Mikroinvazivní dlaždicový karcinom – je definován jako karcinom invadující do hloubky 3−5 mm. Pokud invaduje méně než 3 mm do stromatu způsobuje metastázy v méně než v 1 % případů.
Invazivní dlaždicový karcinom – většina infiltruje ve formě anastomozujících pruhů, které mohou vypadat jako nepravidelné ostrůvky maligního dlaždicového epitelu. Převážná většina je způsobena lidskými papilomaviry (HPV), ale ukazuje se, že malé množství těchto karcinomů nemusí mít vztah k HPV infekci.
Keratinizující a nekeratinizující varianta dlaždicového karcinomu – nejčastější typ.
Bazaloidní karcinom – poměrně agresivní typ.
Verukózní karcinom – vysoce diferencovaný typ, nenacházejí se zde známky HPV infekce.
Bradavičnatý (warty) karcinom – též se někdy nazývá kondylomatózní dlaždicový karcinom, nachází se v něm HPV.
Papilární dlaždicový karcinom – tvoří jej tenké nebo široké papily s centrálním stromatem.
Karcinom ze skvamózně přechodných buněk (skvamotransitional carcinoma) − je vzácný a morfologicky neodlišitelný od karcinomu močového měchýře.
Vzácnější karcinomy a neuroendokrinní tumory:
adenoskvamózní karcinom – žlázová a dlaždicová složka bývá stejně maligní;
In situ adenokarcinom endocervixu − neoplastické žlázové buňky vystýlají endocervikální žlázky. Vykazuje přítomnost HPV.
Mikroinvazivní adenokarcinom − je histologicky definován stromální invazí. Tvoří kribriformní, papilární nebo solidní struktury, hloubka invaze se měří od endocervixu.
Endocervikální adenokarcinom − představuje asi 70 % všech cervikálních adenokarcinomů, má málo hlenu a jen vzdálenou podobnost s normálním endocevikálním epitelem.
Adenokarcinom z prstenčitých buněk − je nutné jej odlišit od metastázy obdobně vyhlížejících karcinomů především z trávicího ústrojí.
Minimálně deviovaný adenokarcinom − většina žlázek je dobře diferencovaná, ale je možné zastihnout i části špatně diferencované, existuje mnoho benigních endocervikálních lézí, které tento nádor napodobují.
Viloglandulární adenokarcinom − vytváří typické dlouhé papilární struktury, které jsou lemované vrstvami maligního epitelu, má velmi dobrou prognosu.
Endometroidní adenokarcinom − má velmi málo mucinu v cytoplasmě a je histologicky špatně odlišitelný od primárního adenokarcinomu endometria.
Světlobuněčný adenokarcinom − nejčastěji se nachází v postmenopausálním věku.
Serózní adenokarcinom − má papilární architekturu s častým nálezem psamomatózních tělísek a je morfologicky identický se serózním adenokarcinomem ovaria, je vzácný.
Mesonefrický adenokarcinom − vzniká z mesonefrických zbytků laterálních částí cervixu, je velmi vzácný.
BURGHARDT, E, A OSTÖR A a H FOX. The new FIGO definition of cervical cancer stage IA: A Critique. Gynecol Oncol. 1997, vol. 65, no. 1, s. 1-5, ISSN 0090-8258 (Print), 1095-6859 (Electronic). PMID: 9103382.
TAVASSOLI, Fattaneh A a Peter DEVILEE. Pathology and genetics of tumours of the breast and female genital organs. 1. vydání. Lyon : IARC Press, 2003. 432 s. World Health Organization classification of tumours; sv. 5. ISBN 92-832-2412-4.
.jpg)
Podrobnější informace naleznete na stránce Prekancerózy děložního hrdla.
