Zavádění i. v. kanyly
Zavádění intravenózní (i.v.) kanyly slouží k parenterální aplikaci léčiv (např. antibiotik, cytostatik), k podávání infuzních a transfuzních roztoků, rychlému doplnění tekutin, k dlouhodobé parenterální výživě a k podávání krevních derivátů.
Periferní žilní punkce se u dospělých nejčastěji provádí na hřbetu ruky, předloktí nebo v oblasti loketní jamky. Obecně se doporučuje volit kanylu s co nejmenším průměrem a délkou, která zajistí potřebný průtok, přičemž by nikdy neměla zcela obstruovat průsvit žíly. Při plánované transfuzní terapii je vhodné použít kanylu většího průměru.
Typy i.v. kanyl se liší vzhledem (např. přímé, s fixačními křidélky, s injekčním portem nebo bez něj), materiálem (teflonové, polyuretanové) a bezpečnostními prvky – např. kanyly s automatickým kovovým klipem, který po vytažení jehly chrání personál před poraněním.
Zavedení intravenózní kanyly[upravit | editovat zdroj]
| Postup zavedení i.v. kanyly | |
|---|---|
| 1. Po kontrole neporušenosti obalu kanyly se připraví a propláchne spojovací hadička fyziologickým roztokem. | |
| 2. Zvolí se vhodné místo vpichu a poloha pacienta. Turniket se přiloží asi 15–20 cm nad plánované místo vpichu, končetina se umístí níže než úroveň srdce. Po palpaci žíly se zvolí optimální místo k punkci. | |
| 3. Zdravotník si nasadí rukavice, provede dezinfekci místa a připraví kanylu. | |
| 4. Po sejmutí ochranného krytu je kanyla uchopena tříbodovým úchopem, žíla je fixována natažením kůže palcem druhé ruky a kanyla je zavedena pod úhlem 30°. Po propíchnutí kůže se úhel změní a kanyla se zasune asi 1–2 cm. | |
| 5. Jakmile je zajištěn přístup do žíly, jehla se vysune, turniket se odstraní, a do kanyly se připojí propláchnutá spojovací hadička nebo se kanyla propláchne stříkačkou s fyziologickým roztokem. | |
| 6. Kanyla se fixuje sterilním krytím a podloží se sterilním čtvercem. Do dokumentace se zaznamená datum zavedení. | |
| 7. Před připojením infuzní linky je nutné infuzní linku propláchnout, poté se systém uzavře sterilním uzávěrem. Kanyla může zůstat zavedena až 96 hodin. | |
Odstranění intravenózní kanyly[upravit | editovat zdroj]
Nejprve se odstraní fixační náplasti a sterilní krytí. Na místo vpichu se přiloží sterilní tampón, který se přitlačuje během plynulého vytažení kanyly. Místo se překryje náplastí a celý výkon je zaznamenán do zdravotnické dokumentace.
Mezi možné komplikace patří vznik hematomu, extravazace, embolie, alergické reakce, napíchnutí arterie nebo nervu a infekce.
Zavedení centrálního žilního katetru[upravit | editovat zdroj]
Centrální žilní přístup se volí v případech, kdy není možný periferní přístup, nebo je nutné zajistit dlouhodobou parenterální terapii, například při otocích končetin či monitoraci centrálního žilního tlaku.
Katétry se zavádějí přes vena subclavia, vena jugularis interna nebo vena femoralis do horní nebo dolní duté žíly. Výkon se provádí ve Trendelenburgově poloze, po předchozí dezinfekci a holení místa vpichu. Místo zavedení se převazuje každé 3–5 dny.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JIRKOVSKÝ, Daniel, et al. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha : Fakultní nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.
