Odchlípení sítnice

	Odchlípení sítnice
	Retinal detachment
	Amotio retinae
	; Trakční amoce
Klasifikace a odkazy
MKN	[https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/H33 H33 H33]
MeSH ID	D012163
MedlinePlus	001027

Retina neboli sítnice je průhledná blána o síle od 0,1 do 0,25 mm vystýlající vnitřní stranu očního bulbu. Můžeme jí rozdělit na dvě základní části:

Pars optica, která obsahuje světločivné buňky (tyčinky, čípky),
Pars caeca, která vystýlá vnitřní stranu řasnatého tělesa a zadní plochu duhovky; na této části se obraz nepromítá jak již vyplývá z názvu (caeca = slepá).

Obě části jsou odděleny linií pilovitého charakteru – ora serrata. Retina je volně přiložena k cévnatce a pevně lne jen v okolí papily a ora serrata. Vzhledem k embryonálnímu vývoji je rozdělena na stratum pigmentosum (pigmentový epitel) a neuroretinu. Vzhledem k patologiím popsaných u amoce je důležitá oblast macula lutea s fovea centralis, kde je místo nejostřejšího vidění.

Amoce

Odchlípení sítnice je závažné onemocnění vratně i nevratně ohrožující visus. Spočívá v odloučení sensorické části od pigmentového epitelu, který zůstává fixován k cévnatce. Mezi neuroretinou a pigmentovým epitelem se hromadí tekutina - ze sklivcového prostoru (transsudát) nebo z cévnatky (exsudát). Amoce vždy znamená vážné narušení výživy pro fotoreceptory, na jejich obnově má podíl včasná diagnostika a léčba. Při delším trvání onemocnění sítnice atrofuje a stav končí slepotou.

Rozlišujeme dva základní typy amoce: primární (s trhlinou) a sekundární (bez trhliny).


			Tady musí proběhnout stylistická úprava.
			Články ve WikiSkriptech by měly připomínat kapitoly v učebnici, ne bodové poznámky.
			V nápovědě můžete se podívat jak vypadá ideální članek. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Primární rhegmatogenní (idiopatické, s trhlinou)

Incidence primární rhematogenního odchlípení sítnice je zhruba 7–10 onemocnění na 100 000 obyvatel ročně. Predisponovaní jedinci často mají periferní degenerativní změny sklivce, retiny či cévnatky. V patogenezi hraje klíčovou úlohu zkapalnění sklivce a jeho fixace k sítnici v ora serrata. Při prudkém pohybu hlavy tak může vzniknout mikrotrauma až trakční trhlina. V závislosti na perzistenci trakční síly dochází k následnému odchlípení v horizontu dní až týdnů. Při poškození sítnice ozlišujeme díry a trhliny, u kterých je rozhodující síla trakce sklivce.

Terapie primárního rhematogenního odchlípení sítnice závisí na typu poškození sítnice. V případě trhliny bez odchlípení je vhodnou terapií léčba ambulantně laserem. Trhlina bez odchlípení je často asymptomatická. Zatímco trhlina s odchlípením bývá symptomatická. A často je nutné chirurgické řešení (episklerální plobáž nebo pars plana vitrektomie).

Amoce je pacientem vnímána hlavně jako zvětšující se „clona“ postupující od periferie ke středu zorného pole. Pokud je amocí zasažena macula lutea výrazně se zhoršuje zraková ostrost. 25 % případů amocí je způsobeno posttraumaticky.

Predisponující faktory – ablace zadní plochy sklivce (jeho zkapalnění, typické pro vyšší věk), abnormální vitreoretinální adheze, Marfanův syndrom, mřížkovitá degenerace (oválně ekvatoriálně uložená ložiska ztenčené sítnice s bělavými liniemi), myopie (nejrizikovější faktor, 10× větší riziko než u heterotropa, emetropa), afakie či pseudoafakie, familiární výskyt, amoce druhého oka.

Sekundární (bez trhliny, nerhegmatogenní)

Následek jiného očního onemocnění
Trakční – komplikace u perforujících poranění, krvácení do sklivce, diabetická retinopatie, okluze sítnicové žíly, Ealsovy choroby, terminální stádium retinopatie nedonošených.
Exsudativní – hromadění transsudátu nebo exsudátu v subretinálním prostoru, nádor cévnatky (melanom), uveitidy, těhotenská retinopatie, záněty.

Rhegmatogenní amoce
Odchlípení sítnice – syndrom von Hippel-Lindau
CT – totální exsudativní odchlípení sítnice
Odchlípení sítnice – histologie

Klinické příznaky

Pacienti s amocí sítnice popisují fotopsii (světelné fenomény, záblesky, předcházejí trhlině), plavající zákaly (způsobené krvácením), defekt zorného pole (z periferie k centru), snížená zraková ostrost (při postihnutí makuly), metamorfopsie až amauróza (slepota).

Vyšetření

Vyšetření se provádí nepřímým oftalmoskopem, štěrbinovou lampou, ultrazvukem či perimetrií (vyšetřující zorné pole). Odchlípená sítnice je šedavě zakalená, nařasená a "vlaje".

Léčba amoce

Odchlípení sítnice se řeší výhradně chirurgicky. Základním principem je uzavření trhliny. Na včasné diagnostice a léčbě závisí funkční výsledek. Klasický postup se provádí zevní cestou tzv. episklerální plombáž, která tamponuje trhlinu přiblížením cévnatky a pigmentového epitelu k retině, eliminuje tah sklivce. Jako implantační materiál se používá např. silikonový kaučuk. U 10−15 % případů není tato léčba úspěšná.

Dalším řešením je pars plana vitrektomie (PPV). Provádí se u komplikovanějších amocí. Často spojena s vnitřní tamponádou sítnice. Její přiložení zpět k pigmentovému epitelu se provádí pomocí expanzivního plynu nebo silikonového oleje. Plyn nevyžaduje další chirurgický zákrok, silikonový olej ano. Délka implantace oleje v bulbu je individuální (až 1 rok).

Indikace PPV – rhegmatogenní odchlípení s krvácení do sklivce, velké trhliny a trhliny zadního pólu oka. Léčba je spojena s pooperačními komplikacemi, mezi nejčastější patří katarakta, hyphema, nitrooční záněty. Do pooperační péče spadá prioritně monitorace nitroočního tlaku (jeho zvýšení – riziko glaukomu), polohování hlavy a aplikace očních kapek s antiseptickým účinkem. Po PPV by se měl pacient vyvarovat nárazům do hlavy a těžké fyzické práci.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Vitrektomie – YouTube prezentace

Použitá literatura

ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, Karolinum, 2006. ISBN 80-7262-404-0.

KRAUS, Hanuš, et al. Kompendium očního lékařství. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 1997. 341 s. ISBN 80-7169-079-1.