Hypertenze (pediatrie)

From WikiSkripta

Hypertenze je zvýšení krevního tlaku o více než dvě směrodatné odchylky nad průměr pro daný věk, výšku a pohlaví dítěte[1]. Tlak zvýšený o více než dvě směrodatné odchylky nad průměr odpovídá krevnímu tlaku vyššímu než 95. percetil v populaci. Pokud je tlak mezi 90. a 95. percentilem nebo u dospívajících vyšší nebo roven 120/80 mmHg, označuje se jako normální vysoký tlak[1]. Percentily jsou vztaženy nejen k věku a pohlaví, ale i k výšce dítěte[1]. Hypertenze je diagnostikována na základě tří odlišných měření v nestresové situaci[1][2]. Při podezření na „syndrom bílého pláště“ (u dětí ještě častější než u dospělých) se využívá ambulantní dvacetičtyřhodinové monitorování krevního tlaku.

Hypertenze se dle etiopatogeneze dělí na primární (esenciální) a sekundární (symptomatickou – v 75–80 % renální etiologie)[3]. Její prevalence u dětí kolísá v rozmezí 1–10 %[4]. U dospělých je v naprosté většině případů etiologie esenciální (95 %)[4], u dětí naopak naprosto převažovala hypertenze sekundární (renovaskulární, 80 %), pouze u adolescentů se stav blížil dospělé populaci[4]. Vzhledem k rostoucí prevalenci obezity v dětském věku se však tento stav mění[5].

Výše krevního tlaku je dána náplní cévního řečiště (závisí na minutovém srdečním výdeji) a na periferní cévní rezistenci (závisí na funkčních a strukturálních změnách cévního řečiště). Arteriální hypertenze je důsledkem absolutní nebo relativní převahy presorických, nebo nedostatkem depresorických mechanismů[3].

Měření[edit | edit source]

K měření krevního tlaku se využívá několik metod, zejména měření auskultační, oscilometrické a invazivní. Při neinvazivním měření je třeba použít vhodnou manžetu, měla by pokrývat 40 % plochy paže mezi olekranonem a akromionem[1], což odpovídá přibližně 2/3 délky paže. Při měření auskultační metodou by se neměl fonendoskop dotýkat manžety[1]. Při odečítání diastolického tlaku se u některých mladších dětí objevuje 5. Korotkovův fenomén (vymizení šelestů) u hodnot blížících se nule, proto se potom využívá 4. Korotkovův fenomén (oslabení šelestů)[1].

Příčiny[edit | edit source]

Primární esenciální hypertenze

Výskyt esenciální hypertenze se dává do souvislosti s výskytem obezity.

Renální
Kardiální/vaskulární
Endokrinní
Některá onemocnění CNS
Intoxikace látkami a léky
  • amfetamin, LSD, kokain, extáze;[8]
  • rtuť[9], lithium[10], kokain, amfetamin[11].

Nejčastější příčiny podle věku[edit | edit source]

  • novorozenci: trombóza renální arterie nebo vény, vrozené vady ledvin, koarktace aorty, katetrizace pupečníku, bronchopulmonální dysplázie;
  • kojenci, batolata, předškoláci: renální příčiny, koarktace aorty;
  • mladší školní děti: renální příčiny, primární hypertenze;
  • starší školní děti a adolescenti: primární hypertenze, renoparenchymatózní, léky indukovaná endokrinní onemocnění, koarktace aorty, monogenní choroby způsobující hypertenzi.[8]

Klinický obraz[edit | edit source]

  • arteriální hypertenze je u dětí většinou asymptomatická;
  • u těžké hypertenze: bolesti hlavy, vertigo, epistaxe, poruchy vizu.[7]

Diagnostika[edit | edit source]

  • opakované měření krevního tlaku správnou manžetou (šířka manžety = 40 % obvodu paže);
  • 24hodinové ambulantní monitorování krevního tlaku (ABPM) – zobrazení diurnálního rytmu, nočního tlaku, vyloučení syndromu bílého pláště;
  • ionty, kreatinin, urea, kyselina močová, glykémie, triacylglyceroly, celkový cholesterol, LDL a HDL;
  • hormony štítné žlázy, kortizol, plazmatická reninová aktivita a aldosteron;
  • moč chemicky a sediment; bakteriurie; mikroalbuminurie; clearance kreatininu;
  • ultrazvuk ledvin – velikost ledvin, struktura parenchymu, toky v renálních arteriích;
  • echokardiografie, EKG.[8][7]

Terapie[edit | edit source]

Cíl: normalizace krevního tlaku, tj. snížení < 90. percentil (resp. < 75. percentil u dětí s chronickým onemocněním ledvin bez proteinurie, < 50. percentil s proteinurií), prevence vzniku, nebo normalizace již vzniklého hypertenzního poškození cílových orgánů (hypertrofie levé komory srdeční, hypertenzní angiopatie sítnice). Kontrola hypertenze zpomaluje progresi chronické renální insuficiece a snižuje riziko kardiovaskulárních komplikací. Kauzální léčba dle základního onemocnění.

Nefarmakologická
  • snížení nadváhy, omezení příjmu soli, pravidelná fyzická aktivita;
Farmakologická
  • indikace: dlouhotrvající hypertenze, hypertenzní postižení cílových orgánů, symptomatická či sekundární hypertenze;
  • ACE inhibitory: captopril (NÚ: neutropenie, exantém, funkční selhání ledvin), enalapril (NÚ: tranzitorní hypotenze), ramipril;
  • blokátory angiotenzinového receptoru: losartan, irbesartan;
  • alfa- a beta-blokátory: propranolol (blokáda beta-adrenergních receptorů, NÚ: bradykardie, bronchiální obstrukce, hypoglykémie), metoprolol;
  • blokátory kalciových kanálů: nifedipin (NÚ: kožní rash, reflexní tachykardie, otoky kotníků), amlodipin, nitrendipin, felodipin, isradipin;
  • diuretika: hydrochlorothiazid, furosemid, spironolakton (diuréza, natriuréza, NÚ: hypokalemie).[8][7]

Hypertenzní krize[edit | edit source]

Hypertenzní krize je akutní, život ohrožující stav, který se může projevovat srdečním selháním, maligními renálními změnami, neurologickými symptomy (jako je např. těžká cefalea, změny na očním pozadí, křeče) a vyžaduje okamžité podání rychle působícího antihypertenziva. K léčbě se používá captopril (krátkodobě působící ACE inhibitor), nitroprusid sodný (vazodilatátor), labetalol (kombinovaný α- a β-blokátor), diazoxid, hydralazin (vazodilatátor). Doporučuje se snižování krevního tlaku o 20 % v průběhu první hodiny. [3]

Odkazy

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. a b c d e f g ŠAMÁNEK, Michal, Zuzana URBANOVÁ a Oleg REICH, et al. Doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze v dětství a dospívání. Cor et Vasa [online]. 2009, roč. 51, vol. 3, s. 227–235, dostupné také z <http://www.kardio-cz.cz/resources/upload/data/361_227-235.pdf/>. ISSN 1803-7712. 
  2. TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook of Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 59. ISBN 978-0-19-856573-4.
  3. a b c d NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 279-283. ISBN 978-80-7262-512-3.
  4. a b c GRUNDMANN, Milan a Ivana KACÍŘOVÁ. Farmakoterapie hypertenze v dětském věku: 1. definice, prevalence a klasifikace hypertenze. Pediatrie pro praxi [online]. 2001, roč. 2, vol. 1, s. 39–41, dostupné také z <http://pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-200101-0012.php>. ISSN 1803-5264. 
  5. URBANOVÁ, Zuzana a Milan ŠAMÁNEK. Vliv obezity na výskyt hypertenze u dětí. Pediatrie pro praxi [online]. 2009, roč. 10, vol. 2, s. 80–81, dostupné také z <http://pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-200902-0005.php>. ISSN 1803-5264. 
  6. TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook of Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 56. ISBN 978-0-19-856573-4.
  7. a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 429-432. ISBN 978-80-247-2525-3.
  8. a b c d LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 635-642. ISBN 978-80-7262-772-1.
  9. TORRES, A D, A N RAI a M L HARDIEK. Mercury intoxication and arterial hypertension: report of two patients and review of the literature. Pediatrics [online]. 2000, vol. 105, no. 3, s. E34, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10699136>. ISSN 0031-4005 (print), 1098-4275. 
  10. MICHAELI, J, D BEN-ISHAY a R KIDRON, et al. Severe hypertension and lithium intoxication. JAMA [online]. 1984, vol. 251, no. 13, s. 1680, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/6700065>. ISSN 0098-7484. 
  11. CARLSON, Richard W, et al. Intoxication with street drugs: Cocaine and amphetamines. The Journal of espiratory Diseases [online]. 2009, roč. -, vol. 30, no. 1, s. -, dostupné také z <http://www.patientcareonline.com/journal-respiratory-diseases>. ISSN 0194-259X.