Porodní analgezie a anestezie

			Na tomto článku se právě pracuje
			Máte-li nějaké náměty či poznámky k jeho obsahu, uveďte je prosím v diskusi. V případě potřeby kontaktujte autora stránky – naleznete jej v historii.
			Stránka byla naposledy aktualizována v neděli 18. ledna 2026 v 21:14.

Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená se skutečným nebo potenciálním poškozením tkání a je vždy subjektivní. Analgezie je ztráta schopnosti cítit bolest bez ztráty vědomí. Anestezie je vyřazení veškerého vnímání, jak smyslového, tak vnímání bolesti (celková anestezie), nebo znecitlivění určité části jeho těla (regionální, lokální anestezie).

Téměř každý spontánní porod je provázen bolestí, a to různé intenzity. Jedná se o akutní bolest, do které se prolínají kombinované patofyziologické mechanismy (viscerální, nociceptivní a neuropatické). Pro některé ženy je porodní bolest až nesnesitelná. Při nepodání adekvátní léčby bolesti může dojít k psychickému a fyzickému vyčerpání rodičky až s rizikem poškození zdraví matky a/nebo dítěte. Může dojít k poruše funkce děložního svalstva, k poruše acidobazické rovnováhy a stresu plodu/novorozence či k dlouhodobému duševnímu traumatu ženy. Každá těhotná žena má právo na adekvátní léčbu bolesti.

Porodnická analgezie se podává na počátku porodu a proto je jedním s cílů minimální ovlivnění průběhu porodu. Naopak porodnická anestezie se podává k ukončení porodu nebo k řešení porodních či poporodních komplikací.

Všechna analgetika a anestetika do určité míry prostupují placentou, obvykle mechanismem pasivní difuze. Většina těchto léků je dobře rozpustná v tucích, má nízkou molekulární hmotnost a variabilní vazbu na bílkoviny. Tyto vlastnosti jim umožňují rychlý přestup placentou.

Analgezie u vaginálního porodu

Nefarmakologické metody

K nefarmakologickým metodám ovlivnění porodní bolesti a jejího vnímání patří řada psychologických postupů. Nejvýznamnější z nich je psychoprofylaxe prostřednictvím předporodní přípravy, jejímž cílem je seznámení rodičky s průběhem porodu a nácvik soustředění na správné dýchání a samotný porodní proces. Mezi další metody patří:

• audioanalgezie a hypnóza;
• elektroanalgezie: TENS (transkutánní elektrická nervová stimulace);
• hydroanalgezie (relaxační koupel, porod do vody, intradermální injekce (obstřiky) sterilní vodou);
• alternativní polohy při porodu;
• fytoterapie, aromaterapie, homeopatie, akupunktura a akupresura.

Farmakologické metody

Farmakologickou analgezi lze podle způsobu účinku a rozsahu působení rozdělit na systémovou a lokální analgezi.

Systémová analgezie

Entonox – plynová bomba a náustek

Často používanou metodou je inhalační analgezie (Entonox). Rodička prostřednictvím náustku vdechuje směs oxidu dusného a kyslíku v poměru 50 : 50. Tato plynná směs je v krvi málo rozpustná, proto má rychlý nástup účinku (do jedné minuty) a krátké trvání. Zároveň navozuje mírně euforizující a relaxační efekt. Účinek inhalační analgezie však může být u některých rodiček nedostatečný.

V nitrožilní analgezii se nejčastěji používá Nalbufin – smíšený agonista-antagonista opioidních receptorů. Funguje především silnější vazbou na k-receptory, což snižuje uvolňování excitačních aminokyselin, a slabší vazbou na μ-receptory, čímž omezuje uvolňování GABA a acetylcholinu. Výsledkem je účinné tlumení bolesti při menším útlumu dechového centra. Nalbufin má tzv. ceiling efekt, což znamená, že po dosažení určité dávky se jeho účinek již dále neprohlubuje. Nástup účinku nastává do 3 minut, plný efekt se rozvíjí během 20 minut a doba trvání je individuální. Mezi nežádoucí účinky patří ospalost a zvýšené pocení.

Dříve se v porodnictví často používal Pethidin, jehož užívání se však podle postupů České gynekologicko-porodnické společnosti od roku 2018 nedoporučuje. Pethidin může způsobit útlum dechového centra u rodičky i plodu, přičemž podání 3–4 hodiny před porodem vedlo k výraznější dechové depresi novorozence než při aplikaci do 1 hodiny před porodem. Mezi další nežádoucí účinky patří snížení motility gastrointestinálního traktu a konvulzivní účinek.

Epidurální anestezie

Další možností je epidurální analgezie, při které se anestetikum aplikuje do prostoru vně míšních obalů. Podává se lokální anestetikum (Levobupivakain, Ropivakain) s malým množstvím opioidů, což zajišťuje účinnou úlevu od bolesti a zároveň snižuje riziko nežádoucích účinků, jako je pokles krevního tlaku nebo znehybnění rodičky.

Epidurální anestezie se doporučuje u rodiček se zdravotními indikacemi (např. interní či neurologická onemocnění), u předčasných nebo opožděných porodů, při porodu dvojčat, porodu koncem pánevním, při hrozicím fyzickém nebo dušením vyčerpání rodičky. Používá se také, pokud je pravděpodobné operační ukončení porodu, kdy navýšením dávky lze zajistit dostatečnou anestezii pro výkon.

Kontraindikace zahrnují alergii na lokální anestetikum, infekci v místě vpichu, poruchy krevní srážlivosti, akutní hypoxii plodu, předčasné odlučování placenty nebo krvácení z neznámého zdroje. Jako nažádoucí účinek se může vyskytnout postpunkční cefalea. Epidurální analgezie trvající déle než 4 hodiny je spojena s benigním vzestupem tělesné teploty matky až o 1 °C.

Lokální analgezie

1% roztok trimekainu (mesokain)

Při ošetření menších, ale krvácejících trhlin sliznice nebo při cévkování lze použít topickou slizniční anestezii ve formě gelu či spreje. Nejčastěji se aplikují trimekain nebo lidokain.

Pro ošetření porodních poranění nebo před provedením epiziotomie se běžně používá infiltrační anestezie. Jejím principem je aplikace 1% roztoku trimekainu, ideálně z jednoho vpichu v oblasti dolního pólu rány, vějířovitě tak, aby došlo k infiltraci větví lumbálního a sakrálního plexu. Znecitlivění přetrvává přibližně 45 minut.

V některých případech (např. při použití kleští nebo vakuumextrakce) je vhodná analgezie hráze pomocí pudendální blokády. Ta se provádí buď transvaginálně, nebo transkutánně speciální jehlou, v obou případech přibližně 1 cm od tuberculum pubicum. Mezi možné komplikace patří poranění konečníku rodičky nebo hlavičky plodu.

Další možností analgezie, využívanou například při dilataci děložního hrdla nebo revizi dutiny děložní, je paracervikální analgezie. Jejím principem je infiltrace plexus uterovaginalis. Při použití v porodnictví může dojít k průniku anestetika do systémového oběhu, zhoršení placentárního prokrvení a k rozvoji postpunkční bradykardie plodu.

Anestezie u císařského řezu

• z lat. caedo, caedere – řezat;
• u císařského řezu jsou regionální i celková anestezie stejně bezpečné;
• obecně je preferována regionální anestezie;
• volba anestezie u plánovaného císařského řezu zohledňuje preferenci rodičky;

Regionální anestezie (neuroaxiální blokáda)

• výhody v oproti celkové anestezii: menší krevní ztráty a menší pooperační třes;
• spinální (subarachnoidální, SAB – nejčastější; technicky jednodušší než epidurální anestezie), epidurální (EDA; pomalejší nástup blokády) či kombinovaná spinální-epidurální (CSE);
  • u spinální anestézie je častější hypotenze matky (než při celkové či epidurální), která může způsobit nedostatečnou uteroplacentární perfuzi a tím negativně působit na plod – léčba: volumoterapie, vazopresory: efedrin či fenylefedrin.

Celková anestezie (CA)

• metoda volby při kritických stavech matky (krvácení matky) či při bezprostředním ohrožení života plodu (bradykardie plodu), kdy je nutné vybavení plodu do 5 minut;
• indikována při kontraindikaci regionální anestezie: koagulopatie matky, neurologické problémy, sepse, infekce;
• jestliže je porod ukončen do 3–4 minut po úvodu do celkové anestezie, je v naprosté většině případů poporodní adaptace novorozence stejná jako při užití neuroaxiálních metod;
• důležitá je délka časového intervalu incize dělohy – vybavení plodu; incize dělohy a manipulace s ní vede k reflexní vazokonstrikci uterinních cév, proto při intervalu > 90 s klesá skóre podle Apgarové (hypoxie plodu → zhoršená poporodní adaptace);
• riziko neúspěšné intubace s nezajištěním dýchání či aspirace během úvodu do celkové anestezie;
• riziko zhoršené poporodní adaptace donošených novorozenců (vliv anestetik podaných matce); nedostatek informací o vlivu na těžce nezralé novorozence.

Postup

• před úvodem do CA se podává oxygenoterapie (maska s vysokým FiO₂) – cílem je denitrogenace plic (nikoli zlepšení aktuální saturace) a prodloužení časového intervalu do začátku desaturace při apnoické intubaci – ženy na konci těhotenství mají fyziologicky zvýšený metabolismus, vyšší konsumpci kyslíku a sníženou plicní funkční reziduální kapacitu (FRC);
• úvod do anestezie – tzv. bleskový úvod (rapid sequence induction; RSI) – thiopental či propofol nebo ketamin; myorelaxace – sukcinylcholin;
• intubace je provedena v apnoické pauze (bez prodýchávání obličejovou maskou – riziko insuflace žaludku, regurgitace a aspirace);
• vedení anestezie: úvodní dávka anestetik s eventuálními bolusovými doplňky a inhalační směs O₂/N₂O (1 : 1) s volatilním anestetikem (isofluran, sevofluran, desfluran);
• další anestetika a opioidní analgetika jsou podána až po podvazu pupečníku, pouze nedepolarizující relaxancia je možné podat ihned po intubaci (zlepší hemodynamickou a vegetativní stabilitu rodičky a také operační podmínky);
• oxytocin – k prevenci děložní atonie u císařského řezu (uterotonikum 1. volby).

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy

Související články

• Epidurální anestezie v porodnictví
• Celková anestezie • Regionální anestézie

Externí odkazy

• ANALGEZIE U VAGINÁLNÍHO PORODU Doporučený postup ČGPS
• I. Berka: Anestezie a analgezie plodu při intervencích in utero

Použitá literatura

• HÁJEK, Zdeněk, Evžen ČECH a Karel MARŠÁL, et al. Porodnictví. 3.. vydání. Grada, 2014. s. 576. ISBN 978-80-247-4529-9.

• FAIT, Tomáš, Michal ZIKÁN a Jaromír MAŠATA, et al. Moderní farmakoterapie v gynekologii a porodnictví. 4. vydání. Praha : maxdorf jessenius, 2024. 629 s. ISBN 978-80-7345-809-6.