Inzulinová pumpa

Z WikiSkript

Inzulinová pumpa je elektronický přístroj fungující na principu kontinuální subkutánní inzulinové infuze (continuous subcutaneous insulin infusion = CSII/The Insulin Pump). Slouží k léčbě, či spíš ke kompenzaci, onemocnění diabetes mellitus.

Součásti pumpy:[upravit | editovat zdroj]

  • kontrolní jednotka (kontroluje pozici pístu, dávkuje v řádu 0,01 IU);
  • inzulinový zásobník (rezervoár/cartidge) o objemu 2-3 ml (tj. 200-300 IU);
  • infuzní set (kanyla + katétr).

Kontrolní jednotka je vlastní elektronický přístroj, který se skládá z mikroprocesoru, plošného spoje (DPS), motoru, pístu, baterie, displeje a tlačítek. Krokový motor posunuje píst, který vytlačuje inzulin ze zásobníku do katétru až ke kanyle zavedené do podkoží.

Bazál-bolus[upravit | editovat zdroj]

Při léčbě inzulinovou pumpou je inzulin dávkován infuzí v režimu bazál-bolus. V pumpě se pro bazál i bolus používá jeden typ inzulinu. Je to rychle působící analog inzulinu.

Při léčbě inzulinovým perem je inzulin dávkován injekcí několikrát denně (multiple daily injections – MDI), kde se v injekcích využívá rychle působící analog ke korekci glykémie a pomalu působící analog k pokrytí bazální potřeby inzulinu, aby dokázal rovnoměrně působit po dobu 24 hodin.

Koncept inzulinové pumpy jako kontinuální infuze tak lépe napodobuje fyziologickou sekreci inzulinu.

Bazál[upravit | editovat zdroj]

  • Pokrývá bazální potřebu inzulinu organismu.
  • Je podáván ve formě mikrodávek během celého dne (cca 2 až 3 minuty mezi jednotlivými infuzemi).
  • Velikost mikrodávky je nastavena podle fyziologické potřeby a denní aktivity, které se mění v průběhu dne.
  • Pumpa umožňuje nastavit si bazální profily, např. na všední a víkendový den, dále dočasnou bazální dávku (DBD) – tzn. zvýšení bazálu (kvůli zvýšené potřebě inzulinu v souvislosti s nemocí nebo menstruací) či snížení bazálu (při sportu, kdy se potřeba snižuje – fyzická aktivita snižuje inzulinovou rezistenci a tím zvyšuje účinek inzulinu).

Bolus[upravit | editovat zdroj]

  • Je jednorázová větší dávka.
  • Rozdělujeme na jednotlivé typy:
  1. prandiální pokrývá vzestup glykémie a je podáván před/při/po jídle podle výchozí glykémie;
  2. korekční je určen ke korekci hyperglykémie, tzv. „dopich“ je podáván mezi jídly nebo po výměně nefunkčního infuzního setu (z důvodu např. zalomené kanyly);
  3. plnící bolus naplní kanylu při zavádění nového infuzního setu (software tento bolus nezapočítává do denní dávky).
  • Způsob podání:
  1. normální („klasický“),
  2. rozložený,
  3. kombinovaný (normální, pak rozložený),
  4. superbolus (vyšší dávka normálního bolu, pak snížení bazálu).
  • Inzulinové pumpy mívají bolusový kalkulátor, který pomocí správně dosazených parametrů dokáže velmi přesně doporučit dávku bolu, přesnost záleží na vkládaných hodnotách faktorů ISF (insulin sensitivity factor) a CIR (carbohydrate to insulin ratio) podle daných vzorců, dalším parametrem je CDDI (celková denní dávka inzulinu, kterou sleduje software pumpy), nastavení bazálních dávek, čas aktivního inzulinu a cílové rozmezí glykémie. 

Léčba inzulinovou pumpou[upravit | editovat zdroj]

Fotografie inzulinové pumpy a její aplikace

Léčba CSII je doporučována ošetřujícím diabetologem v diabetologickém centru. Důležitá je pacientova motivace a ochota spolupracovat, možnost konzultace se zdravotnickým zařízením nebo s help-linkou distributorské firmy. Inzulinová pumpa je pojišťovnou hrazena na základě rozhodnutí revizního lékaře.

Indikace (podle AADE – American Association of Diabetes Educators)[upravit | editovat zdroj]

Vhodnými pacienty jsou ti, kteří mají:

  • hypoglykemické epizody, u kterých je zapotřebí další osoby a které ovlivňují pacienta v práci, ve škole či v rodině;
  • prudké změny glykémie;
  • nesnáze v dosahování osobních a pracovních cílů.

Rozdělení vhodných pacientů do skupin:

  • Skupina 1 - pacienti s DM1 léčeni pomocí MDI, spolupracují a měří si glykémii, ale u kterých je diabetes labilní, hrozí u výkyvů ketoacidóza, mají často hypoglykémie nebo ji na sobě nepoznají, přítomen dawn fenomén (tj. fenomén, kdy kontraregulační hormony zvyšují glykémii nad ránem - nastavením bazálního profilu se ranní hyperglykémii předejde), jsou extrémně citliví na inzulin nebo jde o těhotenství či vrcholový sport.
  • Skupina 2 - pacienti s DM1 léčeni pomocí MDI, kteří mají o terapii pomocí CSII zájem, a to nezávisle na kompenzaci dosavadní léčbou.
  • Skupina 3 - pacienti s DM2 vyžadující inzulinoterapii a splní jednu z podmínek: kompenzace je suboptimální při MDI, přítomen dawn fenomén, mají nepravidelný denní režim, je u nich výrazná inzulinová rezistence; pacienti s jiným typem diabetu (např. po pankreatektomii).

Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

dle České diabetologické společnosti a jejího standardu

  • Po nesplnění očekávání od zahájení léčby, efektivita se průběžně hodnotí (sleduje se dosažení cílové hodnoty HbA1c).
  • Závažné psychiatrické onemocnění či závislost na drogách neumožňující spolehlivé ovládání pumpy a kontrolu diabetu.
  • Neschopnost spolupráce a konzultace.
  • Závažné poruchy vidění a/nebo jemné motoriky, pokud nemůže pomoci druhá osoba.
  • Špatné hygienické návyky.

Edukace[upravit | editovat zdroj]

  • Pacient musí být schopen určovat nutriční složení jídla, provádět selfmonitoring – tzn. měření glykémie minimálně 4x denně, optimálně 6-8x.

Výběr zařízení[upravit | editovat zdroj]

  • Pacient by měl mít možnost konzultace s lékařem a možnost svobodné volby ve výběru přístroje.
  • Na českém trhu existuje několik výrobců (v závorkách název modelu pumpy) jako jsou:
    • Roche (Accu-chek Insight),
    • Animas Corporation (Animas Vibe),
    • Ypsomed (YpsoPump),
    • SOOIL (Dana Diabecare R),
    • Medtronic (MiniMed 640G).
  • Při výběru by se měl uvážit velikost zásobníku a využití funkce kontinuálního měření glykémie (CGM – Continuous Glucose Monitoring), které může být součástí inzulinové pumpy.
  • Pacient si dále volí infuzní sety – kanyly mohou být teflonové nebo kovové, s různým sklonem a délkou; různě dlouhé mohou být i katétry.

Provoz[upravit | editovat zdroj]

  • Výměna infuzního setu s teflonovou kanylou by se měla provádět každé 3 dny, s kovovou 2 dny.
  • Kontrola vzduchových bublin v katétru a místa aplikace kanyly.
  • Dodržení hygienických pravidel při aplikaci.
  • Umístění pumpy v přiměřené výšce vůči kanyle, aby nebyla ovlivněna rychlost dávkování.
  • Pumpa umožňuje jednoduché a rychlé odpojení katétru od kanyly (např. při koupání), na volnou kanylu se nasadí uzávěr.
  • Kontakt fixační náplasti s vodou vede k předčasnému odlepování.

Alarmy upozorní pokud:

  • dochází inzulin,
  • slabá baterie,
  • ucpání systému,
  • nenaplněný zásobník.

Pumpa je propojená s CGM v případě hypoglykémie či hyperglykémie. K celému setu patří také pouzdra, klipy, pásky, barevné přelepky.

Místa aplikace[upravit | editovat zdroj]

Pacient by měl aplikační místa pravidelně střídat a pečovat o ně (krémem, masážemi). Lékař musí tato místa při kontrole prohlédnout. Zavádění kanyly do stejných míst vede k poškození podkoží, kvůli kterému se pak inzulin hůř vstřebává.

Subkutánní aplikace: břicho, boky, hýždě, zevní strana paže, zevní strana stehna.

Intraperitoneální: podání inzulinu je fyziologické, ale nerozšířené kvůli náročnosti z hlediska samotné aplikace a možné peritonitidě.

Vedlejší účinky a komplikace[upravit | editovat zdroj]

  • Určité omezení ve sportu nebo v milostném životě (ve studii skóre dyskomfortu nízké).
  • Pacientům s výrazně vyšším BMI zahájení terapie v kompenzaci diabetu nepomohlo (podle anglické studie).
  • Poškozené podkoží a s ním spojené zhoršené vstřebávání inzulinu v daném místě a kosmetické vady.
  • Lipohypertrofie v místě časté aplikace kanyly.
  • Lokální infekce.
  • Vyvolávání strachu v okolí, vysvětlování při bezpečnostních prohlídkách např. na letišti.

Závěr[upravit | editovat zdroj]

Léčba inzulinovou pumpou je jednoznačně přínosná, ačkoliv se u většiny pacientů nevyužívá plného potenciálu, který inzulinová pumpa nabízí (bolusový kalkulátor, dočasná bazální dávka). S léčbou je spokojeno 93% dotazovaných pacientů, 88% by si nepřálo terapii ukončit. Jedním z důvodů, proč nedochází ke zlepšení kompenzace diabetu, může být nedostatečná informovanost pacienta nebo jeho lenost. Takovým pacientům by mělo smysl pomoct individuálním přístupem a edukací.

Novinky ve vývoji[upravit | editovat zdroj]

V současné době je vyvíjena nová metoda léčby vycházející z principů inzulinové pumpy pod názvem Bionický pankreas . Tato nová metoda využívá základní principy inzulinové pumpy ale používá mimo inzulinu i glukagon pro přesnější regulaci.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • ŠTECHOVÁ, Kateřina, et al. Technologie v diabetologii. první? vydání. Praha : Maxdorf s. r. o, 2016. 168 s. ISBN 978-80-7345-479-1.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Inzulinová_pumpa&oldid=472270“