Polyneuropatie

Polyneuropatie představují etiologicky rozsáhlou skupinu netraumatického postižení periferních nervů. Mezi příčiny můžou patřit:

toxické látky: olovo (hl. extenzory), alkohol (hl. n. peroneus),
metabolická onemocnění: diabetes mellitus, porfyrie, urémie, jaterní cirhóza, hypotyreóza,
infekční onemocnění: záškrt, příušnice, mononukleóza, tyfus,
polékové (cytostatika),
dysproteinémie a paraproteinémie (myelom),
paraneoplastické polyneuropatie (hl. malobuněčný karcinom plic),
autoimunitní onemocnění (céliakie)^[1]
dědičné (Charcot–Marie–Toothova nemoc).

Společné klinické příznaky[edit | edit source]

Parestézie, rukavicovitá a punčochovitá hypestézie, často symetrické postižení, spíše senzitivní než motorické, častější postižení DK (delší průběh periferních nervů), motorické poruchy (obvykle později), vegetativní poruchy (atrofie kůže), trofické změny na nehtech, kůži, poruchy funkce vnitřních orgánů (močení, zpomalené vyprazdňování žaludku, obstipace, poruchy erekce, potence). Vyvíjí se v týdnech, měsících i letech.

Dělení polyneuropatií dle průběhu[edit | edit source]

Akutní: dny až měsíc (porfyrie, převažují motorické poruchy, více na HKK),
subakutní: v týdnech – diftérie, polékové (vinkristin), otrava kovy (olovo, thalium, arsen),
s chronickým průběhem: paraneoplastické, u paraproteinémie, kolagenóz, metabolické (diabetes mellitus, urémie, hypotyreoidismus), hereditární.

Diferenciální diagnostika[edit | edit source]

Velmi obtížná. Příčina nezjištěna ve 20–30 %.

Diagnostika[edit | edit source]

EMG, podrobné laboratorní vyš. krve a moči, někdy se neobejdeme bez vyšetření likvoru, nervové a svalové biopsie a dalších paraklinických testů.

Odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

↑ Česká republika. Ministerstvo zdravotnictví. Cílený screening celiakie (metodický pokyn). 2011. Věstník ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 3. s. 51. Dostupné také z URL <http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik-c_4741_2162_11.html>.

[1] Česká republika. Ministerstvo zdravotnictví. Cílený screening celiakie (metodický pokyn). 2011. Věstník ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 3. s. 51. Dostupné také z URL <http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik-c_4741_2162_11.html>.

[1]