny obezity[upravit | editovat zdroj]

  • Vrozená predispozice k obezitě je podmíněna interakcí dnes již známých asi 250 genů s perinatálními faktory, k nimž lze řadit obezitu matky, prenatální překrmování plodu, vyšší porodní hmotnost plodu, ale i podvýživu plodu v určitém stadiu vývoje,[1]
    • kojené dítě je méně často ohroženo obezitou než dítě uměle živené.
  • Zevní faktory: konzumace jídel s větší energetickou hodnotou, sedavý způsob života a v poslední době značně omezená intenzivnější fyzická aktivita dětí,
    • malý zájem škol a především rodin o organizaci volného času dětí,
    • zvýšený příjem potravin s vysokou energetickou hodnotou, vysokým glykemickým indexem a s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin nebo hydrogenovaných nenasycených mastných kyselin.[1]
  • Genetické příčiny – receptory pro leptin, genetické faktory ovlivňující termogenní efekt potravy, …,
  • Význam leptinu:
    • reguluje chuť k jídlu, energetický výdej,
    • má vztah k tempu zralosti a k reprodukčnímu systému,
    • produkují ho adipocyty,
    • hladina leptinu je determinujícím faktorem pro začátek puberty,
    • gen pro leptin je na 7. chromosomu, receptory pro leptin na 1. chromosomu,
    • receptory – je jich řada – dlouhá forma (Ob-Rb) v hypothalamu, v krátkých formách (Ob-Ra, Rc, Rd, Re) v různých tkáních těla,
    • v CNS stimuluje leptin tvorbu neuropeptidu Y, který ovlivňuje přívod potravy a snižuje termogenezi,
    • hladina leptinu cykluje (nejnižší je v noci), závisí na BMI,
    • v prepubertálním a pubertálním období dochází k leptinové rezistenci, čímž dochází k vytváření energetických zásob pro prudký růst v pubertě.

Nepříznivé důsledky obezity[upravit | editovat zdroj]

  • Významný rizikový faktor předčasné aterosklerózy a koronárního postižení,[4]
  • hypertenze, porucha lipidového metabolizmu – dyslipidémie, chronické záněty, zvýšená krevní srážlivost, endoteliální dysfunkce a hyperinzulinémie,[1]
  • inzulinorezistence s vývojem diabetes mellitus 2. typu,[4]
  • ortopedické potíže – zvýšené zatěžování kostry, při růstu dochází ke změnám zejména na páteři (kyfóza, skolióza), na DK (genua a coxa vara), ploché nohy, později vznikají artrózy,
  • cévní systém – varixy DK,
  • žlučníkové kameny a steatóza jater,
  • poruchy příjmu potravy: mentální anorexie a bulimie,
  • spánková apnoe, dušnost,
  • syndrom polycystických ovarií, předčasná puberta, hypogonadizmus u chlapců,[1]
  • extrémní případ obezity vede ke tvorbě Pickwickova syndromu s respirační a kardiální insuficiencí,
  • díky extrémní obezitě dochází k hypoventilaci a to tlumí CNS – extrémní spavost,
  • psychické problémy – deprese, posměch, straní se vrstevníků,
  • metabolické změny:
    • lipidový metabolismus – vysoký CHOL, TAG – může to vést k časným AT změnám,
    • glycidový metabolismus – inzulínová rezistence a glc intolerance, spojené s acantosis nigricans v kožních záhybech.[2]

Postup vyšetření dítěte s obezitou[upravit | editovat zdroj]

  • Rodinná anamnéza, osobní anamnéza,
  • posouzení růstového grafu, stravovací návyky ve škole i v rodině,
  • fyzikální vyšetření, antropometrické parametry, krevní tlak,
  • vyloučení sekundární příčiny obezity:
    • základní biochemie séra, kyselina močová, lipidogram (celkový cholesterol, HDL, LDL a triglyceridy);
    • hormony: FT4 a TSH k vyloučení hypotyreózy, inzulin a C peptid k vyloučení diabetu;
    • při podezření na hyperkortikalizmus: sběr moči za 24 hodin k stanovení volného kortizolu a provedení dexametazonového supresního testu.[4]

Terapie obezity[upravit | editovat zdroj]

Léčba obezity je velmi obtížná a často neúspěšná. S léčbou je třeba začít co nejdříve, rozhodně dříve než v adolescenci. V léčbě se využívá především dietních opatření, fyzické aktivity, psychoterapeutických postupů, event. lázeňských pobytů. Farmakologická léčba je v dětství zcela výjimečná (u maligní obezity s orgánovými komplikacemi u adolescentů) a měl by ji indikovat dětský obezitolog. Zásadní podmínkou je dosáhnout změny v množství spotřeby a výdeje energie. Hmotnostní úbytek by neměl překročit 0,5–2 kg za měsíc. Cílem je přiblížení se 75. percentilu na vývojové věkové křivce BMI.[4]

Prvním krokem je edukace rodičů, např. formou tištěných materiálů o zdravé výživě dětí jednotlivých věkových kategorií. Dalším krokem je postupná změna chování a stravování dítěte a celé rodiny.[4]

Příjem energie a jídelníček[upravit | editovat zdroj]

Stanovení potřebné energie v dětství je velmi složité, protože její množství závisí na věku dítěte a na dalších vlivech, jako je růst či pohybová aktivita. S rostoucím věkem potřeba energie na kg váhy dítěte klesá.

  • Pravidelný režim jídla i příjmu tekutin.
  • Porce jídla by měly být přiměřené věku dítěte.
  • Je vhodné konzumovat jídlo s celou rodinou a bez televize.
  • Důležité je omezit pití sladkých nápojů, nejlepším zdrojem tekutin je voda.
  • Zelenina a ovoce by měly být v jídelníčku pětkrát denně.

Doporučené energetické zastoupení jednotlivých živin: 55 % sacharidy (komplexní sacharidy s vysokým obsahem vlákniny a nízkým glykemickým indexem), 30 % tuky (mononenasycené a vícenenasycené mastné kyseliny), 15–20 % proteiny.[4]

Zvýšení energetického výdeje[upravit | editovat zdroj]

Zvýšení energetického výdeje lze u dětí dosáhnout snadněji než u dospělých. Vhodná je sportovní aktivita aspoň 1 hodinu denně (jízda na kole, plavání, brusle).

Samotné zvýšení energetického výdeje bez snížení energetické dodávky má pouze malý efekt.[4]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f GOLDEMUND, Karel. Obezita a metabolický syndrom. Pediatrie pro praxi [online]. 2003, roč. 4, s. 9-13, dostupné také z <http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2003/01/03.pdf>. ISSN 1803-5264. 
  2. a b BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
    HRODEK, O a J VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5.
    ŠAŠINKA, M, et al. Pediatria, zv. I a II. 1. vydání. Košice : Satus, 1998. ISBN 80-967963-0-5.
  3. BRAUNEROVÁ, R a V HAINER. Obezita – diagnostika a léčba v praxi. Medicína pro praxi [online]. 2010, roč. 7, vol. 1, s. 19-22, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/med/2010/01/05.pdf>. 
  4. a b c d e f g URBANOVÁ, Z. Můžeme ovlivnit obezitu v dětství?. Pediatrie pro praxi [online]. 2008, roč. 9, vol. 4, s. 236–239, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/ped/2008/04/06.pdf>.