Poranění ucha
From WikiSkripta
Úrazy zevního ucha[edit | edit source]
Poranění dělíme na otevřená a uzavřená:
- otevřená – natržení, pořezání nebo pokousání,
- uzavřená – vznikají tupým úderem:
- nejčastěji vzniká othaematoma auriculae,
- podkladem je krevní výron mezi chrupavkou a perichondriem – modročervené zduření s fluktuací, mění tvar boltce,
- může zhnisat → absces či perichondritida,
- může se zorganizovat → vznikne vazivo → trvalá deformita chrupavky („boxerské ucho“).
Léčba[edit | edit source]
- Otevřené se suturují, při poranění chrupavky – resekce a pak sutura,
Poranění zvukovodu[edit | edit source]
- samostatně či při komplikovanějších traumatech,
- otevřená poranění – často náhodně při čištění zvukovodu,
- nutno vyloučit poranění středouší,
- tupé poranění – otok nebo hemoragický puchýř,
- poranění kostěné části – součást zlomenin spánkové kosti – typicky vzniká schodová deformita se zaniklým luminem,
- otevřená poranění antisepticky ošetřit, větší subepidermální hematomy vypustit,
- následkem může být vazivová stenóza – chirurgické řešení.
Perforace bubínku[edit | edit source]
- přímo – při čištění ucha, při úrazech,
- nepřímo – náhlým zvýšením tlaku (barotrauma, akustické trauma, úder plochou dlaně),
- může to být součást většího poranění (středouší, zlomeniny…).
Příznaky[edit | edit source]
- bolest, krvácení ze zvukovodu, převodní nedoslýchavost (závisí na velikosti),
- otoskopicky – různě velká perforace s nerovnými zakrvácenými okraji,
- při sekundární infekci vytéká hnis,
- výtok čiré tekutiny vzbuzuje podezření na likvoreu nebo únik perilymfatické tekutiny.
Terapie[edit | edit source]
Při podezření na perforaci bubínku zvukovod nevyplachujeme!
- opatrné vyčištění,
- adaptujeme okraje perforace, případně perforaci překryjeme papírkem (brání vstupu nečistot),
- neinfikované, centrálně uložené mají tendenci ke spontánnímu hojení (několik týdnů),
- v nejhorším operace – myringoplastika.
Úrazy středouší[edit | edit source]
- mechanismy jsou obdobné jako u bubínku,
- nepřímé poškození může vzniknout i za intaktním bubínkem,
- zpravidla je poranění provázeno výronem krve do středouší – hemotympanon,
- může se přerušit řetěz sluchových kůstek (nejčastěji mezi kovadlinkou a třmínkem),
- třmínek se může vytrhnout z oválného okénka,
- může být postižen nervus facialis a vnitřní ucho.
Příznaky[edit | edit source]
- bolest, krvácení ze zvukovodu, porucha sluchu;
- převodní nedoslýchavost, když je i percepční složka, je postiženo i vnitřní ucho;
- když je bubínek intaktní – při otoskopii – modročervené zabarvení za bubínkem.
Terapie[edit | edit source]
- prostý hematympanon – netřeba zasahovat, spontánně se resorbuje (příp. ATB),
- cizí tělesa odstraníme,
- přerušení kůstek – chirurgická rekonstrukce.
Úrazy vnitřního ucha[edit | edit source]
(Otřes labyrintu, komoce)
- nejčastěji jako součást větších poranění lebky,
- dojde k porušení mikromechanické stavby membranózního blanitého systému,
- např. porušení bariéry mezi endo a perilymfou, krvácení do labyrintu,
- příčinu obvykle nemůžeme diagnostikovat.
Příznaky[edit | edit source]
- funkční postižení různého rozsahu (porucha rovnovážných funkcí, percepční porucha sluchu, příp. obojí…),
- sluch se obvykle během 2 týdnů zlepší, závratě přetrvávají déle,
- akutní příznaky bývají překryty symptomy komoce či kontuze mozkové.
Akustické trauma[edit | edit source]
- akutní poškození ucha zvukem,
- izolovaně je vnitřní ucho postiženo zejména třeskem, který trvá kratší dobu (výstřel),
- při výbuchu je tlakem ještě poškozeno středouší,
- funkční ztráta je nejčastěji v oblasti bazálního závitu hlemýždě (typická ztráta sluchu s maximem kolem 4 kHz).
Příznaky[edit | edit source]
- nedoslýchavost až hluchota, často též tinnitus,
- porucha vestibulárního aparátu – závrať s nystagmem,
Terapie[edit | edit source]
- ovlivnění stavu léčbou není zatím jednoznačně prokázáno.
Zlomeniny spánkové kosti a laterobazální poranění[edit | edit source]
- Longitudinální typ:
- lomná linie probíhá přes oblast zevního zvukovodu,
- porušuje anulus tympanicus, může poškodit bubínek a středouší,
- jde dále k hrotu pyramidy až k foramen lacerum,
- vnitřní ucho nebývá postiženo, n. facialis je postižen vzácně,
- hlavní příznak – hemotympanon, perforace bubínku, převodní porucha sluchu, likvorea,
- hrozí ascendentní infekce a meningitida.
- Transverzální typ:
- terapie – většinou konzervativní – zvukovod sterilně kryjeme, ATB profylaxe.
Záněty středouší[edit | edit source]
- máme záněty buď katarální (nehnisavé) nebo purulentní (hnisavé),
- každý je buď akutní nebo chronický,
- hnisavý chronický je buď mezotympanální nebo epitympanální.
Odkazy[edit | edit source]
Zdroj[edit | edit source]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.
Použitá literatura[edit | edit source]
- KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 224 s. ISBN 80-246-1125-2.