Chronická myeloidní leukemie

Z WikiSkript

(přesměrováno z CML)


Chronická myeloidní leukemie
C92.1
9863/3
Převaha elementů granulopoezy
Převaha elementů granulopoezy
Lokalizace kostní dřeň
Prevalence v ČR zvyšující se kvůli cílené terapii
Incidence v ČR 1,5/100 000
Maximum výskytu 60-65
Klíčová mutace (9;22)(q3.4;q1.1) Filadelfský chromozom
Terapeutické modality chemoterapie, biologická léčba

CML je chronická myeloproliferativní choroba způsobená poruchou pluripotentní kmenové buňky, postižena je jak myeloidní, tak lymfoidní krvetvorná řada, převahu má postižení granulopoezy (často kombinované s postižením trombocytopoezy).

Charakteristickým znakem nádorových buněk u CML je přítomnost Philadelphského chromosomu Ph1 (translokace části 9. chromozomu – nese protoonkogen c-abl) na 22. chromozom (gen bcr) – vzniká fúzní gen bcr/abl, který lze prokázat i v případech, kdy se Ph-chromozom nedaří určit (asi 10 % CML). Proliferace patologického klonu postupně vytlačuje normální krvetvorbu a vede k mnohonásobnému zvýšení celkové granulocytové masy, přítomnost Ph-chromozomu vede k dalším mutacím za vzniku maligních klonů s větší proliferační aktivitou (dediferenciace maligních buněk) – tyto nové populace postupně nahrazují původní „benigní“ leukemický klon a nakonec zcela převládnou – tzv. blastický zvrat (průběh jako u AML s masivním vyplavováním blastů – více jak 30 % monoblastů ve dřeni nebo v krvi, krvácivost, náchylnost k infekcím, anémie).

Mikroskopický obraz[upravit | editovat zdroj]

Kostní dřeň[upravit | editovat zdroj]

  • Hypercelulární dřeň s výraznou převahou elementů granulopoezy, útlak erytropoezy,
  • zastoupení megakaryocytů značně variabilní (CML možno rozdělit na CGL – granulocytární a CGML – granulocytomegakaryocytární),
  • změny stromatu zahrnují výskyt zvláštních střádajících makrofágů (tzv. gaucheroidní buňky) nebo makrofágů s hexagonálními krystaloidními útvary v cytoplazmě (makroskopicky je kostní dřeň pyoidní – tj. podobná hnisu),
  • u forem se zmnožením megakaryocytů často zmnožení retikulárních vláken až myelofibróza, masivní nádorová hemopoeza vede k sekundárnímu ztenčení kostních trámců.

Extramedulární tkáně[upravit | editovat zdroj]

  • Slezina – sinusy infiltrovány elementy granulopoezy, popř. megakaryocyty, výrazná splenomegalie (až 10 kg – nejvýraznější zvětšení sleziny je právě u CML),
  • játra – infiltrace především v sinusech (na rozdíl od CLL, kdy je infiltrace hlavně v portobiliích),
  • uzliny – difúzní infiltrace leukemickými buňkami (až v pozdních stadiích).
Schéma translokace

Nález v periferní krvi[upravit | editovat zdroj]

  • Vysoká leukocytóza (50–250×109/l), chybí hiatus leucaemicus typický pro AML (v diferenciálu se nacházejí všechna vývojová stadia granulocytů).
Vysoký počet leukocytů zvyšuje viskozitu krve, která způsobí zmenšení průtoku až zástavu krve (leukostáze).
  • Od leukemoidní reakce (stav připomínající leukémii, kdy se v krvi nachází málo zralé bílé krvinky v důsledku infekce) se liší nízkou aktivitou leukocytární AF a přítomností Ph-chromozomu.
  • Počet destiček může být normální, zvýšený i snížený.

Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]

Klinicky se rozlišují tři stadia choroby: fáze chronická, fáze akcelerace, fáze blastického zvratu. Symptomy CML jsou nespecifické, zahrnují ztrátu váhy, teploty, pocení, nechutenství. Až 40 % případů je diagnostikovaných náhodně, na základě vyšetření krevního obrazu. Z fyzikálního vyšetření bývá často přítomná splenomegalie (u více než 50 % případů). V případě úspěšné terapie se velikost sleziny navrací k normálu. Těžká anémie je zřídka přítomná, naopak často nacházíme trombocytózu.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

V terapii CML se v minulosti používal busulfan, hydroxyurea a interferon-α. HydroxyureaStátní úřad pro kontrolu léčiv: hydroxycarbamid se stále někdy používá v pre-léčebné fázi terapie na rychlé snížení množství cirkulujících nádorových elementů. Revoluci v terapii CML znamenalo objevení imatinibuStátní úřad pro kontrolu léčiv: imatinib, prvního inhibitoru tyrosinkináz. Cíleně inhibuje stále aktivní BCR-ABL tyrosinkinázu, a tak zastavuje bujení nádorového klonu. K terapii byla schválená i další farmaka: nilotinib, dasatinib.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BACCARANI, M, S PILERI a J-L STEEGMANN, et al. Chronic myeloid leukemia: ESMO Clinical Practice Guidelines for diagnosis, treatment and follow-up. Ann Oncol [online]. 2012, vol. 23 Suppl 7, s. vii72-7, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22997458>. ISSN 0923-7534 (print), 1569-8041.