Arginin

Z WikiSkript

Arginin patří společně s histidinem mezi poloesenciální aminokyseliny. To znamená, že v době vývoje dětí je syntéza nedostatečná a organismus je musí přijímat v bílkovinách stravou.

Arginin

Metabolismus argininu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Arginin společně s dalšími aminokyselinami patří mezi AMK skupiny 2-oxoglutarátu. Je syntetizován v močovinovém cyklu, který probíhá v játrech. Syntetizuje se i v ledvinách kvůli nedostatečné aktivitě arginasy, která katalyzuje přeměnu argininu na ornitin. Arginin je při močovinovém cyklu přenášen specifickým transportérem z cytoplasmy do mitochondrie, kde působením arginasy vznikne citrulin a ten se opět specifickým přenašečem přenese z mitochondrie do cytoplasmy.

Z argininu se syntetizuje dále i kreatin, oxid dusnatý a agmatin, látka významná pro své antihypertenzní vlastnosti. Důležitý je taktéž argininfosfát vyskytující se v intervertebrálních svalech a má podobnou funkci jako kreatinfosfát vznikající z kreatinu.

Kreatin vzniká transaminací, kdy dochází k přenosu guanidinové skupiny na glycin pomocí enzymu transaminidasy v ledvinách. Z této reakce vznikne ornithin a guanidinacetát, který je methylován S-adenosylmethioninem, produktem methioninu, na kreatin v játrech. Množství kreatinu je uměrné velikosti svalové hmoty organismu a každý den dochází k obměně tohoto množství. Přibližně 1–2 % kreatinu se neenzymově mění (proběhne cyklizace) na kreatinin, který je dále vylučován močí. Kreatinfosfát je zdrojem energie pro kosterní a srdeční svalstvo.

Oxid dusnatý je vyznamná regulační molekula a patří mezi lokální mediátory. Je tvořena v řadě tkání působením NO synthasy (NOS), respektive třemi jejími izoenzymy, jejichž kofaktory jsou FAD, FMN a hemová skupina. První léčba pomocí NO byla zaznamenána již v roce 1867, kdy sir T. Lauder Bruton podal nemocnému nitroglycerin a amylnitrát. Samotná molekula NO byla popsána až v 80. letech dvacátého století. Tato molekula způsobuje vazodilataci, působí modulačně na imunitní systém - mění činnost makrofágů a je důležitý i pro své radikálové funkce a také jako neurotransmiter. Dále brání agregaci destiček, způsobuje erekci v rámci vazodilatace a také nitrosyluje proteiny. Substrátem reakce je arginin, ze kterého přes meziprodukt vzniká citrullin a NO. NO se rozkládá na NO2- a NO3-.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MATOUŠ, Bohuslav, et al. Základy lékařské chemie a biochemie. 2010. vydání. Praha : Galen, 2010. 0 s. ISBN 978-80-7262-702-8.