Migréna/PGS (VPL)

Z WikiSkript



Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jde o onemocnění charakterizované intermitentními záchvaty bolesti hlavy s vegetativním doprovodem. Projevuje se záchvatovitou často jednostrannou bolestí s přítomností fotofobie a fonofobie, provázena nauzeou, často i s poruchami vidění, kdy je přitom jinak neurologické vyšetření v normě, před záchvatem je často aura. Bolest trvá hodiny až dny, s maximem obv. po 1–2 hodinách.

  • Frekvence může být několikrát týdně nebo měsíčně, někdy jen sporadicky.
  • Prevalence v populaci je asi 3 %, výskyt u žen je třikrát častější než u mužů.

Charakterickické jsou opakované podobné ataky v osobní anamnéze, často též rodinná zátěž.

Klinický obraz:

  • Po ránu tepající bolest v polovině hlavy provázená nauzeouzvracením, světloplachostí a přecitlivělostí na zvuky.
  • Příležitostně předchází dysforická či euforická prodromální fáze nebo vegetativní příznaky jako pocení, průjem, tachykardie, nebo jiné neurologické fokální příznaky.
  • Ve 20 % začíná vizuálními projevy (světelné záblesky nebo třpytivé skotomy).

Etiologie migrény:

  • idiopatická;
  • trvalý špatně zvládaný stres, námaha, cestování (změny rytmu a bdění), strach;
  • vysazení zátěže (tzv. "víkendová" migréna);
  • hormonální antikoncepce, menstruace;
  • čokoláda, sýry, alkohol;
  • dotek spouštěcích zón.

Dělení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Migrénu rozlišujeme:

  • bez aury (85–90 %),
  • s aurou (10–15 %) – objevují se i neurologické příznaky jako skotomy, senzorické poruchy, hemianopsie, dysfázie, závratě, ataxie, hemiparéza.

CAVE: zvl. případy – tzv. basilární migréna, retinální migréna, oftalmoplegická migréna.

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Podrobná anamnéza, pečlivé fyzikální vyšetření (neurologické výpadky),
  • při nejasnostech – k neurologovi, vyšetření CT (k vyloučení intrakraniální expanze).
Diferenciální diagnostika

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Akutní terapie – zajistit ochranu před drážděním – pobyt v temné tiché místnosti.
    • terapie lehkých záchvatů:
      • antiemetika:
        • metoclopramid 10–20 mg p.o., po 15–30 min opakovat;
        • domperidon 10 mg (dětem), 20–30 mg (dospělí);
      • analgetika:
        • kyselina acetylsalicylová (ASA) 500 mg p.o. (šumivé tbl., event. i.v.);
        • paracetamol 500–1000 mg p.o. event. supp.;
        • ibuprofen 400–600 mg p.o. (event.),
    • terapie středně těžkých těžkých záchvatů:
      • první volba:
        • metoclopramid supp. 10 mg (v ČR není) event. opakovat á 15–30 min,
        • ergotamintartarát max 3 mg na ataku, resp. 6 mg týdně,
        • při těžkých záchvatech se zvracením je potřeba parenterální terapie – za kontroly:
          • metoclopramid 1 amp. 10 mg i.v.,
          • kyselina acetylsalicylová 1000 mg i.v.,
          • dihydroergotamin (v ČR není dostupný i.v. – jen jako nosní spray nebo p.o. roztok),
      • alternativně – triptany:
        • sumatriptan 25–100 mg p.o. event. 6mg s.c. autoinjektorem 25 mg rektálně event. 20mg nazálně – účinek jen cca 12–24 hod, NÚL závrať a únava,
        • zolmitriptan 2,5–5 mg p.o. nebo 2,5 sublingválně nebo 5 mg nosní spray,
        • CAVE: jsou kontraindikovány při ICHS, hypertenzi, AP, IM, Raynaudově syndromu, ischemické chorobě tepen, při těhotenství a kojení, NEPODÁVAT nikdy při migréně s neurologickými výpadky kombinaci sumatriptan s ergotaminovým derivátem,
    • terapie status migrenosus – v nemocnici... odeslat k hospitalizaci.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vždy při jisté diagnóze postupně zvyšovat dávku léku až do dosažení efektu – úspěch lze posoudit teprve za 2–3 měsíce pravidelného užívání léků. Pokud dobře účinkují lze je po 6–9 měsících užívání pozvolna vysadit a následující 2–3 měsíce sledovat spontánní průběh.

Preventivně nasazujeme
  • betablokátory (BB) – metipranolol 3 denně × 10–40 mg p.o. – ojediněle i vyšší dávku (kontraidikací je pokles TK a P),
  • alternativně lze podat: blokátory kalciových kanálů (BKK), antagonisty serotoninu (pizotifen 3×0,5 mg denně p.o.) a postupně zvyšovat dávku (kontraindikací je únava, nárůst hmotnosti, deprese).

Prevence selhává obvykle při chybné diagnóze (např. BB neúčinkuje u tenzních cefaley), při nesprávném dávkování, při příliš vysoké úvodní dávce (objeví se nežádoucí účinky a pacient lék vysadí), při současném abúzu analgetik a jiných antimigrenózních léků.

Lze i doporučení přírodní medicíny.

Úprava životního stylu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Multifaktoriální podmínění vzniku migrény (genetické faktory, zevní a vnitřní spouštěče) nutí také k terapeutickému působení ve více směrech:

  • vyřadit známé spouštěče – např. alkohol; vést záznam – deník bolestí hlavy k identifikaci spouštěčů;
  • pravidelná životospráva a relaxační cvičení – např. Jacobsonova svalová relaxace nebo autogenní trénink;
  • při výskytu neurologických příznaků – odeslat k neurologickému vyšetření.

Prognóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Migréna u dětí mizí v 50 % po dosažení puberty.

Migréna dospělých začíná u žen obv. v pubertě, u mužů mezi 20.–30. rokem. Průběh je variabilní. V těhotenství se u 80 % žen zlepšuje, 10 % zhoršuje a 10 % nemění.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • GESENHUES, S a R ZIESCHÉ. Vademecum lékaře : Všeobecné praktické lékařství. 1. české vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-444-X.