Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/138. Otázka
 | 138. Otázka | |||
| Anatomický podklad hypothalamo-hypofysárních regulací | ||||
| Otázky z anatomie (1. LF UK, VL) | ||||
Hypofýza
Hypofýza (podvěsek mozkový, lat. glandula pituitaria) je centrální orgán endokrinního systému. Je uložena za chiasma opticum, v prohlubni kostí klínové zvané turecké sedlo (sella turcica), a to v její nejhlubší části, tedy fossa hypophysialis. Je zavěšena na stopce (infudibulum), která vybíhá z hypothalamu na bázi diencefala. Je do velké míry nadřazena všem ostatním žlázám endokrinního systému.
Skládá se ze dvou oddílů, přední adenohypofýzy a zadní neurohypofýzy. Tyto oddíly se liší nejen svou funkcí, ale také embryonálním původem. Adenohypofýza vzniká jako Rathkeho výchlipka z primitivní ústní dutiny – stomodea. Je patrná už ve třetím týdnu embryonálního vývoje. Neurohypofýza se diferencuje z výchlipky diencefala. Adenohypofýza je tedy původu ektodermového, zatímco neurohypofýza je původu neuroektodermového.
Adenohypofýza
Skládá se z pars distalis, pars tuberalis a pars intermedia.
Pars distalis
Pars distalis je složena z trámčitého epitelu, řídkého kolagenního vaziva a krevních sinusoid. Obsahuje chromofobní a chromofilní buňky. Chromofilní buňky se barví intenzivně vzhledem k počtu cytoplasmatických sekrečních granul, kde jsou skladovány hormony. Chromofobní buňky se barví málo a představují buď degradované chromofilní buňky, nebo buňky folikulární, které poskytují oporu chromofilním buňkám. Chromofilní buňky dále dělíme na buňky acidofilní (barví se intenzivě eosinem) a bazofilní (barví se hematoxylinem).
Acidofilní buňky produkují jednoduché proteiny a v trámčitém epitelu převažují, patří mezi ně dva hlavní typy buněk:
- somatotropní buňky − somatotropin (STH, růstový hormon);
- mammotropní buňky − prolaktin (PRL).
Bazofilní buňky secernují glykoproteiny – jsou PAS pozitivní:
- thyreotropní buňky − thyreotropní hormon (TSH);
- gonadotropní buňky − folikuly stimulující hormon (FSH), luteinizační hormon (LH);
- kortikotropní buňky − adrenokortikotropní hormon (ACTH).
Pars tuberalis
Nálevkovitý horní výběžek pars distalis obklopující horní stvol infundibula. Obsahuje především gonadotropní buňky, jsou chromofobní.
Pars intermedia
Pars intermedia je úsek mezi zadním a předním lalokem hypofýzy. Vyskytují se zde různě velké uzavřené folikuly, tzv. Rathkeho cysty, které jsou vystlané jednovrstevným epitelem a obsahují koloid. Dále zde nalezneme trámečky chromofobních buněk a také bazofilních melanotropních buněk secernujících melanocyty stimulující hormon (MSH).
Neurohypofýza
Neurohypofýza má dvě základní strukturální součásti − pars nervosa a infundibulum. Pars nervosa sestává z axonů neurosekrečních buněk jader hypothalamu, pituicytů a fenestrovaných kapilár. Nemá strukturu žlázy, nesyntetizuje žádné hormony.
Neurosekreční buňky, které se nacházejí zejména v nucleus supraopticus a nucleus paraventricularis, vysílají nemyelienizované axony do neurohypofýzy. Toto spojení tvoří dohromady hypothalamohypofyzární trakt (tractus hypothalamohypophysialis). Axony vytvářejí velké dilatace vyplněné bazofilními neurosekrečními granuly, které se nazývají Herringova tělíska. Obsah granul je syntetizován v neurosekrečních neuronech a uvolňován do okolí kapilár v neurohypofýze. Granula skladují oxytocin, který je produkován v nucleus paraventricularis a antidiuretický hormon (ADH, vazopresin) z nucleus supraopticus. Pituicyty jsou gliové buňky spadající mezi makroglii, které obklopují nemylienizované axony, čímž jim poskytují oporu.
Krevní zásobení
Krev příchází k hypofýze cestou aa. hypophysiales superiores et inferiores, větví a. carotis interna a odtéká hypofyziálními portálními vénami. K adenohypofýze přichází a. hypophysialis superior, která se před ní rozvětví kolem eminentia mediana hypothalami v primární kapilární plexus. Ten se následně sbírá v hypofyziální portální vény, jež vedou krev do sekundárního kapilárního plexu probíhajícího adenohypofýzou. Tato žilní krev se sbírá do vv. hypophysiales, které ústí do sinus cavernosus a tudy do v. jugularis interna. Tento jev, kdy dochází k vsunutí kapilárního plexu mezi cévy stejného typu se nazývá rete mirabile, v tomto případě se jedná o rete mirabile venosum (pleteň je vsunuta mezi žíly).
Toto uspořádání slouží k tomu, že hormony ovlivňující aktivitu hypofýzy, uvolňované neurosekrečními neurony hypothalamu do primárního kapilárního plexu, se krví dostanou do místa působení − adenohypofýzy.
K neurohypofýze přichází a. hypophysialis inferior, která také odchází do vv. hypophysiales.
Regulace aktivity
Stimulace i inhibice uvolňování hormonů z hypofýzy jsou řízeny z hypothalamu hormony, které jsou syntetizovány v tělech sekrečních neuronů hypothalamu a nemyelinizovanými axony uvolňovány do primárního kapilárního plexu.
Mezi stimulující hormony patří:
- kortikoliberin - hormon uvolňující kortikotropin (CRH, corticotropine-releasing hormone);
- gonadoliberin - hormon uvolňující gonadotropiny (GnRH, gonadotropine-releasing hormone);
- thyreoliberin - hormon uvolňující thyreotropin (TRH, thyreotropine-releasing hormone).
Inhibiční hormony:
- somatostatin inhibuje výdej somatotropinu;
- dopamin inhibuje výdej prolaktinu.
Hypothalamo-hypofysární systém
Hypothalamo-hypofyzární systém je součástí neuroendokrinního systému (systému propojujícího nervové signály se signály endokrinními) a řídí ostatní žlázy s vnitřní sekrecí. Skládá se ze dvou částí: hypothalamu a hypofýzy.
Hypothalamus
Podrobnější informace naleznete na stránce Hypothalamus.
Hypothalamus je část diencefala obsahující řídící centrum autonomního nervového systému organismu. Sám tvoří hormony, a to:
- liberiny a statiny, které regulují uvolňování hormonů adenohypofýzy (obecně platí, že liberiny "uvolňují hormony" - kortikoliberin a statiny naopak inhibují uvolňování - somatostatin)
- antidiuretický hormon (z nucleus supraopticus hypothalami) a oxytocin (z nucleus paraventricularis hypothalami).
Je s hypofýzou spojený, a to:
- cévně – s adenohypofýzou je spojen portálním systémem. A. hypophysialis superior, větev a. carotis interna, se rozpadá v primární kapilární pleteň na úrovni eminentia mediana hypothalami, kde jsou do něj uvolňovány liberiny a statiny. Primární kapilární pleteň se znovu spojuje v portální žíly, které následně rozpadají v sekundární pleteň. Ta se nachází kolem adenohypofýzy, kde se liberiny a statiny vstřebávají. Naopak do krve přechází hormony produkované samotnou adenohypofýzou. Ze sekundární pleteně odcházejí vv. hypophysiales do sinus cavernosus. Tento jev, kdy dochází k vsunutí kapilárního plexu mezi cévy stejného typu se nazývá rete mirabile, v tomto případě se jedná o rete mirabile venosum (pleteň je vsunuta mezi žíly).
- nervově – s neurohypofýzou je spojen nemyelinizovanými axony neuronů jader hypothalamu (nucleus supraopticus et paraventricularis). Tyto axony tvoří stopku hypofýzy a jsou jimi do zadního laloku hypofýzy dopravován antidiuretický hormon (ADH, vazopresin) a oxytocin. Dráha tvořené těmito axony se nazývá tractus hypothalamo-hypophysialis.
Hypofýza
Podrobnější informace naleznete na stránce Hypofýza.Hypofýza je oválné rozšíření konce infundibulárního výběžku hypothalamu. Je uložena v sella turcica kosti klínové a složena ze dvou anatomicky, funkčně a vývojově odlišných částí – adenohypofýzy (s epiteliální strukturou) a neurohypofýzy (s neurální strukturou). Neurohypofýza a adenohypofýza jsou navzájem propojeny krátkým portálním oběhem (a. hypophysea inferior).
Adenohypofýza
Adenohypofýza je přední lalok hypofýzy. Produkce hormonů adenohypofýzou je regulována liberiny a statiny z hypothalamu. Je s ním cévně spojená hypofyziálním portálním oběhem. Skládá se ze tří částí
- pars distalis – hlavní část adenohypofýzy zodpovědná za tvorbu většiny hormonů, tvořena trámci buněk chromofobních a chromofilních. Buňky chromofilní se dále dělí na buňky acidofilní a bazofilní.
- pars intermedia – málo vyvinutá část tvořená zejména bazofilními buňkami (kortikotropní), chromofobními buňkami a Rathkeho cystami
- pars tuberalis – obsahuje především buňky bazofilní (gonadotropní)
Hormony adenohypofýzy
Acidofilní buňky produkují jednoduché proteiny a v trámčitém epitelu převažují, patří mezi ně dva hlavní typy buněk:
- somatotropní buňky − somatotropin (STH), růstový hormon - podporuje proteosyntézu, a tím růst jedince, působí na proliferaci chondrocytů v růstových ploténkách;
- mammotropní buňky − prolaktin (PRL), stimuluje rozvoj mléčné žlázy a produkci mléka.
Bazofilní buňky pars distalis secernují glykoproteiny – jsou PAS pozitivní:
- thyreotropní buňky − thyreotropní hormon (TSH), stimuluje syntézu a uvolňování hormonů štítné žlázy;
- gonadotropní buňky − folikuly stimulující hormon (FSH), u žen stimuluje zrání ovariálního folikulu, u mužů podporuje spermatogenezi a luteinizační hormon (LH), inhibuje růst vajíčka a zvyšuje efekt estradiolu na skladování a spotřebu cholesterolu v granulóza luteinních buňkách, podporuje tvorbu pohlavních hormonů;
- kortikotropní buňky − adrenokortikotropní hormon (ACTH), stimuluje růst kůry nadledvin a v ní produkci glukokortikoidů.
V bazofilních buňkach pars intermedia je navíc tvořen:
- melanocyty stimulující hormon (MSH) – stimuluje melanocyty k produkci melaninu a přenosu jeho granul do keratinocytů v kůži a ve vlasech.
Neurohypofýza
Neurohypofýza neboli zadní lalok hypofýzy je tvořen axony neurosekrečních neuronů a dále gliovými buňkami (tzv. pituicity). Je nervově spojený s hypothalamem a touto cestou se do něj také dostávají antidiuretický hormon a oxytocin, které jsou v hypofýze už pouze skladované a po stimulaci akčním potenciálem uvolňované do krve exocytózou.
- oxytocin – navozuje kontrakce dělohy při porodu a kontrakci mlékovodů při kojení.
- antidiuretický hormon – zvyšuje zpětnou resorpci Na+ a vody v distálním tubulu a sběracím kanálku ledvin.
