Myoma uteri

From WikiSkripta

Myomy (leiomyom, angl. fibroid) jsou benigní, monoklonální nádory z hladkých svalových buněk, které vyrůstají ze stěny svaloviny nitrobřišních orgánů. V gynekologii hovoříme o děložním myomu (útvar vyrůstá z myometria), v zažívacím traktu se jedná o myom z hladké svaloviny stěny GIT.

Nejčastěji se s myomem setkáváme v gynekologii – děložní myom. Myomy jsou nejčastějším nezhoubným útvarem ženského genitálního traktu. Prevalence děložních myomů je u žen do 30 let 20–30 % u žen nad 30 let 50 %.

Děložní myomy dosahují velikosti 1 cm až (výjimečně) několika decimetrů. Můžou se vyskytovat solitárně, někdy bývají vícečetné – pak hovoříme o myomatóze.

Myomy jsou zpravidla benigní povahy. Maligní zvrat děložního myomu je ojedinělý.

Myom je hormonálně závislý nádor – obsahuje hormonální receptory – po menopauze nebo po léčbě GnRH analogy myomy regredují.

Rizikové faktory[edit | edit source]

Mezi rizikové faktory výskytu děložních myomů patří genetická predispozice, hormonální vlivy (hyperreaktivita myomu na estrogeny), věk (vrchol výskytu kolem 40. roku), nulliparita a časná menarche (větší počtu mitóz v myometriu), afroamerická rasa, vyšší BMI (akcentace konverze androgenů z nadledvin) a faktory zevního prostředí.

Klasifikace[edit | edit source]

Lokalizace myomů: 1) subserózní, intraligamentární; 2) intramurální; 3) submukózní; 4) subserózní pendulující; 5) submukózní pendulující intrakavitální; 6) cervikální intramurální; 7) cervikální stopkatý − myoma nascens

S typem a charakteristikou děložního myomu souvisí jeho klinické příznaky a následující terapie. Myomy lze klasifikovat podle následujících kriterií:[1]

  • Podle počtu: solitární nebo mnohočetné
  • Podle původu: z těla (> 90% myomů) nebo z hrdla
  • Podle velikosti: malé (několik milimetrů) až obrovské (několik decimetrů)
  • Podle lokalizace: vzhledem k jednotlivým vrstvám děložní stěny
    • Submukózní – deformují dutinu děložní
      • typ 0 – pendulující
      • typ I – více než 50 % do dutiny děložní
      • typ II – méně než 50 % do dutiny děložní
    • Intramurální – mohou, ale nemusí deformovat dutinu děložní
    • Subserózní – nedeformují dutinu děložní, více než 50 % myomu zasahuje do dutiny břišní
      • subserózní široce přisedlý
      • subserózní pendulující
      • subserózní intraligamentózní

Klinický obraz a komplikace[edit | edit source]

Projevy děložních myomů závisí na jejich velikosti, lokalizaci a počtu, část myomů je asymptomatických (asi 1/3 žen).

K nejčastějším příznakům patří hypermenorea a nepravidelné děložní krvácení v důsledku komprese endometria vyklenujícím se myomem (tím je porušena vaskularizace a stěna se neodlučuje). Může vyskytovat také dyspareunie, gastrointestinální (např. zácpa) a urologické (např. retence, polakisurie) potíže. Nekrotické změny uvnitř myomu mohou vyvolavat tlak a bolesti v hypogastriu a způsobit náhlou příhodu bříšní např. torzí stopkatého myomu, infarzací nebo infekcí myomu. V těhotenství obvykle myomy rostou rychleji.

Mezi komplikace patří poruchy reprodukce (infertilita nebo sterilita) ve fertilním věku, kromě toho děložní myomy představují nebezpečí pro matku i plod během těhotenství (FGR, poruchy polohy plodu) a při porodu (porodní překážka, nekróza myomu po podání metylergometrinu nebo při torzi, cervikokorporální dystokie, PŽOK).

Diagnostika[edit | edit source]

Uterus myomatosus

Diagnostika může být provedena pomocí gynekologického vyšetření, ultrasonografie a hysteroskopie, nebo se myom objeví jako náhodný operační nález. V diferenciální diagnostice se musí vyloučit jiná léze myometria (adenomyóza, leiomyosarkom) a ovariální tumory.

Terapie[edit | edit source]

Terapie děložních myomů je odvislá od symptomatiky. Konzervativní řešení volíme u asyptomatických myomů (u 1/3 žen stačí pouze sledování) a u žen ve fertilním věku. Při výskytu symptomů je nutné chirurgické odstranění myomu (hysteroskopická myomektomie, laparoskopická myomektomie, laparotomická myomektomie, laparoskopická okluze děložních tepen, embolizace myomů) nebo hysterektomie. V určitých případech může být indikována medikamentózní léčba.

  • U mladých žen plánujících těhotenství:
    • konzervativně – tj. odstranit myom a nechat dělohu;
    • laparoskopická či hysteroskopická enukleace;
    • předoperačně lze velké myomy zmenšit agonisty GnRH (léčba 3–5 měsíců).
  • Nejčastěji se ale objevují u žen, které již rodičovství neplánují:
    • při velkém krvácení, při bolestech, při rychlém růstu – hysterektomie.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • MÁRA, Michal a Zdeněk HOLUB, et al. Děložní myomy :  Moderní diagnostika a léčba. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1854-5.
  • VOKURKA, Martin a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 9. vydání. Praha : Maxdorf, 2009. 1159 s. ISBN 978-80-7345-202-5.
  • HOLUB, Zdeněk a David KUŽEL, et al. Minimálně invazivní operace v gynekologii. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. ISBN 80-247-0834-5.
  • DUBOVÁ, Olga a Michal ZIKÁN. Praktické repetitorium gynekologie a porodnictví. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 2022. s. 406-407. ISBN 978-80-7345-716-7.
  1. SKLÁŘOVÁ, Renata. Klasifikace děložní myomatózy a její diagnostika ve vztahu k reprodukčním dysfunkcím. Praktická gynekologie [online]. 2014, roč. 18, vol. 4, s. 259-264, dostupné také z <https://www.prolekare.cz/casopisy/prakticka-gynekologie/2014-4-11/klasifikace-delozni-myomatozy-a-jeji-diagnostika-ve-vztahu-k-reprodukcnim-dysfunkcim-50993>. ISSN 1803-6597.