Zarděnky

Z WikiSkript

Zarděnky
Rubella
Rubeola
Exantém zarděnek
Exantém zarděnek
Původce virus zarděnek (rod Rubivirus, Togaviridae)
Přenos kapénkami, transplacentárně[1]
Inkubační doba 12–23 dní[1]
Klinický obraz získaná rubeola: nesplývající makulopapulózní exantém, nejprve na obličeji, později se šíří na celé tělo, enantém na sliznici patra, Forscheimerovy skvrny (petechie na patře), zvýšená teplota, zduření subokcipitálních a postaurikulárních mízních uzlin; vrozená rubeola: Greggův syndrom, IUGR[1]
Diagnostika klinická, sérologie, RT-PCR[1]
Léčba symptomatická
Komplikace trombocytopenie, trombocytopenická purpura, artralgie, artritida, encefalitida[1]
Očkování živá očkovací látka, v ČR povinné očkování (trojvakcína: zarděnky, spalničky, příušnice)
Incidence v ČR 0/100 000 obyvatel (ČR, 2014)[2], celkem 1 případ (ČR, 2014)[3]
Klasifikace a odkazy
MKN B06
MeSH ID D012409
MedlinePlus 001574
Medscape 968523

Zarděnky neboli rubeola (anglicky rubella nebo German measles) jsou virové infekční exantémové onemocnění. Původcem je virus zarděnek, který se přenáší především kapénkami. Do organismu vstupuje přes sliznici nosohltanu a způsobuje onemocnění s obvykle mírným průběhem. Při nákaze těhotné ženy se virus šíří přes placentu na plod a způsobuje závažný syndrom vrozené rubeoly, charakterizovaný zejména těžkým postižením zraku, sluchu a vznikem vrozených srdečních vad.

Pozor! V angličtině termín rubeola označuje spalničky (taky measles, morbilli).

Virus zarděnek[upravit | editovat zdroj]

  • rod Rubivirus, čeleď Matonaviridae (dříve čeleď Togaviridae);
  • jednovláknový RNA virus;
  • hostitelem je pouze člověk.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Hlášený výskyt zarděnek v České republice v letech 2005–2009 je 4–14 případů ročně, tzn. 0,1 nemocných na 100 000 obyvatel a rok.[4] Zdrojem infekce je člověk, s klinicky manifestní i s klinicky němou formou zarděnek, a to od konce inkubační doby do 7. dne po vzniku exantému.[5] Zdrojem infekce může být i dítě s vrozenými zarděnkami – vylučuje virus řadu měsíců až let po narození. [5]

Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]

Inkubační doba nemoci je 15–20 dní, průměrně 17 dní.[6] Infekce se šíří kapénkovou infekcí či transplacentárně. Nemoc se projevuje makulopapulózní nesplývající vyrážkou, která začíná na obličeji a odtud se šíří na celé tělo, na končetinách je méně výrazná. Na sliznici patra může být přítomen enantém až drobné petechie, tzv. Forscheimerovy skvrny. Vyrážka je doprovázena zduřením subokcipitálních a retroaurikulárních mízních uzlin[6]

Infekce v těhotenství[upravit | editovat zdroj]

Infekce matky v prvních 4 měsících těhotenství způsobuje potrat či vznik vývojových vad plodu. Riziko poškození plodu klesá s délkou gravidity. Plod je nejvíce ohrožen při onemocnění matky rubeolou v prvním trimestru.[5]

Greggův syndrom (syndrom vrozených zarděnek)[upravit | editovat zdroj]

Kongenitálně získané zarděnky se projevují vznikem tzv. Greggova syndromu:

Pokud je těhotná žena vystavena infekci v prvním trimestru a nemá přítomné ochranné protilátky, doporučuje se za 2–3 týdny zopakovat sérologické vyšetření a při vzniku protilátek doporučit genetickou konzultaci.[7]Riziko postižení plodu je za této situace významné, v rámci genetické konzultace je tak těhotné možné nabídnout i umělé ukončení těhotenství.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Mezi možné komplikace zarděnek patří: artritida postihující spíše drobné klouby častěji u žen, [5] encefalitida, trombocytopenie a myokarditida.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • klinická (exantém, lymfadenopatie, epidemiologická anamnéza);[5]
  • sérologie; ELISA
  • přímý průkaz viru v krvi, moči a nazofaryngeálním sekretu.[7]
KRITÉRIUM Spalničky Zarděnky
Diferenciální diagnostika spalniček a zarděnek
Inkubační doba ⌀ 10 dní ⌀ 18 dní
Teplota febrilie subfebrilie
Exantém vystouplý, splývající, sytě červený, velikost 3-5 mm plochý, nesplývající, růžový (až nafialovělý), velikost 1-3 mm
Výsev za ušima → zátylek → trup a končetiny obličej → trup a končetiny
Zduření uzlin submandibulární nuchální
Typický příznak Koplikovy skvrnky (šedé makuly; bukální sliznice v oblasti stoliček) Forscheimerovy skvrny (enantém/petechie na patře)
Poškození plodu ne ano

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Léčba je pouze symptomatická, tedy založená na zmírňování obtíží. Kauzální léčba neexistuje. Důležité je, že nemocné je třeba izolovat od vnímavé populace. [5]

Očkování[upravit | editovat zdroj]

V rámci pravidelného očkování se podává MMR vakcína, která obsahuje oslabené viry spalniček, příušnic a zarděnek (measles, mumps, rubella). První dávka se podává po patnáctém měsíci věku dítěte. Přeočkování se provádí za 6 až 10 měsíců po provedeném základním očkování.[8]

Historické okénko[upravit | editovat zdroj]

Syndrom vrozených zarděnek poprvé popsal australský oftalmolog Sir Norman McAlister Gregg začátkem 40. let 20. století, když si dal do souvislosti zvýšenou incidenci vrozené katarakty dětí matek, které prodělaly v těhotenství zarděnky. Virus zarděnek byl izolován začátkem 60. let 20. století. Tento objev umožnil rozvoj laboratorní diagnostiky zarděnek. V letech 1963 − 1965 proběhla v Evropě a následně v USA epidemie zarděnek provázená vysokou incidencí syndromu vrozených zarděnek. Tyto devastující následky epidemie zarděnek byly motivací k vývoji vakcíny. Již koncem 60. let 20. století byla vyvinuta a registrována vakcína proti zarděnkám (živá, atenuovaná), která se následně stala součástí vakcíny MMR. Očkování proti zarděnkám bylo v USA zahájeno u malých dětí, zatímco v Británii u dospívajících dívek. Ani jedna strategie nevedla k dostatečnému snížení cirkulace viru v populaci, proto obě země přistoupily k plošnému očkování dětí a cílenému očkování dospívajících dívek a dospělých žen.[9]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • Jiří Beneš. . Infekční lékařství. - vydání. 2009. 651 s. ISBN 9788072626441.
  • Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. ISBN 8024629321.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 102, 103, 401, 542. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - relativně [online]. ©2014. [cit. 2015-12-02]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-relativne>.
  3. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,. Infekce v ČR 2015, kumulativně [online]. [cit. 2015-12-02]. <http://www.szu.cz/publikace/data/kumulativni-nemocnost-vybranych-hlasenych-infekci-v-ceske>.
  4. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,, et al. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2000-2009 [online]. ©2010. [cit. 2010-08-15]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-1998-2007-absolutne>.
  5. a b c d e f g BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  6. a b  a Graham CLAYDEN. Illustrated Textbook of Paediatrics. 3. vydání. Spain : Elsevier, 2007. s. 227. ISBN 978-07234-3398-9.
  7. a b c KELBLEROVÁ, Aneta. Infekční exantémová onemocnění v dětském věku. Pediatrie pro praxi [online]. 2009, roč. 10, s. 176-179, dostupné také z <https://www.pediatriepropraxi.cz/>. ISSN 1803-5264. 
  8. MAREK, Petráš. Vakcíny.net [online]. ©2009. Poslední revize 23. 3. 2009, [cit. 20. 7. 2009]. <http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/MMR.htm>.
  9. PLOTKIN, Stanley A.. The History of Rubella and Rubella Vaccination Leading to Elimination. Clinical Infectious Diseases. 2006, roč. Supplement_3, vol. 43, s. S164-S168, ISSN 1537-6591. DOI: 10.1086/505950.