Hodgkinův lymfom

Z WikiSkript



Hodkinův lymfom
Hodgkin's lymphoma
Morbus Hodkin
CT obraz pacientky trpící Hodkinovým lymfomem
CT obraz pacientky trpící Hodkinovým lymfomem
Klinický obraz nebolestivé zvětšení uzlin, horečka (Pelova-Ebsteinova), svědění, pocení, malátnost, únava, pokles hmotnosti apod.
Diagnostika extirpace uzliny, histopatologické vyšetření, rtg hrudníku, sono břicha, scintigrafie jater, sleziny, CT a lymfografie, PET, trepanobiopsie kostní dřeně.
Léčba kombinovaná chemoterapie, doplňujeme radioterapií
Klasifikace a odkazy
MKN-10 C81
MeSH ID D006689
MedlinePlus 000580
Medscape 201886

Hodgkinův lymfom neboli maligní lymfogranulom patří mezi nádorová onemocnění lymfatické tkáně. Etiologie není známa (genetická predispozice, porucha imunity, EBV, HIV). Nejčastěji je diagnostikován mezi 20. a 30. rokem života, incidence znovu stoupá po 50. roce života. Nemoc propuká v lymfatické uzlině (nejčastěji v axiální distribuci), odkud se šíří do uzlin sousedních, i do systémové cirkulace.

Mikroskopický obraz: buňka Reedové a Sternberga

Histologicky se dělí dle počtu buněk Reedové-Sternberga (buňky vzniklé mutací z B-buněk) a dle stupně celulární reakce:

  • typ I s převahou lymfocytů (málo R-S buněk, hodně lymfocytů; nejlepší prognóza) (5 %);
  • typ II nodulárně-sklerotický (nodulární ložiska, buňky (retikulární, lymfocyty, histiocyty) v kolagenních vláknech) (70 %);
  • typ III smíšený (20–25 %);
  • typ IV klasický, chudý na lymfocyty (Sternbergovy buňky zmnoženy; nejhorší prognóza) (1 %).

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Extirpace uzliny a její následné histopatologické vyšetření – přítomnost R-S buněk, nebo buněk Hodgkinových (prekurzory R-S buněk);
  • rtg hrudníku, sono břicha, scintigrafie jater, sleziny, CT a lymfografie, PET;
  • trepanobiopsie kostní dřeně.

Stádia[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mikroskopický obraz Hodgkinova lymfomu
  • Stádium I (postižení jedné lymfatické oblasti, nebo jednoho extralymfatického orgánu);
  • stádium II (postižení dvou nebo více oblastí na jedné straně bránice);
  • stádium III (postižení lymfatických uzlin na obou stranách bránice, i s extralymfatickým orgánem, nebo slezinou);
  • stádium IV (diseminované postižení extralymfatických orgánů nezávisle na postižení uzlin).

Dále se každé stádium dělí na A a B:

  • A – pacient je bez celkových příznaků;
  • B – s celkovými příznaky (úbytek na váze o 10 % za 6 měsíců, horečka více než 38 °C, noční pocení).

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Infekce, míšní komprese při postižení obratlů.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Základní léčebnou modalitou je systémová léčba ve formě kombinované chemoterapie, v lokalizovaných stádiích jí doplňujeme radioterapií. Základní používané režimy: ABVD (adriamycin, bleomycin, vinblastin, dekarbazin), BEACOPP (bleomycin, etoposid, adriamycin, cyclofosfamid, vinkristin, prokarbazin, prednison).

  • Lokalizovaná (časná) stádia I,II: s příznivou prognózou (bez rizikových faktorů) 2× ABVD a radioterapie 20 Gy, s nepříznivou prognózou (s rizikovými faktory) 2× BEACOPP + 2× ABVD a radioterapie 20 Gy.
  • Pokročilá stádia III, IV: 6× BEACOPP eskalovaného režimu.
  • V případě relapsu – záchranný režim (založený na platinových derivátech), autologní transplantace.
  • Nové léky – k léčbě relapsů se používá brentuximab vedotin (anti-CD30 protilátka). [1]

Prognóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • 70–80 % pacientů se vyléčí.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 2. vydání. Praha : Triton, 2015. 909 s. ISBN 978-80-7387-895-5.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 2. vydání. Praha : Triton, 2015. 909 s. ISBN 978-80-7387-895-5.
  • KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 4. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2011. 1174 s. ISBN 978-80-7262-705-9.