Rozdíl mezi průměrnou a maximální délkou života

Z WikiSkript
== Průměrná a maximální délka života ==

Při otázce smrtnosti rozlišujeme průměrnou délku života, charakterizující očekávané dožití určitého věku v dané oblasti či populaci a maximální délku života, neboli předpoklad dosažení nejvyššího možného věku při nejpříznivějších podmínkách.

Průměrná délka života[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průměrná délka života – neboli naděje na dožití určitého věku s jistou pravděpodobností. Tam kde je vysoká úmrtnost dětí bude průměr očekávaného dožití nižší, než v oblastech, kde se děti dožívají v hojném počtu dospělosti. Záleží též na mnoha dalších faktorech, těmi jsou příslušnost k sociální vrstvě (bohatší si mohou dovolit lepší zdravotní péči), stav veřejného zdravotnictví (odráží vyspělost státu – v Japonsku průměrná délka života 81 let), probíhající válka, promořenost HIV a TBC v populaci, dále hladomory, kvalita života, úrazovost v dané lokalitě atd. V dnešní době je průměrné dožití mužů v naší zemi kolem 71 let, u žen kolem 78 let. Před 80 lety to bylo u mužů 47 let a u žen zhruba 50 let. V předindustriálním období, když někdo přežil pubertu, měl vysokou pravděpodobnost dožít se stejného věku jako my dnes, ale v návaznosti na smrtnost mladých byla průměrná délka života nižší (20–30 let). Zvýšení průměrného věku dožití souvisí s pokroky v medicíně, s lepšími životními podmínkami, méně nebezpečným životem a samozřejmě vysokou kvalitou veřejného zdravotnictví oproti dobám minulým.

Maximální délka života[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Maximální délka života – u člověka je 115–120 let, při současných životních podmínkách dokonce někde i kolem 125 let, avšak byly zmínky o lidech žijících déle. Lidský věk se v zásadě neprodlužuje, i dříve se lidé dožívali věku nad sto let – doklady o tom máme už z antiky. Zvyšuje se ale pravděpodobnost dožití vyššího věku, střední délka života. Přibývá tedy lidí, kteří se dožívají vysokého stáří. I zde hraje roli množství faktorů ovlivňujících život, jako například prostředí, ve kterém žijeme (radiace, záření, průmyslové oblasti, města x venkov), strava a její složení (podíl zeleniny a ovoce, přímořská strava s vyšším podílem nenasycených mastných kyselin x tučný základ jídelníčku v ČR), fyzická kondice (souvisí s pohybem, utužování, udržování svého těla), abusus (kouření, závislost na alkoholu, lécích, kofeinu apod.) a významnou stránkou bude i duševní stav.

Genetické vlivy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vliv genu – geny se ve vztahu k délce života uplatňují třemi různými způsoby:

  1. Geneticky kódovaným programem, kterému věda říká programované stárnutí, resp. programovaná smrt a jehož přítomnost je nutná jednak pro zaručení životního prostoru pro novou generaci, jednak jako ochrana před přílišným zatížením genetického materiálu mutacemi vznikajícími v průběhu života (zkracující se délka telomer po mitotickém dělení).
  2. Jde o celkový dopad na délku života všech geneticky programovaných funkcí organizmů, které samy o sobě bezprostřední vliv na délku života nemají (rozmnožování, adaptace, diferenciace buněk a tkání).
  3. Jde o genetický důsledek na funkce organizmu, které nejsou řízeny "programem smrti", ale které délku života výrazně ovlivňují – jde zejména o imunitu, metabolizmus a regeneraci – z biochemického hlediska zejména o produkci klíčových látek – vitaminů, hormonů, enzymů a neuromediátorů – tedy o činnost funkcí, které délku a kvalitu života ovlivňují podstatnou měrou.

Je zřejmé, že dlouhověkost je určena především geneticky, takže cestou genové manipulace bude jistě jednou možné lidský věk prodloužit. Každému genu však odpovídá určitý proces/stav organizmu, a proto můžeme klíčový prvek ovlivnit i bez genetické manipulace. Nejužší souvislost mezi geny a tělesnými funkcemi nacházíme u látek nejúčinnějších, u hormonů, které jsou důležitými nástroji při "řízení" organizmu, jeho funkcí, orgánů a vývojových procesů.

  1. Ovlivnit genetický program (programovanou smrt) můžeme jen samotným zásahem do genetického programu člověka – do struktury DNA a jeho změnou (genová terapie). Etická hlediska podle všeho tuto možnost pro současného člověka a při současné populační explozi nepřipouštějí.
  2. Komplexní přispívání funkcí organizmu k délce života můžeme ovlivnit poznáním a zmapováním všech vztahů mezi jednotlivými fyziologickými funkcemi a následným jemným vylepšováním, jimž nemůžeme nic pokazit. Tak lze délku života prodloužit, ale většinou ne za určitou hranici. Mnoho z času, který získáme, musíme ovšem věnovat sledování životosprávy a vykonávání různých doplňkových terapií.
  3. Pro lidský zásah se jeví jako nejefektivnější oblast důsledků našeho genetického programu – tvorba enzymů a hormonů. Vzhledem k dlouhověkosti můžeme enzymy rozdělit do tří skupin, které se překrývají:
    1. Existují enzymy a koenzymy, které nám pomáhají asimilovat živiny.
    2. Ty, které podporují činnost orgánů, dodávají buňce energii a pomáhají tělo uklízet.
    3. Nakonec enzymy, které nás ochraňují před volnými radikály a které označujeme jako enzymy a koenzymy s antioxidačním účinkem.
Souhrnně můžeme říci, že vliv těchto látek na dlouhověkost je značný, nejpřesvědčivěji to věda dokázala právě u enzymů, koenzymů a enzymatických funkcí s antioxidačním účinkem. Musíme si uvědomit, že volné radikály mohou napadat i genetický materiál, který slouží k obnově jednotlivých buněk a orgánů a jehož poškození může mít i nevratný charakter. Stárnutí genetického materiálu se na stárnutí organizmu projevuje zvlášť výrazně. Některé antioxidanty dodávány samostatně dokáží podstatně prodloužit např. život laboratorních myší. Je povzbuzující, že některé z ochranných a život prodlužujících živin (antioxidanty, enzymy, koenzymy, vitaminy) již farmaceutický průmysl dokáže dodat ve formě suplementů a že jsou na obzoru další, ještě slibnější způsoby, jak mohou např. enzymy prodloužit a zkvalitnit lidský život. Byly vyvinuty také nové syntetické antioxidanty, které jsou v mnoha ohledech mimořádně účinné. Zatím se sice v rámci testování přidávají jen do žrádla pro psy, ale zdá se, že jejich rozšíření i do humánní medicíny a dietoterapie nic nebrání.

Teorie antagonistické pleiotropie – charakterizuje stavy, kdy určité geny poskytují výhody nositeli v mládí a při reprodukci, ale poškozují jej v pozdějším období života. Př.: Huntingtonova choreaAD choroba (existují dvě teorie, podle jedné mají postižení jako jeden z projevů psychickou promiskuitu = větší množství dětí, dle druhé je výskyt rakoviny mezi postiženými nižší než u stejně starých v běžné populaci); hemochromatosaAR choroba (zvýšené ukládání Fe – výhoda proti morové nákaze); srpkovitá anémie (heterozygot – výhoda při malárii); dědičná trombofilie (sklon k trombózám – výhoda rychlejší zástava krvácení při zranění či porodu, nevýhoda při dlouhém znehybnění).

Současné možnosti ovlivnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Salad platter.jpg

Kalorická restrikce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kalorická restrikce – snížení množství potravy při zachování její biologické kvality. Příklad je uváděn při pokusu na myši, jež průměrně žije 28 měsíců, při omezení potravy na 25 % se dožívá až 47 měsíců. Snížení množství prodlužuje délku života, snižuje oxidační stres, výskyt nádorů a zpomaluje stárnutí. Mechanismus účinku by mohl být založen na pomalejším metabolismu a věnování větší energie na údržbu. Snižuje se signalizace IGF-1 (somatomedin C) a inzulinu, zároveň se zvyšuje aktivita deacetyláz = sirtuiny, jež působí na histony a zároveň suprimují transkripci a rekombinaci DNA. Jestli funguje i u člověka momentálně zkoumá projekt CALERIE (Comprehensive Assessment of Long-term Effects of Reducing Intake of Energy).

Fyzická aktivita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fyzická aktivita – stimuluje biogenesu a obnovu mitochondrií ve svalech, přiměřené dávky oxidačního stresu zvyšují odolnost proti větším oxidačním stresům mechanizmem „co tě nezabije, to tě posílí“ – tvorba ROS ve svalech (Reactive Oxygen Species = reaktivní formy kyslíku).

Složení stravy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Složení stravy – vyšší podíl ovoce a zeleniny v potravě (0,5 kg/den) je spojen s nižším rizikem kardiovaskulárních chorob, diabetu a některých typu nádorových onemocnění (plic, úst, hltanu). Dieta by měla být přiměřená, neb obezita sebou nese mnoho problémů a rizik.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]