Portál:Otázky z patologie (1. LF UK, VL)/75. Otázka

			75. Otázka
			Onemocnění perikardu
			Otázky z patologie (1. LF UK, VL)
			⏪️   ⏩️

Nahromadění tekutiny v perikardu

Hemoperikard

Fyziologicky se v perikardu nachází asi 30ml čiré tekutiny. Při patologických stavech může docházet k hromadění tekutiny (transsudátu, exsudátu nebo krve) a dochází ke vzniku perikardiálního výpotku.

• hydroperikard(nejčastější) – Hromadí se transsudát vznikající při městnavém srdečním selhávání nebo hypoproteinémii, hromadí se pomalu a až do 500ml nemusí způsobovat potíže. K tamponádě dochází až při objemu přes 1 litr kdy dochází k narušení diastolické funkce komor.
• chyloperikard – Výpotek má vzhled lymfy, například při nádorech s obstrukcí ductus thoracicus nebo vývojových vadách lymfatického sytému
• hemoperikard – rychlé hromadění krve nejčastěji důsledek ruptury stěny myokardu, již objem 200 – 300ml může způsobit tamponádu.

Perikarditida

Definice: záněty perikardu, původu infekčního i neinfekčního, nespecifické i specifické.

Etiologie

1. Infekční perikarditidy – průnik mikroorganizmů (pneumokok, pyogenní bakterie, mykobakterie, viry (Coxsackie, ECHO, adenoviry, virus mononukleosy a parotitidy)) do perikardové dutiny, kde se množí a působí svými toxiny na serózu (a případně také přímo na myokard), jejich příčinou může být:
   • zavlečení infekce do perikardové dutiny traumatem (perforující rány);
   • provalení hnisavého ložiska v myokardu do perikardové dutiny;
   • přechod infekčních procesů z okolí (pleura, plíce, mediastinum, jícen, peritoneum, játra) buď přímo nebo lymfaticky (tzv. indukovaná perikarditida – např. při subdiaphragmatickém abscesu);
   • krevní cestou při bakteriemii, sepsi, pyemii.
2. Neinfekční perikarditidy
   • pericarditis epistenocardiaca nad ložiskem infarktu;
   • uremická perikarditis;
   • v okolí operačních ran;
   • při SLE a jiných kolagenózách (dermatomyositis, sklerodermie);
   • po ozařování.

Dělení perikarditid

1. exsudativní;
2. produktivní (většinou reparativní fáze exsudativního zánětu);
3. specifická.

Pericarditis serosa

• Je charakterizována nahromaděním serosní tekutiny v perikardiálním vaku, který se tím rozšiřuje.
• Tekutina je zánětlivým výpotkem (exsudátem) – obsahuje bílkoviny, fibrin (při větším množství fibrinu hovoříme o sero-fibrinosním zánětu), odloupané epitelie a malé množství leukocytů – je zkalená, samotný epikard je matný, s jemnými fibrinovými nálety a zarudlý (hyperemie), nezřídka s drobnými hemorhagiemi (ekchymosy).
• Hojení se děje většinou prostým útlumem exsudace a nahrazením povrchových defektů regenerací z okolí.

Pericarditis fibrinosa

Pericarditis fibrinosa – histologický preparát

• Fibrin převládá nad volnou tekutinou (chybí-li serosní tekutina téměř úplně, je perikard s epikardem slepen čistě fibrinosním exsudátem – pericarditis fibrinosa sicca), na povrchu epikardu i perikardu je nažloutle bělavěšedá vrstva fibrinu, povrch je nerovný (vlivem posunů obou listů po sobě tvoří výběžky a klky – cor villosum, hirsutum).
• Hojení fibrinosní perikarditidy většinou přechází v produktivní formu.

Pericarditis haemorhagica

• Příměs erytrocytů v exsudátu, je typický pro sepsi s hemoragickou diatézou, uremickou perikarditidu, některé infekce (variola, anthrax), tuberkulóza, karcinomatóza perikardu.
• Od hemoperikardu ji lze rozlišit tak, že exsudát zůstává tekutý, zatímco při hemoperikardu je srdce obaleno koaguly.

Pericarditis purulenta

• Příměs neutrofilů v exsudátu (infiltrují též epikard), který je žlutý až zelený, hustší či řidší, často začíná jako fibrinózní zánět.

Pericarditis putrida

• Charakterizována kalným, špinavě zeleným, odporně páchnoucím exsudátem, vzniká buď infekcí patogenními aneroby nebo smíšenou infekcí banálními pyogenními bakteriemi a nepatogenními hnilobnými bakteriemi (např. Bacillus proteus).

Pericarditis tuberculosa – histologický preparát

Pericarditis productiva

• Většinou jako reparativní fáze zánětu nespecifického i specifického, zpočátku se projevuje tak, že fibrinová pablána se fixuje k povrchu epikardu nebo perikardu a nedá se hladce sloupnout, poté je fibrin od spodiny k povrchu nahrazován granulační tkání.
• Může dojít až ke srůstu perikardu s epikardem (ohraničený – pruhovitý srůst, difusní – plošný srůst – až obliterace perikardové dutiny), v místě srůstu může dojít k dystrofické kalcifikaci – pericarditis petrosa (pancéřové srdce).
• Svrašťování vaziva zaškrcuje ústí dutých žil nebo tísní srdce a brání diastolickému roztažení komor – pericarditis constrictiva.
• Při adhesivní mediastinoperikarditidě vyzařují srůsty ze zevní plochy perikardu ke sternu nebo k plicím a fixují k nim srdce.

Pericarditis tuberculosa

• Vzniká buď hematogenním rozsevem při miliární tuberkulóze nebo lymfogenně z tuberkulózních uzlin mediastina, případně přímým přechodem z kaseifikovaných tracheobronchiálních uzlin.
• Projevuje se:
  1. serofibrinózním exsudátem – většinou je hemoragický, nalézají se v něm mykobakterie a histiocyty, někdy vzniká obraz cor hirsutum, při kaseifikaci exsudátu hovoříme o pericarditis caseosa;
  2. žlutavými uzlíky v perikardu – po sloupnutí fibrinu, mikroskopicky kaseózní nekrosa s histiocyty a epiteloidními a Langansovými buňkami.
• Výrazná proliferativní fáze, vedoucí až k obliteraci perikardové dutiny, sklon ke kalcifikaci – pancéřové srdce (jeho nález je nejčastější právě při tuberkulosní perikarditidě).