Inzulinová pumpa
Inzulinová pumpa je elektronický přístroj fungující na principu kontinuální subkutánní inzulinové infuze (continuous subcutaneous insulin infusion = CSII/The Insulin Pump). Slouží k léčbě, či spíš ke kompenzaci, onemocnění diabetes mellitus.
Součásti pumpy:[edit | edit source]
- kontrolní jednotka (kontroluje pozici pístu, dávkuje v řádu 0,01 IU);
- inzulinový zásobník (rezervoár/cartidge) o objemu 2-3 ml (tj. 200-300 IU);
- infuzní set (kanyla + katétr).
Kontrolní jednotka je vlastní elektronický přístroj, který se skládá z mikroprocesoru, plošného spoje (DPS), motoru, pístu, baterie, displeje a tlačítek. Krokový motor posunuje píst, který vytlačuje inzulin ze zásobníku do katétru až ke kanyle zavedené do podkoží.
Bazál-bolus[edit | edit source]
Při léčbě inzulinovou pumpou je inzulin dávkován infuzí v režimu bazál-bolus. V pumpě se pro bazál i bolus používá jeden typ inzulinu. Je to rychle působící analog inzulinu.
Při léčbě inzulinovým perem je inzulin dávkován injekcí několikrát denně (multiple daily injections – MDI), kde se v injekcích využívá rychle působící analog ke korekci glykémie a pomalu působící analog k pokrytí bazální potřeby inzulinu, aby dokázal rovnoměrně působit po dobu 24 hodin.
Koncept inzulinové pumpy jako kontinuální infuze tak lépe napodobuje fyziologickou sekreci inzulinu.
Bazál[edit | edit source]
- Pokrývá bazální potřebu inzulinu organismu.
- Je podáván ve formě mikrodávek během celého dne (cca 2 až 3 minuty mezi jednotlivými infuzemi).
- Velikost mikrodávky je nastavena podle fyziologické potřeby a denní aktivity, které se mění v průběhu dne.
- Pumpa umožňuje nastavit si bazální profily, např. na všední a víkendový den, dále dočasnou bazální dávku (DBD) – tzn. zvýšení bazálu (kvůli zvýšené potřebě inzulinu v souvislosti s nemocí nebo menstruací) či snížení bazálu (při sportu, kdy se potřeba snižuje – fyzická aktivita snižuje inzulinovou rezistenci a tím zvyšuje účinek inzulinu).
Bolus[edit | edit source]
- Je jednorázová větší dávka.
- Rozdělujeme na jednotlivé typy:
- prandiální pokrývá vzestup glykémie a je podáván před/při/po jídle podle výchozí glykémie;
- korekční je určen ke korekci hyperglykémie, tzv. „dopich“ je podáván mezi jídly nebo po výměně nefunkčního infuzního setu (z důvodu např. zalomené kanyly);
- plnící bolus naplní kanylu při zavádění nového infuzního setu (software tento bolus nezapočítává do denní dávky).
- Způsob podání:
- normální („klasický“),
- rozložený,
- kombinovaný (normální, pak rozložený),
- superbolus (vyšší dávka normálního bolu, pak snížení bazálu).
- Inzulinové pumpy mívají bolusový kalkulátor, který pomocí správně dosazených parametrů dokáže velmi přesně doporučit dávku bolu, přesnost záleží na vkládaných hodnotách faktorů ISF (insulin sensitivity factor) a CIR (carbohydrate to insulin ratio) podle daných vzorců, dalším parametrem je CDDI (celková denní dávka inzulinu, kterou sleduje software pumpy), nastavení bazálních dávek, čas aktivního inzulinu a cílové rozmezí glykémie.
Léčba inzulinovou pumpou[edit | edit source]
Léčba CSII je doporučována ošetřujícím diabetologem v diabetologickém centru. Důležitá je pacientova motivace a ochota spolupracovat, možnost konzultace se zdravotnickým zařízením nebo s help-linkou distributorské firmy. Inzulinová pumpa je pojišťovnou hrazena na základě rozhodnutí revizního lékaře.
Indikace (podle AADE – American Association of Diabetes Educators)[edit | edit source]
Vhodnými pacienty jsou ti, kteří mají:
- HbA1c vyšší než 7% DCCT (53 mmol/mol) + četné těžké hypoglykémie;
- hypoglykemické epizody, u kterých je zapotřebí další osoby a které ovlivňují pacienta v práci, ve škole či v rodině;
- prudké změny glykémie;
- nesnáze v dosahování osobních a pracovních cílů.
Rozdělení vhodných pacientů do skupin:
- Skupina 1 - pacienti s DM1 léčeni pomocí MDI, spolupracují a měří si glykémii, ale u kterých je diabetes labilní, hrozí u výkyvů ketoacidóza, mají často hypoglykémie nebo ji na sobě nepoznají, přítomen dawn fenomén (tj. fenomén, kdy kontraregulační hormony zvyšují glykémii nad ránem - nastavením bazálního profilu se ranní hyperglykémii předejde), jsou extrémně citliví na inzulin nebo jde o těhotenství či vrcholový sport.
- Skupina 2 - pacienti s DM1 léčeni pomocí MDI, kteří mají o terapii pomocí CSII zájem, a to nezávisle na kompenzaci dosavadní léčbou.
- Skupina 3 - pacienti s DM2 vyžadující inzulinoterapii a splní jednu z podmínek: kompenzace je suboptimální při MDI, přítomen dawn fenomén, mají nepravidelný denní režim, je u nich výrazná inzulinová rezistence; pacienti s jiným typem diabetu (např. po pankreatektomii).
Kontraindikace[edit | edit source]
dle České diabetologické společnosti a jejího standardu
- Po nesplnění očekávání od zahájení léčby, efektivita se průběžně hodnotí (sleduje se dosažení cílové hodnoty HbA1c).
- Závažné psychiatrické onemocnění či závislost na drogách neumožňující spolehlivé ovládání pumpy a kontrolu diabetu.
- Neschopnost spolupráce a konzultace.
- Závažné poruchy vidění a/nebo jemné motoriky, pokud nemůže pomoci druhá osoba.
- Špatné hygienické návyky.
Edukace[edit | edit source]
- Časově náročnější než u jiných inzulinoterapií.
- Pacient musí být schopen určovat nutriční složení jídla, provádět selfmonitoring – tzn. měření glykémie minimálně 4x denně, optimálně 6-8x.
Výběr zařízení[edit | edit source]
- Pacient by měl mít možnost konzultace s lékařem a možnost svobodné volby ve výběru přístroje.
- Na českém trhu existuje několik výrobců (v závorkách název modelu pumpy) jako jsou:
- Roche (Accu-chek Insight),
- Animas Corporation (Animas Vibe),
- Ypsomed (YpsoPump),
- SOOIL (Dana Diabecare R),
- Medtronic (MiniMed 640G).
- Při výběru by se měl uvážit velikost zásobníku a využití funkce kontinuálního měření glykémie (CGM – Continuous Glucose Monitoring), které může být součástí inzulinové pumpy.
- Pacient si dále volí infuzní sety – kanyly mohou být teflonové nebo kovové, s různým sklonem a délkou; různě dlouhé mohou být i katétry.
Provoz[edit | edit source]
- Výměna infuzního setu s teflonovou kanylou by se měla provádět každé 3 dny, s kovovou 2 dny.
- Kontrola vzduchových bublin v katétru a místa aplikace kanyly.
- Dodržení hygienických pravidel při aplikaci.
- Umístění pumpy v přiměřené výšce vůči kanyle, aby nebyla ovlivněna rychlost dávkování.
- Pumpa umožňuje jednoduché a rychlé odpojení katétru od kanyly (např. při koupání), na volnou kanylu se nasadí uzávěr.
- Kontakt fixační náplasti s vodou vede k předčasnému odlepování.
Alarmy upozorní pokud:
- dochází inzulin,
- slabá baterie,
- ucpání systému,
- nenaplněný zásobník.
Pumpa je propojená s CGM v případě hypoglykémie či hyperglykémie. K celému setu patří také pouzdra, klipy, pásky, barevné přelepky.
Místa aplikace[edit | edit source]
Pacient by měl aplikační místa pravidelně střídat a pečovat o ně (krémem, masážemi). Lékař musí tato místa při kontrole prohlédnout. Zavádění kanyly do stejných míst vede k poškození podkoží, kvůli kterému se pak inzulin hůř vstřebává.
Subkutánní aplikace: břicho, boky, hýždě, zevní strana paže, zevní strana stehna.
Intraperitoneální: podání inzulinu je fyziologické, ale nerozšířené kvůli náročnosti z hlediska samotné aplikace a možné peritonitidě.
Vedlejší účinky a komplikace[edit | edit source]
- Určité omezení ve sportu nebo v milostném životě (ve studii skóre dyskomfortu nízké).
- Pacientům s výrazně vyšším BMI zahájení terapie v kompenzaci diabetu nepomohlo (podle anglické studie).
- Poškozené podkoží a s ním spojené zhoršené vstřebávání inzulinu v daném místě a kosmetické vady.
- Lipohypertrofie v místě časté aplikace kanyly.
- Lokální infekce.
- Vyvolávání strachu v okolí, vysvětlování při bezpečnostních prohlídkách např. na letišti.
Závěr[edit | edit source]
Léčba inzulinovou pumpou je jednoznačně přínosná, ačkoliv se u většiny pacientů nevyužívá plného potenciálu, který inzulinová pumpa nabízí (bolusový kalkulátor, dočasná bazální dávka). S léčbou je spokojeno 93% dotazovaných pacientů, 88% by si nepřálo terapii ukončit. Jedním z důvodů, proč nedochází ke zlepšení kompenzace diabetu, může být nedostatečná informovanost pacienta nebo jeho lenost. Takovým pacientům by mělo smysl pomoct individuálním přístupem a edukací.
Novinky ve vývoji[edit | edit source]
V současné době je vyvíjena nová metoda léčby vycházející z principů inzulinové pumpy pod názvem Bionický pankreas . Tato nová metoda využívá základní principy inzulinové pumpy ale používá mimo inzulinu i glukagon pro přesnější regulaci.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
- Diabetes mellitus 1. typu (endokrinologie)
- Diabetes mellitus 1. typu (biochemie)
- Diabetes mellitus 2. typu (endokrinologie)
- Diabetes mellitus 2. typu (biochemie)
- Kontinuální měření glykemie
- Bionický pankreas
- Vliv fyzické aktivity na diabetes mellitus
- Inzulinový inhalátor
Zdroje[edit | edit source]
- ŠTECHOVÁ, Kateřina, et al. Technologie v diabetologii. první? vydání. Praha : Maxdorf s. r. o, 2016. 168 s. ISBN 978-80-7345-479-1.
- HOLUBOVÁ, Anna. Technologie pro inzulínoterapii [přednáška k předmětu Pokročilé technologie v diabetologii, obor všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 9.11.2016. Dostupné také z <http://www.albertov.cz/wp-content/uploads/2018/03/Technologie-pro-léčbu-inzulínem.pdf>.