Nervy srdce
Srdce obsahuje tři základní typy inervace, které zajišťují jeho činnost. Děje se tak pomocí automatických generátorů akčního potenciálu, které jsou:
- myogenního původu (srdeční automacie),
- systému autonomních vláken (sympatikus/parasympatikus),
- senzitivní inervace, vedoucí podněty ze srdce (dostředivě).
Srdeční automacie[edit | edit source]
Zajišťuje pravidelné stahy srdeční svaloviny. Udržuje si základní rytmus, i když je odříznuto od CNS.
Autonomní nervový systém[edit | edit source]
Sympatická vlákna[edit | edit source]
Sympatikus obsahuje vlákna nervi cardiaci z kmene sympatiku, patří mezi ně:
- n. cardiacus cervicalis superior, medius et inferior (krční část kmene sympatiku);
- nn. cardiaci thoracici (větve z horního úseku hrudního sympatiku).
Pregangliová vlákna přicházejí z buněk laterálních sloupců míchy ze šedé hmoty, a to přibližně z prvních 5–6 míšních segmentů hrudních. Svůj konec mají ve třech krčních a v kraniálních hrudních sympatických gangliích.
Parasympatická vlákna[edit | edit source]
Parasympatikus obsahuje vlákna z bloudivého nervu − n. vagus. Nadřazená vlákna pregangliová pochází z buněk parasympatického jádra uloženého v prodloužené míše. Vagový kmen pak opouštějí jako rami cardiaci:
- rami cardiaci cervicales superiores, inferiores et thoracici.
Jakmile se vlákna dostanou k srdci, končí u gangliových buněk a dále vysílají do srdce postgangliová vlákna.
Plexus cardiacus a plexus coronarius[edit | edit source]
Srdeční pleteň je smíšenou pletení sympatiku a parasympatiku, která se dělí na:
- plexus cardiacus superficialis – ventrálně mezi aortou a plicnicí;
- plexus cardiacus profundus – dorzálně mezi aortou a bifurkací průdušnice.
Součástí plexus cardiacus jsou ganglia cardiaca, ze kterých vystupují postgangliová vlákna parasympatická. Plexus coronarius dexter et sinister obsahují nervová vlákna pro stěny koronárních cév a stěny srdeční.
Senzitivní vlákna[edit | edit source]
Tato vlákna jsou připojena k sympatickým a parasympatickým a vedou podněty ze srdce. Nejčastěji mohou za prudkou bolest při hypoxii srdečního svalu (angina pectoris). Patří mezi ně i vlákna označená jako baroreceptory a volumoreceptory. Díky nim se reguluje napětí srdečních cév a tím pádem i krevní tlak.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Použitá literatura[edit | edit source]
- ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. s. 44-50. ISBN 80-247-1132-X.