Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/Cévní zásobení a intervace oční koule, rohovkový reflex, pupilární reflex
Cévní zásobení a inervace oční koule[upravit | editovat zdroj]
Cévní zásobení[upravit | editovat zdroj]
Tepny zasobující oko jsou větvemi a. ophtalmica. Ta vzniká větvením a. carotis interna. A. centralis retinae odstupující z a. ophtalmica do očního bulbu vstupuje mediálně od n. opticus. V oblasti discus nervi optici vydává větve do celé sítnice:
- arteriola temporalis retinae superior et inferior
- arteriola nasalis retinae superior et inferior
- arteriola macularis superior, media et inferior
Tyto tepénky jsou konečnými větvemi a. centralis retinae. To znamená, že končí v sítnici a nezásobují už žádnou další část oční koule. Další větve z a. ophtalmica jsou součástí cévnatky. Zásobují tedy stěnu oční koule. Patří mezi ně:
- aa. ciliares posteriores breves
- aa. ciliares posteriores longae
- aa. cilieares anteriores.
Žíly oka jsou až na jednu výjimku analogické s tepnami. Žíly odvádějící krev z řečiště aa. ciliares posteriores breves et longae se označují jako vv. vorticosae. Nutno podotknout, že žíly nejdou vždy přesně stejně s tepnami, ale různě se s nimi překřiují.
Inervace[upravit | editovat zdroj]
Inervace oka zahrnuje senzitivní i autonomní visceromotorická vlákna. Z 1. větve n. trigeminus oční bulbus zásobují nn. ciliares longi. Ty senzitivně inervují corpus ciliare, rohovku a duhovku. K nn. ciliares longi mohou být připojena sympatická vlákna pro m. dilatator pupilae. Nn. ciliares breves mají sympatickou a parasympatickou složku. Sympatická vlákna inervují m. dilatator pupilae s polečně s větvemi nn. ciliares longi. Autonomní sympatická vlákna nervově zásobují cévy oka. Parasympatická vlákna jdou z Edinger-Westphalova jádra. A inervují m. ciliaris a m. sphincter pupillae.
Rohovkový reflex[upravit | editovat zdroj]
Korneální reflex (rohovkový reflex) je samovolné sevření víček (mrknutí) po mechanickém podráždení rohovky. Je zprostředkován reflexním obloukem, který tvoří exteroreceptory rohovky, aferentní n. ophtalmicus (1. větev n. V.) a eferentní n. VII inervující m. orbicularis oculi.[1] N. ophtalmicus se přepojí ve svém ncl. spinalis, následně dojde k přepojení v ncl. n. facialis. Reflex se vybavuje jemným dotykem vaty na rohovce. K oku přistupujeme šikmo ze strany, přičemž pacient hledí na druhou stranu (zamezí se tak obranné reakci zprostředkované zrakem).[2]
Během vyšetřování je třeba se vyvarovat běžným chybám:
- dotek vaty je na spojivce namísto rohovky;
- dotek vaty je příliš rychlý na to, aby bylo vyvoláno mrknutí.[3]
Video - Korneální reflex (Centrum elektronického vzdělávání 1.LF UK)
Komplementární elektrofyziologické vyšetření může odlišit supranukleární, nukleární a periferní lokalizaci léze.[1]
Pupilární reflex[upravit | editovat zdroj]
Pupilární reflex reguluje množství světla dopadajícího na zornici. Tento reflex často testujeme při kontrole stavu CNS, kdy osvit zornice vyvolá reflexní kontrakci m. sphincter pupillae a tím dochází ke zúžení zornice, mióze. Aferenty reflexního oblouku vedou skrze n. opticus do area pretectalis. Z této oblasti pak parasympatickému ncl. oculomotorius. Následně se impuls dostává pomocí n. oculomotorius do ganglion ciliare. Z ganglion ciliare pak přes postgangliový neuron k m. sphincter pupillae a tím je navozeno zúžení zornice.
Naopak reflex pro rozšíření zornice, midriáze, je aktivována za šera. Reflexní dráhu, stejně jako u reflexního oblouky miózy, vede odbočka z n. opticus do area pretectalis. Z arei pretectalis, ale pokračuje přes retikulární formaci do hřbetní míchy. Následně pak do ganglion cervicale superius. Sympatický neuron tohoto ganglia inervuje m. dillatator pupillae, jehož funkcí je dilatace zornice.
Umělého navození mydriázy se využívá v oftalmologii při vyšetření očního pozadí. A docilujeme jí parasympatikolytikami.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 3. vydání. Praha : Grada, 2016. ISBN 978-80-7262-371-6.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b AMBLER, Zdeněk a Josef BEDNAŘÍK, et al. Klinická neurologie. 2. vydání. Praha : Triton, 2008-. ISBN 9788073871574.
- ↑ ROTH, Jan, Ondřej FIALA a Evžen RŮŽIČKA. Neurologické vyšetření - norma [online]. [cit. 2012-11-22]. <https://el.lf1.cuni.cz/neurologie>.
- ↑ FULLER, Geraint. Neurologické vyšetření snadno a rychle. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. ISBN 9788024719146.
