Meningitida (pediatrie)

Z WikiSkript

Meningitida je zánět leptomeninx (arachnoidea a pia mater) vyvolaný zejména bakteriemi, viry, plísněmi, prvoky nebo parazity. Asi 60 % všech meningitid se vyskytuje v dětském věku. Nejvyšší incidence je v prvních 2 letech života.[1]

Bakteriální meningitida[upravit | editovat zdroj]

Neisseria meningitidis
Etiologie
Patogeneze
  • Novorozenci: sepse, bakteriemie.
  • Malé děti: hematogenní rozsev infekce z nosohltanu.
  • Sekundární meningitidy – přestupem infekce z paranazálních dutin, středního ucha, mastoidů; při otevřených mozkolebečních poraněních a přestupem pneumokoků do likvorového prostoru.
Klinický obraz
  • Do 6 týdnů: nespecifické projevy, většinou náhlá porucha dýchání, dále světle šedý kolorit kůže, potíže s krmením, zvracení, pronikavý pláč, napjatá fontanela, opistotonus, zvýšená citlivost na dotyk, hyperexcitabilita, poruchy vědomí, křeče.
  • Od 6 týdnů věku: především horečka a zvracení, vyklenutí fontanely, neklid nebo letargie, apatie, zvýšená citlivost na dotyk, křeče.
  • Po 1. roce věku: dominuje horečka a bolest hlavy, ztuhlost šíje, zvracení, porucha vědomí, křeče.


Meningeální příznaky

  • Příznak Brudzinského: pasivní ohnutí krku vede k ohnutí kyčelních a kolenních kloubů.
  • Příznak Kerniga: pasivní napnutí kolenních kloubů při ohnutých kyčlích je bolestivé a je provázeno silným reflektorickým odporem.
Komplikace
Diagnostika
  • Lumbální punkce – cytologické a biochemické vyšetření mozkomíšního moku, kultivace, elektroforéza nebo latexaglutinační vyšetření k průkazu antigenu, PCR.
    • Počet buněk > 1000/μl, podíl granulocytů > 70 %, bílkovina > 1 g/l, glukóza < 1,7 mmol/l, laktát > 4,5 mmol/l, poměr koncentrace glukózy v likvoru a v krvi: < 0,4.
  • Vyšetření krve – leukocytóza s posunem doleva nebo leukopenie, zvýšený CRP, někdy trombocytopenie; hemokultura.
Terapie
Časné zahájení empirické antibiotické terapie
Prognóza
  • Nejhorší prognózu má pneumokoková meningitida (letalita 6–20 %).[1]

Virová meningitida[upravit | editovat zdroj]

U novorozenců a kojenců vzácně, častěji v pozdním dětském věku a mladé dospělosti.

Etiologie
  • Echoviry, coxsackieviry (enteroviry), virus příušnic.
  • Méně často adenoviry, parainfluenzae, virus klíšťové meningoencefalitidy, virus lymfocytové choriomeningitidy.
Klinický obraz
  • Náhlý začátek, horečka, zvracení, bolesti hlavy, pozitivní meningeální jevy.
Diagnostika
  • Lumbální punkce:
    • počet buněk 11–500/μl, podíl mononukleárů > 70 %, bílkovina < 1 g/l, glukóza normální.
  • Sérologické testy na enteroviry, příušnice, KME a boreliózu.
  • Izolace viru z likvoru, stolice, výplachu z hltanu.
Terapie
  • Symptomatická, tekutiny, klid na lůžku.
Prognóza
  • Velmi dobrá.[1]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 155-157. ISBN 978-80-247-2525-3.