Nervy srdce

From WikiSkripta

Srdce obsahuje tři základní typy inervace, které zajišťují jeho činnost. Děje se tak pomocí automatických generátorů akčního potenciálu, které jsou:

Srdce

Srdeční automacie[edit | edit source]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Převodní systém srdeční.

Zajišťuje pravidelné stahy srdeční svaloviny. Udržuje si základní rytmus, i když je odříznuto od CNS.

Autonomní nervový systém[edit | edit source]

Sympatická vlákna[edit | edit source]

Sympatikus obsahuje vlákna nervi cardiaci z kmene sympatiku, patří mezi ně:

Pregangliová vlákna přicházejí z buněk laterálních sloupců míchy ze šedé hmoty, a to přibližně z prvních 5–6 míšních segmentů hrudních. Svůj konec mají ve třech krčních a v kraniálních hrudních sympatických gangliích.


Sympatikus obecně zrychluje srdeční akci, pobízí k intenzivnější práci a dilatuje věnčité tepny.

Parasympatická vlákna[edit | edit source]

Parasympatikus obsahuje vlákna z bloudivého nervun. vagus. Nadřazená vlákna pregangliová pochází z buněk parasympatického jádra uloženého v prodloužené míše. Vagový kmen pak opouštějí jako rami cardiaci:

  • rami cardiaci cervicales superiores, inferiores et thoracici.

Jakmile se vlákna dostanou k srdci, končí u gangliových buněk a dále vysílají do srdce postgangliová vlákna.


Parasympatikus obecně antagonisticky zpomaluje srdeční frekvenci a kontrahuje věnčité tepny.

Plexus cardiacus a plexus coronarius[edit | edit source]

Srdeční pleteň je smíšenou pletení sympatiku a parasympatiku, která se dělí na:

  • plexus cardiacus superficialis – ventrálně mezi aortou a plicnicí;
  • plexus cardiacus profundus – dorzálně mezi aortou a bifurkací průdušnice.

Součástí plexus cardiacus jsou ganglia cardiaca, ze kterých vystupují postgangliová vlákna parasympatická. Plexus coronarius dexter et sinister obsahují nervová vlákna pro stěny koronárních cév a stěny srdeční.

Senzitivní vlákna[edit | edit source]

Tato vlákna jsou připojena k sympatickým a parasympatickým a vedou podněty ze srdce. Nejčastěji mohou za prudkou bolest při hypoxii srdečního svalu (angina pectoris). Patří mezi ně i vlákna označená jako baroreceptory a volumoreceptory. Díky nim se reguluje napětí srdečních cév a tím pádem i krevní tlak.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. s. 44-50. ISBN 80-247-1132-X.