Interakce léčiv

Z WikiSkript

Pod tímto pojmem rozumíme vzájemné působení mezi dvěma nebo více farmaky – podání dvou různých léčiv ovlivní působení a účinky alespoň jednoho z nich.

Příčiny a důsledky interakcí jsou velmi různé, a proto je můžeme dělit několika způsoby:

  1. Dělení podle přínosu pro pacienta
    • Pozitivní interakce
    • Negativní interakce
  2. Dělení podle mechanismu vzniku
    • Funkční synergismus
    • Změna farmakokinetiky
    • Změna farmakodynamiky

Léky s častými interakcemi[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Patří sem léky, které mají některou z následujících vlastností:

Dělení interakcí podle přínosu pro pacienta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pozitivní interakce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o interakce, jejichž důsledek je pro pacienta prospěšný. Bývá využíváno podobného účinku různých léčiv (synergismu – účinek léčiv se sčítá nebo vzájemně podporuje). To umožňuje při dosažení stejného účinku použít menší dávky jednotlivých léčiv a tím snížit toxicitu, nebo dosáhnout většího účinku. Tohoto principu se využívá např. u kombinace některých antihypertenziv, imunosupresiv, protinádorové léčby, kofeinu s analgetiky, antibiotik, atd.

  • Konkrétním příkladem může být kombinace amoxicilinu a kyseliny klavulanové (v přípravku Amoksiklav nebo Augmentin) – kyselina klavulanová brání degradaci amoxicilinu bakteriální beta-laktamázou a tak zesiluje jeho účinek.

Mezi pozitivní interakce můžeme řadit i některé případy antagonismu (účinek léčiv se vzájemně snižuje) – využití např. u antidot.

Negativní interakce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o interakce, jejichž důsledek je pro pacienta nežádoucí. Do této skupiny patří bohužel většina lékových interakcí. Může k nim docházet na všech úrovních farmakokinetiky (absorpce, distribuce, metabolizace, eliminace) i farmakodynamiky. Příklady negativních interakcí naleznete níže v kapitole Dělení interakcí podle mechanizmu vzniku.

Dělení interakcí podle mechanizmu vzniku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Funkční synergismus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Podaná léčiva vyvolávají obdobný účinek, jejich působení se tak sčítá (i když nemusí vždy jít o přesný součet) a může být příliš silné. Např.:

  • Nadměrná inhibice vedení vzruchu v srdci při kombinaci β-sympatolytik a antiarytmik z jiné skupiny.
  • Výraznější pokles krevního tlaku při podávání nitrátů, přičemž je současně léčena reflexní tachykardie pomocí β-sympatolytik.

Změna farmakokinetiky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Změna resorpce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčivo změní rychlost vstřebávání jiného léčiva v trávícím traktu a tím změní dosaženou hladinu léčiva v organismu. Např.:

  • Při současném podávání digoxinu a adsorbujících antacid se digoxin částečně váže na adsorbující povrch antacid a nemůže se resorbovat ve střevě.
  • Současné podávání dvojmocných kationtů a tetracyklinů vede k vytváření komplexů a snížení střevní resorpce tetracyklinů. Jedná se např. o kationty železa nebo kalcia a je proto třeba se při užívání tetracyklinů vyhýbat mléčným výrobkům.
  • Snížená reabsorpce estrogenu hormonální antikoncepce (perorální) ve střevě při současném užívání zejména širokospektrých antibiotik (měnících střevní mikroflóru) může vést až k nechtěnému otěhotnění, neboť dojde ke snížení účinku hormonální antikoncepce.

Urychlení dekompozice v játrech po enzymové indukci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Podávání fenobarbitalu již po několika dnech indukuje zmnožení endoplazmatického retikula v játrech a tvorbu enzymů, které metabolizují fenobarbital a řadu dalších látek, takže se jejich účinnost zkracuje a oslabuje.
  • Silný enzymový induktor je rovněž rifampicin – antituberkulózní látka. Může také způsobit, že estrogeny z hormonální antikoncepce (perorální) se rozkládají tak rychle, že nezabrání otěhotnění.

Zpomalený metabolizmus inhibicí dekomponujících enzymů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • H2-antihistaminikum cimetidin inhibuje enzymy systému cytochromu P450, takže při podávání cimetidinu se může zvyšovat a prodlužovat plazmatická hladina řady různých látek, které by cytochrom P450 měl destruovat.
  • Útlum metabolizace warfarinu při současném užívání klarithromycinu, amiodaronu nebo cimetidinu (viz výše), tak může vést k závažnému krvácení.
  • Antidepresivum tranylcypromin inhibuje monoaminooxidázu a tím i metabolizmus adrenalinu. Proto např. po podání lokálního anestetika s přísadou adrenalinu může při léčbě tranylcyprominem vzniknout akutní intoxikace adrenalinem.

Konkurenční vzájemné vytěsňování[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Konkurenční vzájemné vytěsňování z vazby na bílkoviny v plazmě, extracelulární tekutině i v buněčných strukturách. Vytěsněním z vazby na protein se zvýší volná (účinná) frakce léku, což může vést k nebezpečnému vzestupu jeho koncentrace. Tento typ interakce je významný u léků, které jsou vázány na plasmatické proteiny ve více než 90%.

  • Koncentrace volných molekul antikoagulantia fenprokumonu v plazmě se zvyšuje při současném podávání sulfonamidů, čímž vzniká zvýšená krvácivost. Stejným způsobem mohou sulfonamidy zesílit i účinnost perorálních antidiabetik, která se silně vážou na plazmatické bílkoviny, např. glibenklamidu.
  • Dále může dojít k vazebným interakcím např. u epilepsie mezi fenytoinem a nesteroidními antiflogistiky (NSAID), nebo mezi perorálním antidiabetikem (tolbutamidem) a NSAID.

Konkurenční vytěsňování z renálních vylučovacích mechanizmů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčiva s vysokou exkrecí močí můžou být snadno ovlivněna změnou renálních funkcí, vedoucí např. ke snížené eliminaci léčiv ledvinami. Interakce tedy vznikají s léčivy, které ovlivňují renální funkce (diuretika, aminoglykosidy, probenecid, ACE inhibitory).

Zvýšení reaktivity respektive citlivosti orgánů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Halotan neznámým mechanizmem senzibilizuje srdce vůči katecholaminům. Současné podání normální dávky adrenalinu tak může v halotanové anestezii vyvolat těžké arytmie až fibrilaci komor.

Statistika lékových interakcí[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Interakce údajně způsobují kolem 7 % nežádoucích účinků léků, přičemž asi třetina pacientů, kteří zemřou v důsledku podávání léku, zemře právě kvůli lékové interakci.
  • Riziko výskytu nežádoucí reakce z důvodu lékové interakce rychle vzrůstá s počtem podávaných léků – do 5 současně podávaných léků je kolem 4 %, nad 16 léků již 40 a více %.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • LÜLLMANN, Heinz, Klaus MOHR a Martin WEHLING. Farmakologie a toxikologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2002. 694 s. ISBN 80-7169-976-4.
  • SUCHOPÁR, Josef, et al. Kompendium lékových interakcí Infopharm. 1. vydání. Praha : Infopharm, 2005. 2048 s. ISBN 80-239-3324-8.
  • BUREŠ, Jan a Jiří HORÁČEK. Základy vnitřního lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2003. 870 s. ISBN 80-7262-208-0.
  • LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. 601 s. ISBN 80-7262-168-8.