Nemoci pleury

Z WikiSkript

Pleuritida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pleuritida je zánětlivé onemocnění pleury, které často doprovází jiné patologické procesy pohrudnice, přilehlé plicní tkáně, orgánů mediastina nebo hrudní stěny. Nejčastěji má povahu serózního zánětu.

Podle obsahu pohrudniční dutiny rozlišujeme:

  • suchá, pleuritis sicca – bez přítomnosti tekutiny v pleurální dutině,
  • vlhká, pleuritis humida – v pleurální dutině je přítomna tekutina, vzniká fluidothorax, tekutina buď obsahuje proteiny (exsudát), nebo jde pouze o ultrafiltrát plazmy (transudát).

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Suchá pleuritida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Bolesti na hrudníku, omezení dýchacích pohybů, dráždivý kašel, teplota,
  • poslechově – třecí šelest.

Vlhká pleuritida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fluidothorax
  • Mezi listy pleury se hromadí tekutina,
  • bolesti vystřelují do stejnostranného ramene, dušnost, kašel, horečka,
  • fyzikální vyšetření – poklepové zkrácení, oslabený poslech, snížení fremitu a bronchofonie,
  • rtg – zastínění nad bránicí, vymizení úhlu nad bránicí – k potvrzení je třeba udělat i snímek na boku.

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zjistíme-li tekutinu v pleurální dutině, je třeba pátrat po jejím původu. Provedeme pleurální punkci, čímž i zmenšíme pacientovi dušnost a diskomfort. Tekutinu vyšetříme:

  • bakteriologicky,
  • biochemicky,
  • cytologicky.

Musíme rozlišit transudát a exsudát:

  • transudát – bývá u srdečních vad při srdečním selhání, při cirhóze, nefrotickém syndromu, peritoneální dialýze, kolagenózách, plicní embolii…,
  • exsudát – záněty, tumory, tbc, hemothorax, perforace jícnu, pankreatitidy….

Provedení punkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Punkci provádíme vsedě v 7. mezižebří v zadní axilární čáře (úroveň špičky lopatky při zvednuté paži)

  1. po farmakologickém zklidnění, LA a při monitoraci saturace,
  2. jehlu vedeme při horním okraji žebra,
  3. po skončení je nutno dát kompresivní obvaz.

Komplikacepneumotorax, hemotorax

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Záleží na příčině,
  • punkce či drenáž,
  • při empyému ATB[1].

Mezoteliom[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezoteliom – mikrokopický obraz
RTG – mezoteliom v levé pleurální dutině
CT maligního mezoteliomu pravé plíce

Mezoteliom je nádor vycházející z mezotelu (výstelka tělních dutin pocházející z coelomového epitelu − mezodermálního původu).

Patologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mikroskopicky tvoří mezotel jedna vrstva plochých buněk nasedajících na bazální membránu, pod ní se nachází vrstvička subserózního vaziva, jeho buňky si zachovávají schopnost dvojí diferenciace – směrem k epiteloidním i k fibrózním strukturám. Tomu odpovídají také mikroskopické formy nádorů:

  1. epiteliální – papily pokryté oploštělými buňkami,
  2. fibrózní (mezenchymová) – vřetenovité buňky vzhledu fibroblastů,
  3. smíšená (bifázická) – přítomnost epiteliální i vazivové komponenty.


Biologická povaha mezoteliomu může být benigní i maligní (u maligních mezoteliomů je charakteristické implantační metastazování – diseminace po seróze (tzv. difuzní maligní mezoteliom), vzniká deskovité ztluštění viscerálního i parietálního serózního listu, dále nádor invazivně vrůstá do tělní stěny a do vnitřních orgánů).

Makroskopicky se mezoteliomy vyskytují v podobě:

  1. difuzní – především epiteloidní mezoteliomy,
  2. lokalizované – především fibrózní mezoteliomy.

Lokalizace mezoteliomů: pleura, perikard, peritoneum, periorchium (zde se nazývají adenomatoidní nádory a jsou vždy benigní).

Klinická část[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Příznaky − bolest na hrudi a dušnost (souvisí často s hemorhagickým výpotkem v pleurální dutině).

Vyšetřovací metody − RTG, CT, biopsie pleury (peritonea), vyšetření exsudátu.

Mezoteliom jako nemoc z povolání − souvisí obvykle s mnohaletou expozicí azbestu. Od expozice až po vznik nádoru uplyne obvykle až několik desítek let (i více než 50 let).


Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. s. 227. ISBN 80-7262-178-5.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]