Indukce porodu
Indukce porodu je preventivní metoda, jejímž cílem je vyvolat porod dříve, než by k němu došlo spontánně, a tím předejít možným komplikacím, které by mohly ohrozit zdraví matky nebo plodu při dalším pokračování těhotenství.
Pojmem indukce označujeme umělé vyvolání děložních kontrakcí při normálním tonu dělohy a neporušeném vaku plodových blan. Pokud děložní hrdlo není zralé, je předem nutná preindukce (tzv. priming nebo ripening), tedy příprava hrdla k porodu. Provokace porodu pak označuje vyvolání kontrakcí v situaci, kdy došlo k předčasnému odtoku plodové vody (PROM).
Indikace a kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
Indikací k umělému vyvolání porodu jsou stavy, které ohrožují matku a/nebo plod v případě pokračování gravidity. Patří k ním například:
- poterminová gravidita,
- PROM,
- gestační nebo non-gestační cukrovka u ženy (nesmí přenášet),
- Rh-izoimunizace se stoupajícím titru protilátek,
- onemocnění matky: preeklampsie, chronická hypertenze, chronické glomerulonefritidy a pyelonefritidy,
- růstová restrikce plodu bez hypoxie,
- zánět plodových obalů,
- fetus mortus,
- komplikace v anamnéze rodičky: perinatální ztráty, dlouhodobá léčba sterility, překotný porod atd.
Na přání rodičky lze zvážit možnost tzv. programovaného porodu – umělého vyvolání děložních kontrakcí bez lékařské indikace. Podmínkami je termínové (obvykle 39.-41. týden), nerizikové (jednočetné, PPHL, bez komplikací) těhotenství, zralé hrdlo děložní a optimální zdravotní stav matky a plodu.
Kontraindikace k indukci lze rozdělit na absolutní a relativní:
| Absolutní | Relativní |
|---|---|
|
|
Indukce se také neprovádí v případech kdy její rizika převažují nad předpokládaným prospěchem.
Metody provedení[upravit | editovat zdroj]
Preindukce[upravit | editovat zdroj]
Metody preindukce porodu jsou zaměřené na dosažení zralosti děložního hrdla, což znamená jeho změknutí a zkrácení.
K mechanickým metodám preindukce patří např. použití hydrofilních tyčinek, které po zavedení do cervikálního kanálu absorbují tekutinu, expandují a způsobují sekreci prostaglandinů z okolních tkání. Podobné účinky má zavedení dilatačního balónkového katetru. Dále může napomoct masáž prsních bradavek, která stimuluje uvolnění oxytocinu a tím nepřímo ovlivňuje děložní hrdlo. Rodičce může být také nabídnout Hamiltonův hmat – digitální oddělení choria od decidui za vnitřní brankou způsobující sekreci prostaglandinů z decidui.
Diskutuje se i o vlivu nechráněného pohlavního styku na progresi zralosti děložního hrdla: předpokládá se pozitivní působení prostaglandinu E2 obsazeného v ejakulátu.
Standardem farmakologických metod preindukce je aplikace prostaglandinů. Běžně se používají preparáty s obsahem PGE2 (dinoproston
) s lokální aplikací do pochvy ve formě tablet, gelu a pesaru; dále se také aplikují preparáty s PGE1 (misoprostol
), které se podávají vaginálně nebo perorálně.
Pozitivní efekt na progresi změn děložního hrdla má intravenózní aplikace oxytocinu
.
Indukce[upravit | editovat zdroj]
Jedinou používanou mechanickou metodou indukce je dirupce vaku blan (amniotomie). Principem je aktivace kaskády kyseliny arachidonové vedoucí k uvolnění prostaglandinů.
Pokud do dvou hodin po dirupci nezačnou děložní kontrakce, používají se farmakologické metody, mezi které patří aplikace oxytocinu (ve formě i.v. infuze) a prostaglandinů (podání per os nebo vaginálně). Nežádoucí účinky oxytocinu při správném dávkování a podání jsou vzácné. Prostaglandiny mohou způsobit zažívací potíže v podobě nevolnosti,
zvracení a
průjmu, vyjímečně se může vyskytovat hyperkinetická až hypertonická reakce děložní svaloviny, což může způsobit akutní hypoxii plodu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HÁJEK, Zdeněk, Evžen ČECH a Karel MARŠÁL, et al. Porodnictví. 3.. vydání. Grada, 2014. s. 576. ISBN 978-80-247-4529-9.
