Technika převodu krve

Z WikiSkript

Transfuze krve je základní léčebný postup, který vyžaduje přesné dodržování techniky pro zajištění bezpečnosti pacienta. Základní kroky převodu krve zahrnují výběr vhodných krevních produktů, laboratorní předtransfuzní vyšetření a kontrolu identity pacienta před podáním.

Krevní produkty používané při transplantacích[upravit | editovat zdroj]

Transfuzní přípravky s krevními destičkami

Mezi krevní produkty využívané při transplantacích patří transfuzní přípravky a krevní deriváty.

Transfuzní přípravky jsou připravovány na místní transfuzní stanici a zahrnují plnou krev, erymasu (koncentrát červených krvinek), plazmu neboli čerstvě zmraženou plazmu a krevní destičky.

Krevní deriváty jsou dodávány farmaceutickými firmami a vyrábějí se z masově zpracované plazmy. Patří mezi ně albumin, kryoprecipitát připravovaný z krevní plazmy kryoprecipitací, který obsahuje faktor VIII, fibrinogen, von Willebrandův faktor a faktor XIII, dále koncentráty srážecích faktorů a fibrinogenu a imunoglobuliny.

Laboratorní předtransfuzní vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Laboratorní předtransfuzní vyšetření zahrnuje stanovení krevní skupiny v systému AB0 a Rh jak u dárce, tak u příjemce. Součástí vyšetření je screening séra příjemce na přítomnost nepravidelných protilátek, tzv. nepřímý Coombsův test. Ten spočívá ve smíchání séra pacienta se standardizovanými směsmi erytrocytů, které na svém povrchu nesou všechny známé nepravidelné antigeny. Vznik aglutinace svědčí o přítomnosti nepravidelných protilátek v séru příjemce. Screening se provádí každý den, kdy je podávána transfuze, protože nepravidelné protilátky se mohou objevit jako reakce na předchozí transfuzní podání.

Součástí laboratorního vyšetření je také velká křížová zkouška, při níž jsou červené krvinky dárce testovány proti plazmě příjemce. Výskyt aglutinace znamená přítomnost protilátek v séru příjemce proti antigenům na povrchu erytrocytů a svědčí o inkompatibilitě krevní konzervy s daným pacientem.

Dále se provádí screening na infekční onemocnění, která mohou být přenesena transfuzí. Mezi tato onemocnění patří například infekce virem HIV, hepatitidy A, B a C, Treponema pallidum nebo malárie.

Testování u lůžka pacienta[upravit | editovat zdroj]

Bed-side test

Testování u lůžka pacienta zahrnuje několik kontrolních kroků prováděných bezprostředně před transfuzí.

Nejprve se provádí fyzikální vyšetření příjemce, při kterém se měří tělesná teplota, krevní tlak a pulz. Následuje kontrola dokumentace u lůžka pacienta, při níž se ověřuje shoda údajů na žádance a krevní konzervě a vylučuje se možnost jejich záměny.

Dále se u lůžka pacienta kontrolují krevní skupiny dárce a příjemce, tzv. bed-side test. Tento test se provádí pomocí diagnostických souprav obsahujících séra anti-A a anti-B, obvykle barevně odlišená, předtištěné karty a plastové tyčinky k promíchání vzorku krve s antisérem. Karta je označena identifikačními údaji příjemce a krevní konzervy, do vyznačených polí se nanášejí kapky krve příjemce a vzorky z krevní konzervy a následně se přidávají séra anti-A a anti-B v nadbytku vůči množství krve. Po promíchání se přibližně po jedné minutě při opatrném naklánění karty hodnotí přítomnost aglutinace.

Součástí testování je také biologický pokus, při kterém se nejprve aplikuje přibližně 20 ml krve do žíly pomalým proudem a následně se sleduje reakce pacienta.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • CHROBÁK, Ladislav, et al. Propedeutika vnitřního lékařství. 2. vydání. Grada, 2003. ISBN 80-247-0609-1.