Termoterapie

(přesměrováno z Terapie teplem)

Termoterapie je metoda fyzikální terapie, kdy je do organismu teplo přidáváno nebo je z něj odebíráno. Používá se k tlumení akutní nebo chronické bolesti, k léčbě nádorů či obecně k posílení celkového zdravotního stavu organismu.

Typy termoterapie

Teplo může být do organismu přiváděno (termoterapie pozitivní), nebo je z organismu odváděno (termoterapie negativní). Negativní termoterapií se zabývá článek kryoterapie.

Podle způsobu aplikace

Kontaktní ohřev

  • Kontaktní ohřev je většinou zajištěn celotělově (formou koupelí, sauny či páry) nebo lokálně (formou zábalů či obkladů).
  • Pro generování tepla se dá využít i střídavý proud o vysoké frekvenci[1] (nejméně 10 kHz).

Teplo je pak tvořeno podle Jouleova zákona:

Bezkontaktní ohřev nevyžaduje přímý kontakt s tělem pacienta. Dají se díky němu zaměřit i hlubší struktury. Výhodou také může být jeho specifičnost.

  • Ohřev v kondenzátorovém poli: Ohřev probíhá mezi dvěma deskami kondenzátoru o vysokém střídavém napětí. Díky tomu se tvoří elektrické pole o vysoké intenzitě, jež je následováno dielektrikem těla, které se takto velice rychle střídavě polarizuje. Při tom se tvoří teplo. Vlastností tohoto ohřevu je poměrně vysoká specifičnost.
  • Indukční ohřev: Aplikátorem je cívka kolem těla či jeho části, v níž se indukuje elektromagnetická indukce. Za ohřev jsou zodpovědné tzv. vířivé proudy.
  • Mikrovlnný ohřev: Využívá ozáření mikrovlnným zářením. Může být velmi specifické.
  • Infračervené záření: Využívá se podobně jako mikrovlnné záření.

Podle využití

Fyzioterapeutické a ošetřovatelské využití

Onkologické využití

  • Využívá teplo s ohledem na některé specifické vlastnosti nádorových buněk. Tím zpomaluje růst nádoru, či jej ničí.

Fyzioterapeutické a ošetřovatelské využití

Aplikují se teploty mezi izotermálním tepelným bodem a bodem tolerance. Tyto body se liší pro různá ohřevná média. Izotermální bod je pro vodu mezi 34–36 °C a pro vzduch mezi 24–29 °C. Bod tepelné tolerance je pro vodu kolem 42 °C a pro vzduch až 130 °C (v sauně při nulové vlhkosti). Různé teploty jsou dány různými rychlostmi tepelné výměny[2]. Při rehabilitaci je častější kontaktní ohřev, z bezkontaktních ohřevů je nejčastěji používán ohřev v kondenzátorovém poli a indukční ohřev[3].

Fyziologické účinky termoterapie

  • Dovoluje zvýšit přítok krve do kůže tím, že se krevní cesty rozšiřují, tzn. vyšší přívod kyslíku a živin do tkáně.
  • Uvolňují se svaly blízko tělesného povrchu a stávají se elastičtějšími.
  • Klesá ztuhlost kloubů.
  • Blokují se vnitřní receptory bolesti v zahřívaných oblastech těla.
  • Zrychluje se postakutní fáze hojení.
  • Redukují se zápaly a otoky.

Zásady používání tepla při terapii

  • Pacienta je nutné seznámit s léčbou. Při delší aplikaci je nutné kontrolovat pacienta a zjišťovat, zda nejsou s léčbou problémy – například neúčinná aplikace či nepříjemné pocity.

Přístroje používané při terapii

  • Elektrická poduška – předehřívá lůžko či prohřívá pacienta. Jako elektrické záření produkující teplo může být poduška potenciálně nebezpečná a neměla by se nechávat zapnutá přes noc.
  • Termogelové polštářky – jsou v podstatě sáčky naplněné médiem o vysoké měrné kapacitě. Díky ní mohou po dlouhou dobu udržovat stejnou teplotu.
  • Termofor – je gumový vak se zátkou naplněný vodou.
  • Lampy emitující infračervené (solux), či ultrafialové (horské slunce) záření - při aplikaci je nutné chránit zejména oči před nežádoucím zářením.
  • Fén je používán při ošetřování dětských opruzenin.

Onkologické využití

Další použití je při léčbě infekcí a nádorů pomocí tepla. Nádorové buňky a mnohé bakterie mají neúčinné mechanismy odolávání fyziologickému působení tepla a jsou náchylnější k úmrtí způsobenému teplem než normální buňky. Tyto mechanismy nejsou zatím úplně jednoznačně vysvětleny. Hovoří se o nich jako o primární termosenzitivitě nádorové buňky. Jednou z nejmodernějších metod je mikrovlnná termoterapie. Její hlavní předností je možnost ambulantní léčby bez nutnosti narkózy a bez krvácení. Účinek je nejlepší na méně krevně a kyslíkem zásobené buňky, protože se u nich zpomaluje zpětná distribuce tepla do organismu. Působením tepla postupně dochází k degradaci enzymů, změně pH buňky a postupné lýze. Z důvodu šetření okolní tkáně se preferuje použití mnoha subletálních dávek[2].

Využívá se synergie s radiační terapií, která je naopak nejúčinnější na dobře krevně zásobené buňky.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ ROSINA, Josef, et al. Biofyzika pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Grada publishing, a. s, 2006. 232 s. s. 119. ISBN 8024768682.
  2. ↑ a b NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 77-78. ISBN 80-247-1152-4.
  3. ↑ HRAZDIRA, Ivo a Vojtěch MORNSTEIN. Lékařská biofyzika a přístrojová technika. 1. vydání. Brno : Neptun, 2001. 396 s. s. 312-315. ISBN 80-902896-1-4.

Použitá literatura

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 72-78. ISBN 80-247-1152-4.
  • HRAZDIRA, Ivo a Vojtěch MORNSTEIN. Lékařská biofyzika a přístrojová technika. 1. vydání. Brno : Neptun, 2001. 396 s. s. 312-315. ISBN 80-902896-1-4.


Reference