Genetika v datech

From WikiSkripta


Období objevu Osobnost(i) Objev
1865 Johan Gregor Mendel Zákonitosti dědičnosti (Mendelovy pokusy, Mendelovy zákony dědičnosti)
1869 Paul Langerhans Objevil a popsal Langerhansovy ostrůvky ve slinivce (Diabetes mellitus typ I a II)
1869 Friedrich Miescher Poprvé izoloval DNA; izoloval ji v malém množství z bílých krvinek; nebyla dále analyzována (DNA)
1879 Walther Flemming Chromosomy v mitóze (Chromosom, Mitóza)
1892 Dmitri Ivanowski (Дми́трий Ивано́вский) Termín virus (Viry)
1908 Godfrey Harold Hardy a Wilhelm Weinberg Základní zákon populační genetiky (Hardy-Weinbergova rovnováha)
1909 Karl Landsteiner Krevně skupinový systém AB0 – klasifikace lidí do krevních skupin A, B, AB, 0; 1930 Nobelova cena (Dědičnost krevně skupinových systémů)
1909 Thomas Hunt Morgan Lineární uspořádání genů na chromosomech, vazba genů, fáze coupling a repulsion; 1933 Nobelova cena (Genová vazba)
1910 Albert Kossel Cytologie – výzkum proteinů a nukleových kyselin; 1910 Nobelova cena (Nukleové kyseliny, Proteiny)
1911 Peyton Rous Objev viru s onkogenním potenciálem – sarkomy domácích kuřat; 1966 Nobelova cena (Viry, Onkoviry)
1920 Frederick Banting a John J. R. Macleod Isolace účinné látky z pankreatu pro léčbu diabetu; 1923 Nobelova cena (Multifaktoriální dědičnost, Autoimunitní onemocnění, Genové inženýrství)
od 1930 George D. Snell Objev genetických faktorů, které určují možnost transplantace tkání, histokompatibilní komplex (H-2) myši; 1980 Nobelova cena (Hlavní histokompatibilitní komplex člověka, Transplantační zákony)
od 1931 William Bateson, Reginald Crundall Punnett Vazba genů, crossing-over, rekombinace; (Genová vazba)
1937-45 George Wells Beadle, Edward Lawrie Tatum Biochemické a genetické studie na mikroorganismu Neurospora – stanovení schopnosti genů regulovat určité chemické reakce; 1958 Nobelova cena (Buněčná signalizace)
1944 Oswald Avery, Colin MacLeod, Maclyn McCarty Základní genetická informace je uložena v DNA (Prokaryota, transformace)
1940-50 Barbara McClintock Genetická mapa kukuřice, úloha centromer a telomer a následný objev genetické transposice – mobilní sekvence DNA (transposomy),; 1983 Nobelova cena (Transposomy, Centromera, Telomery)
1940-60 Peter Brian Medawar, Frank (Macfarlane) Burnet Transplantace – objev získané imunologické tolerance; 1960 Nobelova cena (Transplantační zákony, Imunologická tolerance)
1950 a 1970-80 Edward B. Lewis; Christiane Nusslein-Volhard a Eric F. Wieschaus Vývojová genetika; nejprve Drosophila melanogaster – objev principu ko-linearity (lokalizace sad genů na chromosomech souvisí s uspořádáním tělních segmentů). Dále tento princip potvrzen pro všechny mnohobuněčné živočichy; 1995 Nobelova cena (Embryonální vývoj, Drosophila melanogaster)
1950-61 Francois Jacob, André Lwoff, Jacques Monod Kontrola a regulace exprese enzymů metabolických drah zpětnou vazbou se sekvencí DNA (např. E. coli/laktóza); 1965 Nobelova cena (Jednobuněčné modely, Prokaryota)
1950-59 Stanley Cohen, Rita Levi-Montalcini Isolace nervového růstového faktoru (NGF), která vedla k objevu epidermálního růstového faktoru; 1986 Nobelova cena (Buněčná signalizace, (Proto)onkogeny)
1953 James D. Watson, Francis H. C. Crick, Maurice H. Frederics Stanovení struktury DNA; 1962 Nobelova cena (DNA)
1956 Joe Hin Tjio a Albert Levan Stanovení přesného počtu chromosomů v somatických buňkách člověka (Lidský karyotyp)
1956 Robert W. Holley, Har. G. Khorana, Marshall W. Nirenberg Úloha RNA při syntéze proteinů, genetický kód a jeho role při biosyntéze bílkovin; 1968 Nobelova cena (mRNA, Translace)
1957 Arthur Kornberg Při studiu bakterie Escherichia coli objevil DNA-polymerasu (DNA); Severo Ochoa a Arthur Kornberg za objev mechanismu biosyntézy RNA a DNA 1959 Nobelova cena
1958 Tuneko Okazaki, Reiji Okazaki Semikonzervativní proces replikace, Okazakiho fragmenty (DNA)
1958-69 Earl W. Sutherland, Jr. Isolace do té doby neznámého cyklického adenosinmonofosfátu (cAMP), objasnění jeho úlohy při metabolismu některých hormonů; 1971 Nobelova cena (Buněčná signalizace)
1959 Jérôme JL Marie Lejeune Chromosomální podstata Downova syndromu – trisomie chromosomu 21 (Downův syndrom)
1960-65 Baruj Benacerraf, Jean Dausset Objev HLA komplexu a charakteristika genů hlavního histokompatibilitního komplexu (HHK) člověka a následně dalších obratlovců; 1980 Nobelova cena (Hlavní histokompatibilitní komplex člověka, HLA)
od 1960 Alfred Goodman Gilman, Martin Rodbell Objev G-proteinů a objasnění jejich úlohy v buněčné signalizaci; 1994 Nobelova cena (Buněčná signalizace)
od 1961 Leonard Hayflick a P. Moorhead Popsali u in vitro kultivovaných fibroblastů omezení počtu buněčných cyklů – tzv. replikativní stárnutí (senescence) (Replikativní stárnutí)
1962 Werner Aber, Daniel Nathans, Hamilton O. Smith Objev restrikčních endonukleáz; 1978 Nobelova cena (Polymorfismus délky restrikčních fragmentů)
1970 David Baltimore, Renato Dulbecco, Howard M. Temin Onkovirologie – interakce retrovirů s genetickým materiálem buňky, reverzní transkripce; 1975 Nobelova cena (Onkogenní viry, Virová karcinogeneze)
1970-71 Leland Harrison Hartwell, Richard Timothy Hunt, Paul Maxime Nurse Při studiu buněčného cyklu kvasinek (Saccharomyces cerevisiae) objeveny geny regulující buněčný cyklus; objev homologních genů u člověka (cykliny a na cyklinech závislé proteinkinasy) (Buněčný cyklus, jeho regulace a poruchy, (Proto)onkogeny)
1970-80 Susumu Tonegawa Analýza DNA B buněk (pokusy na myších), objev genetického principu diversity protilátek; 1987 Nobelova cena (Genová kontrola tvorby protilátek)
1970-80 John M. Bishop, Harold E. Varmus Studium vztahu retrovirů ke vzniku maligních nádorů, objev prvního lidského onkogenu c-src; 1989 Nobelova cena (Onkoviry, (Proto)onkogeny)
1975 Edwin Mellor Southern Vyvinul hybridizační metodu DNA v gelové elektoforéze pro identifikaci specifické sekvence DNA (DNA hybridizace, Southern blot)
1975 John Foxton Ross Kerr Poprvé popsal apoptózu – geneticky programovanou smrt buněk; Nobelova cena 2002 – Sydney Brenner, H. Robert Horvitz, John E. Sulston- byla udělena za objevy genetické regulace vývoje orgánů a apoptózy (Embryonální vývoj, Stárnutí organismu)
1975-77 Frederick Sanger, Walter Gilbert, Paul Berg Vyvinuli techniky sekvenování DNA; 1980 Nobelova cena (DNA; Sekvenování); Frederick Sanger získal již jednu Nobelovu cenu v roce 1958 za stanovení polypeptidového řetězce inzulinu (Genetika "civilizačních" onemocnění)
1976 Harald zur Hausen Objev papiloma viru, který je příčinou vzniku karcinomu děložního čípku; Nobelova cena 2008 (Virová karcinogeneze)
1977 Richard John Roberts, Phillip Allen Sharp Nezávisle objevili členění genů eukaryotních buněk na úseky (introny a exony) a vystřižení intronů z mRNA (gene-splicing); 1993 Nobelova cena (Struktura genu, Posttranskripční úpravy)
1982 Stanley B. Prusiner Formuloval teorii o novém původci infekčních onemocnění nervového systému; objev prionů; 1997 Nobelova cena (Priony)
1983 Francoise Barréová-Sinoussiová, Luc Montagnier Objev viru HIV (Human Immunodeficiency Virus); Nobelova cena 2008 – (Imunodeficience, AIDS)
1984 Elizabeth Blackburnová, Carol Whidney Greiderová, Jack William Szostak Objev telomer (ochrany konců lineárních chromosomů) a enzymu telomerázy; Nobelova cena 2009 – (Telomery a telomerasa)
1985 Kary Banks Mullis s kolegy Vyvinul metodu PCR (Polymerase Chain Reaction) umožňující namnožit i z jediné molekuly DNA vybraný úsek dědičné informace; Nobelova cena 1993 – (DNA, Polymerasová řetězová reakce)
1988-2001 Projekt HUGO Sekvenování lidského genomu; Mezinárodní konsorcium Human Genome Project a americká soukromá společnost Celera Genomics – "hrubé" přečtení genomu (DNA, Mapování genomu)
1989 Mario Renato Capecchi, Martin Evans, Oliver Smithies Studium embryonálního vývoje – myší embryonální kmenové buňky, knockout myši; Nobelova cena 2007 – (Kmenové buňky, Knockout myš, Mus musculus)
1990 Stephen F. Altshul, Gish W., David J. Lipmann, Miller W., Eugene Wilson Meyers Vytvořili algoritmus BLAST (Basic Local Alignment Search Tool) pro vypočítání podobnosti sekvencí a následné dohledávání genů a proteinů na základě vzájemné homologie (in silico – počítačové modely)
1990 William French Anderson První provedl genovou terapii u 4letého dítěte trpícího imunodeficiencií (SCID – Severe Combined Immunodeficiency); výsledek léčby byl částečný. 2001 Alan Fisher genovou terapií SCID vyléčil (Imunodeficience)
1996 ovce Dolly První naklonování savce z jediné tělní buňky (Kmenové buňky)
1998 Andrew Z. Fire, Craig C. Mello Objev RNA interference – systému kontroly aktivity některých (specifických) genů; Nobelova cena 2006 (Transkripce, RNA interference)
2012 Jennifer A. Doudna, E. Charpentier Cílená editace genomu pomocí CRISPR/Cas9; Nobelova cena 2020

Galerie osobností[edit | edit source]


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]