Chemická karcinogeneze

Z WikiSkript

Asi 80 % lidských nádorů je způsobeno faktory vnějšího prostředí, především chemikáliemi. K expozici těmto sloučeninám může dojít v důsledku:

  • zaměstnání (např. benzen, azbest…)
  • stravy (např. aflatoxin B1, který je produkován plísní Aspergillus flavus a je občas nalézán jako kontaminace burských oříšků a jiných potravin; dále mezi nejrizikovější potraviny patří živočišné tuky a potraviny, které je obsahují; nevhodná úprava potravin – smažení, pečení, uzení atd., která v nich zvyšuje obsah karcinogenních látek)
  • životní styl (kouření cigaret…)

Klasifikace chemických karcinogenů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. primární karcinogeny: aktivní bez metabolické aktivace
  2. sekundární karcinogeny: nejprve musí být aktivovány biotransformací → prokarcinogeny
  3. kokarcinogeny: přímo zvyšují kancerogenní účinek (indukcí biotransformačních enzymů)
  4. promotory: nepřímo zvyšují karcinogenní účinek stimulací proliferace

Prokarcinogeny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mechanismus chemické kancerogeneze
  • nutná metabolická aktivace na ultimativní karcinogeny katalyzovaná jedním nebo více enzymy => možná sekvence: prokarcinogen – intermediární karcinogen – finální karcinogen
  • metabolizmus chemické karcinogeneze: metabolismus prokarcinogenů a ostatních xenobiotik zahrnuje monooxygenázy a transferázyenzymy odpovědné za metabolickou aktivaci prokarcinogenů jsou součástmi systému cytochromu P-450 v endoplazmatickém retikulu. Jejich aktivita je ovlivňována řadou faktorů, jako jsou vlivy druhové, genetické faktory, věk nebo pohlaví
  • obzvláště monooxygenáza uplatňující se v metabolizmu polycyklických aromatických uhlovodíků (hrajících významnou roli v chemické karcinogenezi) je často nazývána cytochrom P-448 nebo hydroxyláza aromatických uhlovodíků
  1. polycyklické aromatické uhlovodíky – PAH – benzanthracen (1. čistý karcinogen) – 3,4-benzopyren (z uhelného dehtu) – 3-methylcholanthren (připraven ze steroidů, deoxycholové kys.) – 7,12-dimethylbenzanthracen (nejúčinnější karcinogen)
  2. aromatické aminy a azobarviva– 2-naftylamin (vyvolává karcinom močového měchýře) – 2-acetylaminofluoren – 4-dimethylaminoazobenzen (vyvolává hepatomy)
  3. přírodní látky – produkty plísní a rostlin – aflatoxin B1 (hepatokarcinogen, kontaminace potravin, vyvolává mutace v DNA, transverze G → T v molekule p53, HBV je synergickým faktorem při karcinogenezi aflatoxinu B1) – mitomycin C-cytostatikum
  4. ostatní – nitrosaminy (mohou vzniknout působením bakterií na dusitany v potravě) – insekticida (chlordan) – tetrachlormethan – ethylenoxid – některé kovy (Ni, Cr)

Přímé karcinogeny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • reagují přímo s DNA
  1. alkylační činidla – cytostatika a imunosupresiva – beta-propiolakton – bis-chloromethyl-ether
  2. acetylační činidla – 1-acetylimidazol


Další možná dělení chemických látek s mutagenním účinkem[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. látky, které vyvolávají mutace jen v průběhu replikace (= analogy bazí (5-bromouracil – způsobuje chybné párování bazí) a akridinová barviva (akridinová oranž – indukuje posun čtecího rámce))
  2. látky, které jsou mutagenní při působení i na nereplikující se DNA (látky způsobující alkylace (hořčičný plyn yperit – donor alkylové skupiny), deaminace (kys. dusitá a dusitany), hydroxylace (hydroxyamin))
Faktor Prostředí Lokalizace nádoru
Polycyklické uhlovodíky – v sazích, dehtu, olejích Kominíci, plynárenští dělníci, asfaltéři Scrotum, kůže, bronchy
2-naftylamin, 1-naftylamin Chemici, gumárenští dělníci, kuřáci Močový měchýř
Benzidin, 4-aminobifenyl Chemici Močový měchýř
Azbest Pracovníci s azbestem, loděnice, izolatéři Kůže, bronchy
Benzen Pracovníci s lepidly, laboranti Kostní dřeň (leukemie)
Dusíkatý yperit Výroba otravných plynů Bronchy, larynx, nosní siny
Vinylchlorid Výroba PVC Játra

Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • KAPRAS, Jan, Milada KOHOUTOVÁ a Berta OTOVÁ. Kapitoly z lékařské biologie a genetiky I. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-322-9.
  • KAPRAS, Jan a Milada KOHOUTOVÁ. Kapitoly z lékařské biologie a genetiky III. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-246-0001-3.
  • KŘEMEN, J. Molekulární karcinogeneze. Výuková prezentace z patobiochemie. 1. LF UK Praha.