Indukce porodu

Z WikiSkript

Indukce porodu je preventivní metoda, jejímž cílem je vyvolat porod dříve, než by k němu došlo spontánně, a tím předejít možným komplikacím, které by mohly ohrozit zdraví matky nebo plodu při dalším pokračování těhotenství.

Pojmem indukce označujeme umělé vyvolání děložních kontrakcí při normálním tonu dělohy a neporušeném vaku plodových blan. Pokud děložní hrdlo není zralé, je předem nutná preindukce (tzv. priming nebo ripening), tedy příprava hrdla k porodu. Provokace porodu pak označuje vyvolání kontrakcí v situaci, kdy došlo k předčasnému odtoku plodové vody (PROM).

Indikace a kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

Indikací k umělému vyvolání porodu jsou stavy, které ohrožují matku a/nebo plod v případě pokračování gravidity. Patří k ním například:

Na přání rodičky lze zvážit možnost tzv. programovaného porodu – umělého vyvolání děložních kontrakcí bez lékařské indikace. Podmínkami je termínové (obvykle 39.-41. týden), nerizikové (jednočetné, PPHL, bez komplikací) těhotenství, zralé hrdlo děložní a optimální zdravotní stav matky a plodu.

Kontraindikace k indukci lze rozdělit na absolutní a relativní:

Absolutní Relativní
  • Císařský řez v anamnéze.
  • Akutní stavy: hypoxie plodu, hemoragie rodičky, prolaps pupečníku, akutní infekce herpes genitalis.
  • Stavy po gynekologických operacích: myomektomie, rekonstrukční operace v malé pánví atd.
  • Nádory v oblasti malé pánve.
  • Příčná poloha plodu.
  • Vrozené vývojové vady dělohy.

Indukce se také neprovádí v případech kdy její rizika převažují nad předpokládaným prospěchem.

Metody provedení[upravit | editovat zdroj]

Preindukce[upravit | editovat zdroj]

Indukce porodu zavedením dilatačního balónkového katetru
Hamiltonův hmat – manuální oddělení vaku blan od děložní sliznice

Metody preindukce porodu jsou zaměřené na dosažení zralosti děložního hrdla, což znamená jeho změknutí a zkrácení.

K mechanickým metodám preindukce patří např. použití hydrofilních tyčinek, které po zavedení do cervikálního kanálu absorbují tekutinu, expandují a způsobují sekreci prostaglandinů z okolních tkání. Podobné účinky má zavedení dilatačního balónkového katetru. Dále může napomoct masáž prsních bradavek, která stimuluje uvolnění oxytocinu a tím nepřímo ovlivňuje děložní hrdlo. Rodičce může být také nabídnout Hamiltonův hmat – digitální oddělení choria od decidui za vnitřní brankou způsobující sekreci prostaglandinů z decidui.

Diskutuje se i o vlivu nechráněného pohlavního styku na progresi zralosti děložního hrdla: předpokládá se pozitivní působení prostaglandinu E2 obsazeného v ejakulátu.

Standardem farmakologických metod preindukce je aplikace prostaglandinů. Běžně se používají preparáty s obsahem PGE2 (dinoprostonMediately: dinoproston) s lokální aplikací do pochvy ve formě tablet, gelu a pesaru; dále se také aplikují preparáty s PGE1 (misoprostolMediately: misoprostol), které se podávají vaginálně nebo perorálně.

Pozitivní efekt na progresi změn děložního hrdla má intravenózní aplikace oxytocinuMediately: oxytoxin.

Indukce[upravit | editovat zdroj]

Jedinou používanou mechanickou metodou indukce je dirupce vaku blan (amniotomie). Principem je aktivace kaskády kyseliny arachidonové vedoucí k uvolnění prostaglandinů.

Pokud do dvou hodin po dirupci nezačnou děložní kontrakce, používají se farmakologické metody, mezi které patří aplikace oxytocinu (ve formě i.v. infuze) a prostaglandinů (podání per os nebo vaginálně). Nežádoucí účinky oxytocinu při správném dávkování a podání jsou vzácné. Prostaglandiny mohou způsobit zažívací potíže v podobě Symptom ikona.svg nevolnosti, Symptom ikona.svg zvracení a Symptom ikona.svg průjmu, vyjímečně se může vyskytovat hyperkinetická až hypertonická reakce děložní svaloviny, což může způsobit akutní hypoxii plodu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HÁJEK, Zdeněk, Evžen ČECH a Karel MARŠÁL, et al. Porodnictví. 3.. vydání. Grada, 2014. s. 576. ISBN 978-80-247-4529-9.