Odchylky bílých krvinek

Z WikiSkript

Odchylky neutrofilů[upravit | editovat zdroj]

Neutrofilní granulocyt.

Kvantitativní odchylky[upravit | editovat zdroj]

Snížený počet se nazývá neutropenie, granulocytopenie. Pokud počet klesne pod 0,5 · 109/l mluvíme o agranulocytóze.

Příčiny

Zvýšený počet je označován jako neutrofilie, až leukemoidní reakce.

Příčiny
  • Zvýšená potřeba neutrofilů – zánět, sepse.
  • Hemoblastózy.
  • Hypoxie.
  • Stres, chlad, horko.
  • Farmakologicky – hydrokortizon.
  • Snížený odsun do tkání – chronické užívání glukokortikoidů.
  • Chronická stimulace dřeně – chronický zánět, kostní metastázy.

Kvalitativní odchylky[upravit | editovat zdroj]

  • Chédiakův-Higashiho syndrom – albinismus, zvýšená náchylnost k infekcím, morfologické abnormality krvinek (alterace fagocytózy + nitrobuněčné zabíjení mikroorganismů).
  • Chronická granulomatózní choroba – geneticky podmíněná choroba dětského věku, v neutrofilech chybějí nutné oxidativní mechanismy → infekce s tvorbou mikroabscesů a granulomů.
  • LAD syndrom (leukocyte adhesion deficiency) – porucha adheze k endotelu a následné migrace, časté pyogenní infekce bez tvorby hnisu.

Odchylky eozinofilů[upravit | editovat zdroj]

  • Eozinopenie – akutní infekce, stres, hyperkortikalismus, kortikoidy – nemá klinický význam.
  • Eozinofilie – parazitární infekce (nejčastěji toxocara canis, ascaridiáza, taeniáza, méně trichinella spiralis), kožní onemocnění (ekzémy, psoriáza, urticaria, pemphigus), alergické nemoci (asthma bronchiale, granulomy, plicní infiltráty), maligní nádory (Hodgkinova choroba, Grawitzův tumor), idiopatický hypereozinofilní syndrom, spála, eosinofilní gastroenteritida, eosinofilní fasciitida, polyarteritis nodosa, vaskulitidy, hypokortikalismus, eosinofilní leukemie.

Odchylky bazofilů[upravit | editovat zdroj]

  • Bazofilie – myxedém, myeloproliferace (především chronická myeloidní leukemie a polycytemia vera), basofilní leukemie, myelodysplasie.
  • Bazopenie – hyperthyreosa, hyperkortikalismus.

Odchylky lymfocytů[upravit | editovat zdroj]

  • LymfocytopenieWiskott-Aldrichův syndrom, terminální fáze karcinomů, pokročilý morbus Hodgkin, po radio- a chemoterapii, po léčbě glukokortikoidy, imunodeficity charakteru například hypogamaglobulinemie a agamaglobulinemie, kolagenosy, AIDS, Whippleova choroba, tuberkulosa, sarkoidosa, selhání ledvin, rentgenové ozáření.
  • Lymfocytóza – relativní při granulocytopenii (viz výše), absolutní hlavně při virové infekci (infekční mononukleosa, cytomegalie, toxoplasmosa), lymfoproliferativní onemocnění (nízce maligní lymfomy, Sézaryho syndrom – kožní lymfom doprovázený erytrodermií, Hodgkinova choroba, chronická lymfadenosa, tyreotoxikosa, bakteriální infekce (TBC, pertussis).

Odchylky monocytů[upravit | editovat zdroj]

  • Monocytopenie – trichocelulární leukémie, terapie glukokortikoidy.
  • Monocytóza – infekce (infekční endokaritida, TBC, příjice), sarkoidosa, leishmaniosa, malárie, brucelosa, SLE, RA, PAN, ulcerózní kolitida, m. Crohn, léková toxicita (hydantoináty), myelomonocytární leukemie, některé karcinomy (zvláště žaludek, ňadra, vaječníky), při infekční mononukleóze spíše zmnožení atypických lymfocytů; střádavé choroby (poruchou monocyto-makrofágového systému).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KLENER, P, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X.