Radionuklidová vyšetření trávicího traktu

Z WikiSkript

Radionuklidová vyšetření trávicího traktu mají hlavní význam v diagnostice funkčních poruch. Mezi metody nukleární medicíny patří:

  • vyšetření slinných žláz;
  • vyšetření transportu potravy jícnem a detekce gastroezofageálního refluxu;
  • vyšetření evakuace žaludku;
  • vyšetření detekce přítomnosti Helicobacter pylori;
  • vyšetření průkazu ektopické žaludeční sliznice Meckelova divertiklu;
  • vyšetření lokalizace místa krvácení;
  • vyšetření statické scintigrafie jater;
  • vyšetření dynamické scintigrafie jater;
  • vyšetření diagnostika nádorů GIT;
  • vyšetření diagnostika zánětů v dutině břišní.

Vyšetření slinných žláz[upravit | editovat zdroj]

Indikací pro vyšetření je Sjögrenův syndrom, lymfatická infiltrace, nádory, abscesy a cysty. Principem je vychytávání specifických látek, které jsou podány pacientovi, slinnými žlázami. Následně se sleduje průběh akumulace radiofarmaka.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

Pro vyšetření se využívá Technecistan sodný, který je pacientovi podán i.v.

Provedení[upravit | editovat zdroj]

Pacientovi se i.v. aplikuje radiofarmakum, jedná se o dynamické vyšetření, sleduje se tedy průběh akumulace radiofarmaka v čase pomocí sady po sobě následujících krátkých snímků. Celé vyšetření trvá okolo 40 minut, ve 20. minutě se pacientovi podá citronová šťáva, která působí jako salivační podnět. Výsledkem vyšetření je histogram. Fyziologický histogram má třífázový průběh s vrcholem ve 20. minutě. [1]

Vyšetření transportu potravy jícnem a gastroezofageálního refluxu[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření je důležité pro diagnostiku gastroezofageálního refluxu a poruch motility jícnu. Gastroezofageální reflux je spojen s poruchou dolního jícnového svěrače.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

99mTc-Sn-koloid, 99mTc-DTPA, p.o.

Provedení[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření se provádí vleže, nalačno či po 3 h lačnění. Pacient vypije 10 ml tekutiny nebo sní sousto [1], které je značené daným radiofarmakem. Metodou dynamické scintigrafie lékař sleduje průchod sousta jícnem. Během vyšetření je možné vyvolat gastroezofageální reflux zatlačením na pacientovo epigastrium.

Hodnocení[upravit | editovat zdroj]

Hodnocení probíhá pomocí:

  • videa;
  • histogramu;
  • kondenzovaných obrazů.

Histogram[upravit | editovat zdroj]

Zobrazí průběh aktivity v čase nad každou třetinou jícnu a žaludkem.

Histogram jícnu

Kondenzované obrazy[upravit | editovat zdroj]

Nahraje se polykací akt rychlostí 60 snímků za sekundu. [1]

Výsledky[upravit | editovat zdroj]

Fyziologicky pasáž trvá 7 s a vráceno je do jícnu méně něž 5 % aktivity.[1]

  • Při GER je vráceno více než 5 % aktivity do jícnu. [1]
  • U systémových chorob pojiva a ezofagitidě není průchod sousta plynulý a pozorujeme hypomobilitu.
  • Achalázie je typická amotilitou, sousto nekoordinovaně přelétává jícnem a do žaludku se dostane jen díky gravitaci.
  • Poruchy průchodnosti se projeví hromaděním sousta nad překážkou.

Vyšetření evakuace žaludku[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření umožňuje pozorovat, jak rychle se potrava vyprázdní ze žaludku do střev. Indikací je tedy podezření na poruchu motility žaludku.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

99mTc-Sn-koloid, p.o.

Provedení[upravit | editovat zdroj]

Pacient musí být nalačno. Radiofarmakum se podává pomocí značené potravy (např. vajíčko s chlebem), vyšetření probíhá vsedě metodou dynamické scintigrafie. Trvá okolo 60-90 minut.[1] Můžeme vyšetřovat evakuaci tekuté a pevné stravy, možné je i provádět vyšetření současně, ale za podmínky, že použijeme dva různé radionuklidy.

Hodnocení[upravit | editovat zdroj]

Křivka závislosti aktivity na čase. Vypočítá se poločas vyprazdňování (T1/2= 40-60 minut)

Výsledky[upravit | editovat zdroj]

Evakuace pevné stravy trvá za fyziologických podmínek kolem 60-90 minut. Evakuace tekuté stravy trvá zhruba 30-40 minut. [1]

  • Funkční poruchy (např. diabetická neuropatie) se projeví zkrácením evakuace.
  • Morfologické poruchy se projevují změnou času evakuace.
  • Po operaci může být čas evakuace prodloužen.

Lokalizace místa krvácení[upravit | editovat zdroj]

Metody nukleární medicíny jsou důležité pro diagnostiku krvácení z tenkého střeva. Pro ostatní části trávicího systému se využívá zejména endoskopie.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

99mTc-Sn-koloid, 99mTc-značené autologní erytrocyty, 99mTc-albumin, i.v.

Provedení[upravit | editovat zdroj]

Pacient je vyšetřován nalačno. Radiofarmakum se aplikuje i.v., záznam je zpracován metodou dynamické scintigrafie, vyšetření trvá 1 hodinu, je možné provézt i pozdní snímky za 24-36 hodin.[1]

Hodnocení a výsledky[upravit | editovat zdroj]

Vyšetřením zjistíme místo manifestace krvácení. Při vyšetření koloidem se fyziologicky zobrazí i aktivita RES jater, sleziny a kostní dřeně, při vyšetření erytrocyty se zobrazí aktivita velkých cév (přestože k žádnému krvácení nedochází). Aktivita v jiných místech, než ve výše popsaných, je známkou gastrointestinálního krvácení. Každé radiofarmakum má své výhody a nevýhody. Nevýhodou koloidů je, že neumožní detektovat krvácení ze sleziny, jater a že krvácení můžeme detekovat pouze pokud k němu dochází v době aplikace radiofarmaka. Naproti tomu při použití erytrocytů můžeme detektovat krvácení z jater a sleziny a lze detekovat krvácení i delší dobu po aplikaci radiofarmaka.

Průkaz ektopické sliznice Meckelova divertiklu[upravit | editovat zdroj]

Meckelův divertikl vzniká během embryonálního vývoje, jedná se o perzistenci ductus omphaloentericus. Meckelův divertikl může obsahovat žaludeční sliznici, která produkuje HCl. U části pacientů se projevuje bolestí břicha a těžko diagnostikovatelným krvácením.

Radiofarmakum[upravit | editovat zdroj]

99mTc-technecistan, i.v.

Provedení a hodnocení[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření se provádí nalačno, před vyšetřením se nesmí podávat léky, které by mohly dráždit žaludeční sliznici (Acylpyrin, laxancia…). Radiofarmakum se podává i.v. a používá se takové, které je vychytáno buňkami žaludeční sliznice, a tedy i buňkami Meckelova divertiklu.

Statická scintigrafie jater[upravit | editovat zdroj]

Pro vyšetření jater se užívá především CT a UZV. Jedinou indikací statické scintigrafie je fokální nodulární hyperplazie jater a diagnostika hemangiomu. Pro ložiskové poškození je scintigrafie málo citlivá i specifická, pro difuzní poškození je scintigrafie poměrně citlivá, ale není specifická.

Radiofarmakum[upravit | editovat zdroj]

99mTc-Sn-koloid, po i.v. aplikaci je vychytáván Kupfferovými buňkami z krevního řečiště.

Provedení[upravit | editovat zdroj]

Pro toto vyšetření není potřeba žádná speciální příprava pacienta. Během vyšetření pacient leží, i.v. se mu aplikuje radiofarmakum a obraz je snímán po patnácti minutách v přední, zadní a pravé boční projekci. Levá boční projekce by sloužila k posouzení sleziny. Vyšetření lze doplnit o SPECT při podezření na léze v hloubi parenchymu.

Hodnocení a výsledky[upravit | editovat zdroj]

Na obraze hodnotíme uložení, tvar a velikost jater a také rozložení radiofarmaka v parenchymu.

  • Fyziologicky mají játra zhruba trojúhelníkový tvar a rozložení radiofarmaka je homogenní. Společně s játry bývá zobrazena i slezina pro přítomnost retikuloendoteliálních buněk.
  • Fokální nodulární hyperplazie je benigní nádor jater, nukleární medicína má v diagnostice tohoto onemocnění zásadní postavení, protože vyšetření pomocí CT a sonografie nemusí mít žádnou diagnostickou hodnotu. Při vyšetření metodami nukleární medicíny pozorujeme zvýšenou kumulaci radiofarmaka.
  • Hemangiom je dobře diagnostikovatelný pomocí scintigrafie jater, zobrazí se jako studené ložisko. Další možností diagnostiky je angioscintigrafie značenými erytrocyty, hemangiom se zobrazí naopak jako ložisko zvýšené aktivity.

Dynamická scintigrafie jater a žlučových cest[upravit | editovat zdroj]

Nazývá se též cholescintigrafie, využívá se zejména při akutní cholecystitidě nebo u novorozenců pro diferenciální diagnostiku cholestázy.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

99mTc-disofenin (DISIDA), 99mTc-mebrofenin (BRIDA), radiofarmakum je po i.v. aplikaci vychytáno hepatocyty a je vylučováno do žlučových cest.

Provedení[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření je prováděno nalačno, je nutné vysadit léky, které by mohly ovlivňovat motilitu GIT (anticholinergika, choleretika, opiové preparáty). 3 h před aplikací radiofarmaka pacient sní např. malý kousek čokolády. Během vyšetření je také možné podávat tučnou stravu (např. žloutek, čokoládu, smetanu). Díky tomu je žlučník stimulován k vyprazdňování. Radiofarmakum se podává i.v., vyšetření probíhá vleže a trvá zhruba 60-90 minut. Pokud by se po této době neobjevilo radiofarmakum ve střevě, lékař by provedl další snímky za 2, 4, event. za 24 h. Pro zobrazení se využívá přední projekce. [1]

Hodnocení[upravit | editovat zdroj]

  • digitální obraz;
  • histogram.

Digitální obrazy[upravit | editovat zdroj]

Hodnocení obrazu je umožněno pomocí radiofarmaka, které je obsaženo ve žluči a zobrazí jednotlivé struktury. Na obrazu se hodnotí distribuce hepatocytů, uložení a velikost žlučníku, morfologie žlučových cest.

Histogram[upravit | editovat zdroj]

Histogramy nám umožní zhodnotit, jak rychle je radiofarmakum extrahováno z hepatocytů do krevního oběhu. A průběh vyloučení radiofarmaka žlučovými cestami. Vrchol histogramu je v 8.-10. minutě a poločas je 15-30 minut.[1]

Výsledky[upravit | editovat zdroj]

Fyziologicky je radiofarmakum v játrech akumulováno během pár minut. V 15. minutě je radiofarmakum akumulováno ve žlučovodech a žlučníku, do 60 minut se aktivita objevuje v duodenu.[1]

  • Akutní cholecystitida je typická tím, že se žlučník po aplikaci radiofarmaka vůbec nezobrazí. Je to z toho důvodu, že je ductus cysticus vlivem zánětlivé infiltrace neprůchodný a radiofarmakum se nemůže do žlučníku dostat. Chronická cholecystitida je lépe diagnostikovatelná pomocí sonografie.
  • Pro diagnózu cholestázy je hlavním vyšetřením ERCP, PTC. Scintigrafie je prováděna v případech, kdy ERCP a PTC pacient nemůže podstoupit. Např. pokud je pacient alergický na kontrastní látku, která se při ERCP používá.
  • Důležitou roli má cholescintigrafie u novorozeneckých ikterů.

Diagnostika nádorů GIT[upravit | editovat zdroj]

Nukleární medicína má význam při diagnóze neuroendokrinních nádorů. Využívá se zejména diagnostika pomocí somatostatinových receptorů.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

111In-pentetreotid-OstreoScan, značené monoklonální protilátky, 18F-fluorodeoxyglukóza při metodě PET/CT

Provedení[upravit | editovat zdroj]

Během vyšetření jsou pacientovi podávána laxativa.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Metody nukleární medicíny v onkologii.

Diagnostika zánětů v dutině břišní[upravit | editovat zdroj]

Hlavní indikací pro využití metod nukleární medicíny je ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, dále infikované píštěle a abscesy.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

99mTc-značené leukocyty, 111In-značené leukocyty, 99mTc-značené antigranulocytární protilátky.

Provedení a hodnocení[upravit | editovat zdroj]

Radiofarmaka se aplikují i.v., po 4 h se snímá aktivita nad dutinou břišní, v místě zánětu pozorujeme zvýšenou aktivitu.[1]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Radionuklidová diagnostika zánětů.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KUPKA, Karel, et al. Nukleární medicína. 2. vydání. P3K, 2015. 160 s. ISBN 978-80-87343-54-8.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l KUPKA, Karel, et al. Nukleární medicína. 2. vydání. P3K, 2015. 160 s. ISBN 978-80-87343-54-8.